Zkouška Uršulou

Vládní koalice už několika zkouškami velmi uspokojivě prošla. Zkoušku Okamurou v čele Sněmovny jsme sledovali s velkým napětím. Měl jsem tehdy spoustu zákulisních informací, jak to nevyjde, jak jsou na sebe všichni naštvaní, ale nebyla to pravda. Okamura byl zvolen všemi hlasy, kromě toho svého.

Zkouška Turkem se sice ještě trochu táhne, ale jak vidno, spor o Hranatou legendu neměl na sestavování vlády žádný vliv. Nedošlo k žádnému demonstrativnímu odchodu Motoristů z jednání, dokonce nedošlo ani k žádnému úniku informací, což považuju za větší důkaz dobrých vztahů než usměvavou tiskovou konferenci. Politici totiž takhle fungují – usmívají se na sebe a pak intrikují přes své spřátelené novináře. Sám jsem to během kampaně zažil několikrát. Ale ani to se tentokrát nestalo. Vláda byla hladce rozvezena autobusem po ministerstvech a začala úřadovat.

Mimochodem… jen velmi osamělé hlasy se ozvaly proti EET a snad ještě osamělejší hlasy zněly proti Adamu Vojtěchovi, který přece měl na svědomí celý covid… Nevšiml jsem si žádné demonstrace proti Bednárikovu nápadu zavést plošné mýto pro kamiony. Nejhlasitější odpor byl vlastně proti tomu, že se Babiš usmíval na Uršulu a Uršula se usmívala na Babiše. V té chvíli jsem v podstatě zaznamenal poslední pochybnosti. Jinak jsme si už evidentně zvykli na mnohem horší věci a tak teď živnostníci rádi vymění snížení odvodů za elektronickou evidenci tržeb… Nehodnotím, jen suše konstatuji.

Stejně tak musím velmi potěšeně konstatovat, že prakticky nikdo z vlády nenaskakuje na mediální narativy. V předchozím období už jsme lid vlastně nepotřebovali. Mééédia a vláda si docela dobře vystačili mezi sebou. Sami si určili, o čem se bude mluvit, co se bude řešit a hlavně – co se řešit nebude. Lid tady byl jen proto, aby byl zcenzruován.

Ne, vážně. Podívejte se na všechny ty Kartouze, Hollany, Cempery a další. Oni dobře vědí, proč tak horují pro cenzuru internetu a sociálních sítí. Právě tudy jim do jejich skvělých hodnot lidi házejí vidle. Právě tady jsou odhalováni jako hlupáci, lháři a totalitáři. Na sociálních sítích se jim lidé vysmívají a tak dělají všechno pro cenzuru.

Stýskal jsem si, že jsme málo udělali pro změnu atmosféry, lidé málo změnili svoje názory a demoblok dostal víc hlasů než posledně. Ale minimálně u této vlády se atmosféra změnila. A to byla zkouška Rajchlem. Dovedete si představit, jak by Babiš v roce 2019 hystericky reagoval na nějaký takový pornoskandál? Teď ho to nechalo úplně chladným. Stejně tak ho nechala chladným ZBISlava Pokorná a její „skandální odhalení.“ Nula, nic. Bez odezvy.

Majnstrýmový narativ, zdá se, už do ministerských ani poslaneckých hlav nedoléhá. „Bartoníčku, mám Vás rád, ale prohrál jste volby…“ To řekl Babiš na tiskové konferenci ohledně nové koalice. A Karel Havlíček v televizi mluví ne tak, jak chce Tománková slyšet, ale jak chce slyšet většinový volič, kterého má ANO velmi solidně zprůzkumovaného.

Stejně tak už tu nemáme onu velkou silnou Evropskou unii, která je díky USA za zády bohatá a mocná. Už se finančně i materiálně vyčerpala v marné válce. Pět set milionů Evropanů a tři sta milionů Američanů neporazilo sto padesát milionů Rusů (s jeden a půl miliardou Číňanů za zády). Stejně tak už grýndýl není na piedestalu a nebojují za něj šéfové automobilek či průmysloví magnáti, ale jen Danuše s Nýdrmajerem… A to, musíte uznat, je hodně velký sešup dolů.

Spojené státy už nejsou spojenec EU. Už jsou jen spojenec konzervativních evropských států. Kdo má uši k slyšení, slyš!

Tak co, Andreji Babiši! Jak to dneska na té evropské radě bude? Kdo bude náš spojenec a kdo bude náš soupeř? Budeme se bavit s Trumpem nebo s Uršulou? Budeme budovat s Maďary, Poláky a Rakušany trojmoří? Nebo budeme sedmnáctý Bundesland? Budeme první mezi rovnými ve V4 a nebo budeme bruselská onuce?

Dneska se ukáže, co jsme si doopravdy zvolili.

Jestli Andrej ty záruky Ukrajině odmítne, můžeme být už nafurt v klidu. Libtardi se ve své nenávisti postarají, aby všichni z vlády i sněmovny, kteří by třeba ještě koketovali s pravdou a láskou, byli navěky vyobcováni. Takovou zradu hodnot neodpustí do nejdelší smrti. A my pak všem těm jen podáme ruce, ukážeme jim, že jsme jiní, než jim o nás říkal Bartoníček… a máme to v suchu.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz