Mít také své otroky…

Chápu, že tu máme materiálne vyfutrované nátlakové organizace typu Seznam nebo Milion chvilek. Chápu, že tu máme různé ASPENy, Člověky v tísni, chápu, že tu máme Českou televizi, která dává na politiku víc peněz, než všechny politické strany dohromady. Chápu, že se tím vším proplétají německé nadace, norské fondy, americké USAIDy, Sorošové, velvyslancové Merrickové a další figury.

Není to svět, který jsem si přál, představoval jsem si hentu svobodu a demokracii trochu jinak, nechtěl jsem být sešňerován miliony zákonů, nechtěl jsem platit vodu Francouzům, benzín Polákům a elektřinu Němcům. Ale dokážu pochopit, jak se to celé stalo a dovedu proti tomu alespoň trochu bojovat. Proti ASPENu se dají postavit naše vlastní organizace, proti nadacím Rosy Luxenburkové můžeme postavit vlastní zdroje, můžeme se stavět proti koncesionářským poplatkům a můžeme stavět vlastní politické strany. Můžeme apelovat na vlastenectví, můžeme hrát na národní notu, můžeme se sdružovat, koordinovat a můžeme dělat odboj.

Co ale nechápu a s čím se bojovat nedá, je široce rozšířený český zvyk, zvát si na pomoc cizí vojska.

V uplynulých dnech se čeští europoslanci, Nerudová, Gregorová, Farský, Nýdrmajer, Kolář a Zdechovský bonzovali na českou vládu, že chce zrušit koncesionářské poplatky a dovolávali se Brusele, ať zakročí. Bylo to tak křivácké a podlé, že samotný eurokomisař, Michael McGrath, který má toto v gesci, odmítl. Bonzácčtí svazáci utřeli a nedělní chvilkařská demonstrace se odehrává za nezájmu bruselských protektorů.

Vidím, jak si jdou po krku Orbán s Magyarem nebo jak si jdou po krku Tusk s Nawrockim, ale od nikoho z nich jsem neslyšel, že by si takhle okatě volali na pomoc Evropskou komisi. Je to jejich vnitřní věc a nikdo jim nebude sahat na suverenitu. V Polsku mezi sebou o moc bojují Poláci a v Maďarsku Maďaři. Jen u nás o moc zápasí Češi za pomoci cizích armád.

Není náhoda, že nejprasácčtější řeč pronesla v Europarlamentu právě Danuše Nerudová, rozená Peslarová, jejíž tatínek byl také mezi těmi, kteří si v roce 68 pozvali cizí vojska, aby zatočili se svými stranickými konkurenty, kteří jim stáli v cestě k mocenským výšinám. Není náhoda, že jí přicmrndával Ondřej Kolář, který se do europarlamentu dostal tak, že se zbavil Dominika Feriho, aby neměl konkurenci. Není náhoda, že u toho byl Lufthonza Farský, který se jel do Washingtonu učit, jak nám zakroutit krk. A že u toho byl Zdechovský, to snad nemusím zdůrazňovat, neboť tento člověk je mezinárodně uznávanou jednotkou perfidnosti.

Nakonec se nás v Europarlamentu zastával slovenský Mazurek…

Viděli jsme to i před rokem, kdy si jistí členové Sociální demokracie pozvali demonstranty z jiných stran na protest proti jejich vlastnímu vedení, které se tehdy chtělo přidat ke Stačilo! A opět není náhoda, že to byl bývalý eurokomisař Špidla i Jiří Diestbier mladší spolu se Šmardou a dalšími kolaboranty a slouhy cizí moci. Jsi-li v menšině, přiveď si cizí vojska! Co se od tatínka naučíš, v politice jako když najdeš.

Mohu mít tisíce výhrad vůči Babišovi a jeho politice a také výhrady mám, mám výhrady vůči SPD, že dopustila na Obraně Zůnu, mohu mít výhrady vůči Turkovi a jeho nafalšovanému diplomu… ale nikdy nikdy nikdy jsem neslyšel, že by se tito pánové dovolávali Brusele, Washingtonu nebo Ukrajiny na pomoc proti vlastnímu národu. U liberálů je to ovšem zcela běžný jev. Prakticky u každého hodnotově ukotveného komsomoláčka bych za poslední čtyři roky našel v jeho fejsbůkové historii alespoň jeden příspěvek, ve kterém se těší, až přijdou jeho bratři z Azova a vyčistí to tady od dezolátů a on jim za to pak bude líbat čižmy.

Že je u nás obzvlášť blbá nálada, je dáno právě tímto. Ta vzdělanější, bohatší a evropsky hodnotná polovina národa by kdykoliv na tu druhou polovinu poslala cizí moc a vůbec se jí to neeklovalo. Všechny morální majáky, které mají plnou hubu roku 68, má už dávno podepsané zvací dopisy pro Banderovce a chodí na azovácké přednášky, jak správně rozpoznat i ty nejmenší odchylky v hodnotovém ukotvení. Jejich političtí představitelé imrevére bonzují u Ojrokomise a dovolávají se jejího zásahu u nás doma. Na čí popud, myslíte, vyšetřují bruselští OLAFové neustále Babišův střet zájmů? Gregorová se tím ještě chlubí a chlubí se oprávněně, protože její zaprodaní voliči jí za to ještě tleskají!

Všechno ostatní bychom zvládli a naše boje bychom si vybojovali sami. Ale celá ta demokracie, občanská společnost, justice i dělba moci je úplně k ničemu, když jsou libtardi kdykoliv ochotni zaprodat vlast a stát se bruselskými otroky, jen když budou moci na své spoluobčany shlížet shora. Žádný zahraniční manažer nebyl na české zaměstnance takový pes jako český manažer. Žádný protektor na velvyslanectvích nebyl na český národ tak tvrdý jako naše vlastní státní správa. Takřka vždycky byli naši vlastní papežštější než papež. A nedělám si iluze, že by nikomu z lepších lidí nevadilo, kdyby se tu pohybovali ukrajinští verbíři a odvedli by všechny dezoláty chcípnout na Donbas.

Největší touhou českého liberálního otroka totiž není svoboda, ale mít také své vlastní otroky.

Je čas, na to začít upozorňovat. Naše konflikty si vybojujeme sami. Ale musíme se především zbavit zrádců, kteří sem neustále zvou cizí vojska.

Dnes jsme od 14.00 do 18.00 na sýpce. Kdo chcete založit vidlákovnu nebo si prostě jen přijít popovídat, jste srdečně zváni. Příští sobotu máme brigádu na sázení stromků a další udržovací práce.

A mám milou povinnost vás pozvat do Vidlákovny v sobotu 12.12.2026 na přednášku šéfradaktora Parlamentních listů Jardy Polanského o médiích a svobodě slova. Následující den, tedy v neděli 13.12.2026 přivítáme na sýpce novináře a renesančního člověka Tomáše Koloce. Na www.vidlakovna.cz najdete kalendář akcí do konce roku.

Daniel Vilák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.cz.