Tak trochu připisuji jednání fejsbůku (i udavačů) všeobecné nervozitě, která je takřka hmatatelná. Víte, mnohokrát jsme diskutovali o pádu Západu. Mluvili jsme o beznadějně zadlužených Spojených státech, petrodolaru, mluvili jsme o čínském vzestupu, ruské houževnatosti i evropské neschopnosti, různě jsme probírali, jak takový pád Západu bude vypadat a teď, když se to před očima děje, jsou z toho všichni poněkud neklidní.

Co si například myslet o tom, že si Trump dá na svou sociální sít fotku a napíše pod ní, že je prezident Venezuely? Je to kalkul, trolling, velikášství, bláznovství, šílenství? Genialita a šílenost se totiž vzájemně vůbec nevylučují. Nikola Tesla by mohl vyprávět… Ono to začíná vypadat, že musíte být skutečně řádně cáklí, abyste byli ochotni rozkopnout tu zpuchřelou stavbu liberální globalizace, protože my všichni v ní žijeme a nikomu se zhroucení nevyhne.

Nemluvě o tom, že nikdo neví, do jakých krajností je Trump ochoten jít a nikdo neví, kdo vlastně celou tuhle přetlačovanou vyhraje. Jsou Spojené státy ještě dost silné, aby si udržely hegemonii? Nebo už mají sílu „jen“ na takové občasné výpady do Venezuely a bombardování polí v Nigérii? Jsou Spojené státy ještě vůbec vést plnohodnotnou válku? Když Trump slibuje íránskému lidu pomoc proti ajatoláhům, je to jen proklamace, nebo je schopen nasadit skutečnou sílu?

Domluvili se velcí kluci na Aljašce? Nebo už se dávno zase zradili a každý se jen snaží urvat, co může?

Je Rusko slabé nebo silné? Zdejší pravda a láska se drží narativu, že čím pomaleji Rusko postupuje na Ukrajině, tím rychleji dobývá Evropu, ale to je samozřejmě blbost. Ve skutečnosti nikdo nevíme, jaký je skutečný poměr sil a poměr železa, které dopadá na ruské či ukrajinské zákopy. Nevíme nic o skutečně vynaložených nákladech. Jen víme, že mééédiím se nedá věřit.

A co Čína? Jak daleko jsou její přípravy na ovládnutí Tchajwanu? Jak jsou na tom ajatoláhové v Íránu? Jak je na tom Turecko, Azerbajdžán, Vietnam, či Izrael? Kam oko dohlédne, všude se konají přípravy na Velký reset. Ne ten Schwabův, to byla jen pitomá knížka vizí, ze kterých se nenaplnila ani jedna. Že ji měl Karel Havlíček ve své knihovně, to nesvědčí o jeho oddanosti evropským hodnotám, spíš to říká, že čte mizernou literaturu.

Trump ohlašuje padesátiprocentní zvýšení rozpočtu, ohlašuje, že chce Grónsko, i když tam už Američané mají neurekom základen. Ohlašuje cla, sankce, intervence, výhružky, unáší cizí prezidenty… Číňan koná cvičení okolo Tchajwanu, ukazuje mateřská letadla pro drony, dělá manévry s Ruskem a Jihoafrickou republikou… Rus střílí Orešniky plné elektronek (které ale nikdo nedokáže zastavit), ukazuje nové drony pro bombardování Ukrajiny, Izraelec zabezpečuje svůj malý stát bez operační hloubky a mluví nejen o střetu s Íránem, ale i o střetu s Turkem, který si krok po kroku dělá pozice v Sýrii…

Ne, nevíme, kdo je nejsilnější, ale celkem jasně vidíme, kdo je nejslabší. To jsou ti, kteří sice na všechny strany jednají, ale neudělali vůbec nic. Naše slavná koalice ochotných po čtyřech letech války zjistila, že může na Ukrajinu vyslat patnáct tisíc mužů. To je množství, které je na frontě spotřebováno za čtrnáct dní… Stejně tak vidíme, že Dánové ani nemohou poslat Trumpa s jeho obsazením Grónska do řiti, protože on ty sféry vlivu může taky vyhrát a co potom, že ano?

V celém světě se připravují na střet. Tu se připravují lépe, tu se připravují hůře, ale připravují se. Vlastně už ty přípravy vypadají tak, že k tomu střetu opravdu dojde. Vlastně už se kolíkují nové bonanzy… a všechny na náš úkor. Teď bych si docela chtěl pokecat s Jozekem Síkelou… on by o tom mohl (možná) i něco vědět. I relativně slabé země si teď definují své sféry vlivu, činí kroky, aby jich dosáhly… jen Evropa nedělá vůbec nic a jen útrpně čeká, jak to dopadne. Dokonce ani otevřená výhružka Spojených států, že si vezmou Grónsko, s nikým nehnula. Jen český budha, Tomáš Peszyňský, už správně považuje NATO za mrtvé. A ještě nedávno seděl po jeho vlajkou…

I ten Orbán se připravoval. Vsadil na Trumpa mírotvorce. Ale teď to začíná vypadat jako špatná politická sázka.

Situace připomíná nervozitu těsně před závodem. Všichni se rozcvičují, zaklekávají do vydobytých výchozích pozic, někteří jsou špičkově vybavení, jiní jsou rozedraní chudáci, ale jen EU se do boxu staví obráceně. Poběží pozadu, stejně jako Piráti ve sněmovně. Schyluje se k měření sil a všichni to vědí. Odkrývají se karty… nasazují se revoluční gardy i alternativy platebních systémů, přesouvají se vojáci, ti američtí jsou stahováni z blízkovýchodních základen, přemísťují se letadla, lodě… Jen ještě nezazněl startovní výstřel, protože v tomto závodě není rozhodčí.

Vlastně už jen čekáme na toho, kdo ten startovní výstřel (a tím i odpovědnost) vezme na sebe. Trump se na to zdá dostatečně sebevědomý a velikášský, aby to udělal. Ale bohužel si už nedovedu představit, že by toho teď všichni nechali a šli zpátky do šaten. Že by bylo možné nechatz Venezuelu i Írán nedodělané a tím tam vlastně prohrát. Dokud byl Trump tím mírotvorcem, ještě to vypadalo nadějně. Ale teď už bych si na to tedy nevsadil.

Pořád ještě doufám, že všechno dobře dopadne. Že všichni víc machrují než mají skutečně sil. Že se díky ukrajinskému konfliktu všichni vrátili nohama na zem. Ale vše, co v posledních dnech vidím, jde proti této naději. Už chybí jen zabitý Ferdinand. Chybí jen sedm kulí v Sarajevu.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykyky.cz.