Kauza si už samozřejmě žila svým životem, ale všichni tak nějak tušíme, že Koudelka svoji medaili od CIA nedostal náhodou. Na začátku všeho zřejmě byly americké tajné služby, které tímto způsobem vyvinuly bezprecedentní tlak na naše nejvyšší představitele. Byl rok 2021, my to ještě nevěděli, ale zřejmě už bylo jasné, že se na Ukrajině půjde do konfrontace s Ruskem, Česká republika v tom má sehrát svoji roli a Američané v tomto ohledu umějí být velmi velmi přesvědčiví.

Viděno zpětně, Andrej Babiš po Vrběticích už věděl, kam směřuje mezinárodní situace. Kmoníček mu nejspíš občas poradil už tenkrát. Věděl, že se schyluje k válce, věděl, čeho je Bidenova administrativa schopna, aby dosáhla svého (zažil to na vlastní kůži) a tak po nevyhraných volbách usoudil, že Zemanovu nabídku na jmenování premiérem nepřijme, raději odejde do opozice a nechá ve všem vymáchat Fialu, který se na to ohromně těšil.

Vrbětice, to byl zásah české NABU. Takhle s vámi mluví Američané, když po vás chtějí něco, co vy úplně nechcete. Jermak nebo Hamáček, vsjo ravno. Těžko říct, co přesně Babiš tenkrát nechtěl Američanům splnit. Jestli ty dodávky velkorážové munice na Ukrajinu, nebo něco jiného.

Teď jsme o čtyři roky dál, Andrej Babiš vyhrál volby, stal se premiérem, vláda má před hlasováním o důvěře a zatím prošla všemi zkouškami bez větších problémů. A v pátek Babišovi zavolal Donald Trump. Mluvil s ním o válce na Ukrajině, migraci a o V4. Musel to být krásný rozhovor, úžasný, skvělý… protože rozradostněný Andrej o tom hned poreferoval na svých sociálních sítích. Dobrá nálada z něj úplně stříkala. Muselo to být naprosto mimořádné, protože Babiš tentokrát nebyl vůbec tajnůstkář a vše takřka spontánně pustil ven.

Když volá americký prezident, tak rozhodně ne proto, aby říkal zdvořilosti. Na to má velvyslance. Volá, protože rozdává úkoly a přiděluje role. Volá, protože rozkazuje, požaduje, očekává a chce. Rozhovor je předem připravený a sám Babiš prý do poslední chvíle nečekal, že se uskuteční tak rychle.

Proč Doník tolik spěchal, zavolat do Prahy? Inu, dnes, v neděli, se sejde na Floridě s Volodymyrem Zelenským. Mírová dohoda jde do finále. O migraci a o V4 si mohl s Andrejem popovídat i později. Tam na nějakém tom týdnu úplně nezáleží. Je to samozřejmě jen spekulace, ale nic bych za to nedal, kdyby šlo hlavně o hentu muniční iniciativu, respektive o tlak na Ukrajinu (i Rusko) skrze ní. Ve stejnou dobu také na Ukrajině „odkryli“ další korupční skandál.

„Dobrý den Andreji, kamaráde, heleď, budu tady mít toho Zelenského, on pořád není zralý podepsat dohodu, kterou by Putin akceptoval, všichni přece chceme mír a ty nám můžeš hodně pomoci. Oba víme, že se na Ukrajině strašně krade a korumpuje a nám by teď hodně pomohlo, kdybyste mohli ohlásit, že muniční iniciativu kvůli ukrajinské korupci ukončujete…“ A nebo naopak: „Zelenského máme zmáknutého, podepíše, co chceme, ale Putin má přemrštěné požadavky a mír by vypadal jako ukrajinská, evropská i americká kapitulace, takže bych potřeboval, abyste ohlásili, že muniční iniciativu ještě prohloubíte.“ Tuto druhou variantu považuji za nepravděpodobnou, protože Babiš je teď ve stejném šiku s Orbánem. Uvádím ji jen proto, že je lepší být blízko všem variantám, než se na něco upnout a mít kvůli tomu klapky na očích.

To, co kvůli Vrběticím musela Česká republika dělat, to teď zřejmě po Donaldově telefonátu už dělat nemusí. To, kvůli čemu brali Američané Babiše pod tlak, to se teď definitivně změnilo. Role České republiky už není ve válečném štváčství s Bidenem a Nullandovou (Hunter Biden už se otcovy politiky zřekl), ale v mírové iniciativě Donaldovi po boku. Samozřejmě, za americké stíhačky a dostavbu Temelína Westinghousem. Tak moc se zase vztahy s Rusy zlepšovat nebudou, aby to mohlo být jinak.

Každopádně, ať si Babiš s Trumpem řekli cokoliv, Andrej z toho měl radost. Byl to podstatně lepší rozhovor než posledně s Vrběticemi. Tentokrát po něm Američané chtějí něco, co chce i on. Něco, co nejenom rád splní, ale co se bude líbit i jeho voličům. Něco, co mu rozhodně neshodí preference a co mu možná vyřeší i celou řadu problémů s koaličními partnery. Obzvlášť s těmi, kteří pořád mluví o konci války a konci Evropské unie. Donald je obchodník a tak zřejmě přišel s nabídkou šitou na míru…

Američané vždycky přijdou s nabídkou, která se nedá odmítnout. Ale tentokrát ji Andrej odmítnout ani nechce. Má z ní radost, lahodí jeho uchu, dává mu roli v nejvyšších patrech geopolitiky, pozvedá jeho prestiž i volební preference. Podívejte se na jeho videjko, kde to oznamuje. Usmívá se jak Měsíček na hnoji… Nemluvě o tom, že „odpudivá lidská bytost“ nevolala Petru Pavlovi… Kolářův Nývlt je na vedlejší koleji. Vlastně bych se ani nedivil, kdyby to teď s Turkem hladce dokoulelo, protože Trump potřebuje mít Českou republiku na své straně a tak se o protokoláře Koláře postará… Stejně jako se postaral o Jermaka a Mindiče. A vlastně bych se ani nedivil, kdyby to zařídila prodloužená americká ruka – Koudelka. To je totiž naše NABU… jakkoliv nás to může štvát.

Očekával bych, že v příštích dnech přijde ohledně Ukrajiny nějaké silné prohlášení naší vlády. Jako, že muniční iniciativa končí, nebo se pozastavuje kvůli nesrovnalostem v ukrajinském účetnictví. Nebo došly prachy, protože hodní Dánové, Švédové i Francouzi už ji nechtějí financovat.

A také očekávám, že na mírovém summitu v Budapešti bude mít Babiš Babiš velmi čestné místo u nejlepšího stolu…

Ne, neříkám, že teď už to bude dobré. Jen to vypadá, že už nebudeme v konfliktu s Ruskem, Čínou i USA dohromady. Začíná to vypadat na dobré vztahy se Spojenými státy, rozumnější vztahy s Ruskem a Čína… ta je (zatím ještě) daleko.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.cz.