Cenzura jako prevence: Jak se změnilo chápání svobody slova

Dnes se však tento koncept posouvá. Svoboda slova už není chápána jako absolutní ochrana myšlenek, ale jako podmíněné právo, které musí projít filtrem „bezpečnosti“ a „respektu“. Veřejný prostor se stává prostředím, kde neplatí zásada „nesouhlasím s vámi, ale budu bránit vaše právo to říkat“, nýbrž zásada „vaše slova mohou někoho zranit, proto musí být umlčena“.

Preventivní umlčování místo svobody

Zásadní změnu přinesly zejména poslední dvě dekády. S nástupem sociálních sítí se stalo normou, že pravidla diskuse určují soukromé korporace. Ty postupně přesunuly těžiště cenzury od ochrany před vyloženě nebezpečnými projevy (podněcování k násilí, terorismus) k omezování obsahů, které „mohou být škodlivé“ – tedy i takových, které se někomu prostě nelíbí.

V minulosti byla cenzura odůvodňována snahou chránit stát či společnost před podvratnými idejemi. Dnes se argumentuje ochranou citů a identity jednotlivců. Kritika ideologie LGBT se dostává do stejné kategorie jako výzvy k nenávisti či násilí.

Od ochrany státu k ochraně citů

Tento posun není nevinný. Pokud je „možnost, že se někdo cítí dotčen“ dostatečným důvodem k umlčení, pak svoboda slova přestává existovat. Diskuse se mění v prostor, kde vítězí ti, kteří se prohlásí za nejzranitelnější. Z původního principu – otevřeně čelit i nebezpečným myšlenkám – jsme se dostali k logice, kdy je umlčováno vše, co by mohlo někomu způsobit nepohodlí.

Výsledkem je společnost, která místo odolnosti pěstuje křehkost. Namísto schopnosti argumentovat a kriticky myslet se učíme vyhýbat se jakékoli kontroverzi. Tím se však oslabuje samotný základ svobodné demokracie. Cenzura už není výjimečným opatřením proti reálnému ohrožení – stává se preventivním nástrojem, který pod záminkou ochrany ničí jednu z nejcennějších svobod, jakou Západ v minulosti vybojoval.

Článok pôvodne vyšiel na portáli basedinitiative.cz