Daně a kolapsy

Nicméně co je tedy tou příčinou, která vyplývá z Térova výkladu? Příliš nízké daně pro několik nejbohatších procent! Na první pohled to může znít absurdně, protože nejsme zvyklí o tom takto přemýšlet, ale při bližším pohledu je to docela logické.

Existují různá uspořádání. Někde je vlastníkem všeho panovník. Když s tím hospodaří dobře, dokáže financovat mnoho věcí. Když hospodaří mizerně, má jeho stát problémy. Ještě výhodnější se ukazuje možnost, kdy stát zavede nějakou formu soukromého vlastnictví, nechá lidi samostatně hospodařit a vybírá od nich daně. Naopak nejhorší varianta nastává ve chvíli, kdy se příliš velká část majetku (či příjmů) dostane do rukou lidí, kteří nenesou odpovědnost za chod státu. Tahle úzká majetková elita postupně získá takové bohatství a moc, že se dokáže vyhnout placení daní. A dokáže dokonce rozšířit představu, že pokud by měli chod státu financovat ti nejbohatší (jak je logické a správné – vždyť chudí zase dávají svou práci a ochotu bojovat), bylo by to údajně amorální, ekonomicky iracionální atd.

Daňové zatížení se pak přenáší na méně majetné skupiny, ale ty pod ním kolabují. Stát není schopen financovat ani brannou moc, ani veřejné stavby, ani vzdělávání a nevyhnutelně přichází úpadek.

Mimochodem, i na začátku současné civilizační krize, tedy na přelomu 70. a 80. let, došlo k prudkému snížení korporátních daní a k růstu manažerských bonusů, spolu s neoliberálními slogany o tom, že „zdanění je krádež“, vlády mají „ruce v cizích kapsách“ apod. A výsledky se dostavily: hluboce zadlužené státy, zavřené fabriky, rozpadající se infrastruktura, úpadek vzdělanosti a neschopnost národních států čelit skupinám fanatiků. A co neoliberálové navrhují? Problém je prý určitě v úpadku morálky.

Tři kontrolní otázky:

Vyvrací tenhle pohled něco z toho, co jsem napsal dříve? Samozřejmě. Nízký věk, nízká krystalická inteligence – i já jsem produkoval moralistní pitomosti.

Můžeme formulovat nějaké obecné pravidlo? Snižování daňového břemene nejbohatších tří procent je vždy spojeno se společenským úpadkem. Bez ohledu na to, zda je to dáno snižováním sazeb, způsobem výběru nebo něčím jiným.

Prognóza: Všechny příští úspěšné pokusy o regeneraci budou obsahovat také radikální změnu rozložení daňového břemene, a to tak, že mnohem větší část břemene ponesou nejbohatší. Jedinou alternativou je masový nárůst státního vlastnictví.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde. 

PhDr. Petr Hampl, Ph.D.

Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.com