Kupříkladu pro spisovatele Remarqua to byl další důvod ke světobolu. Jeho spoluobčané sice nejpozději od porážky u Stalingradu věděli, že je to celé v háji a dva roky sledovali, jak jejich slavné armády dělají geniální odpoutání od nepřítele kvůli zkrácení fronty a úspěšně postupují vzad k Berlínu, ale přesto bojovali ještě v jeho ruinách, kde šestnáctiletá německá děcka byla pro Sověty nejhorším nepřítelem.

Jen výjimečně se některý Němec vzepřel. Drtivá většina chtěla „den totalen Krieg.“ Drtivá většina s chutí týrala Židy a schvalovala jejich dehumanizaci. Drtivá většina chtěla Drang nach Osten a chtěla nový Lebensraum. Drtivá většina Němců se těšila na slovanské otroky. Drtivá většina německých vojáků se s chutí podílela na vypalování vesnic a upalování sovětských podlidí ve stodolách.

Bylo to něco tak hrůzného a mimořádného, že Postupimská konference vyřešila příčiny konfliktu aplikací kolektivní viny. Odsunem německého obyvatelstva do Německa, rozdělením na dvě země a také jeho TRVALOU okupací až dodnes. Když dneska syn komunisty Exnera, Martin Exner, vykřikuje, že nás Sověti neosvobodili, protože osvoboditel osvobodí a odejde, tak mu tatínek blbě vysvětlil, že koncem roku 1945 u nás nezbyl jediný sovětský voják, kdežto v Německu zůstala americká vojska doteď a stahovat je bude až Trump.

Druhá světová válka byla jednou obrovskou křivdou, která se dotkla v podstatě každého. Každá rodina v jejím důsledku někoho ztratila. Takřka každý přišel o nějaký majetek. Moje babička splatila v prosinci 1944 poslední splátku za svůj dům a o měsíc později musela uprchnout, aby se do svého rodného Bedřichova Hradce už nikdy nevrátila. Takřka všude na světě došlo k dočasnému spoutání finančníků, bankéřů a velkoprůmyslníků, kteří rukou společnou a nerozdílnou, německou mašinérii financovali. Německé válečné zločiny vyústily v mnohé akty pomsty, které jako obvykle dopadaly na ty nejslabší a nejméně vinné.

Vypořádali jsme se s tím. Trvalo to dlouho, ale skončilo to. Měla to být uzavřená minulost z učebnic, ze které jsme se měli poučit a která se už nikdy neměla opakovat.

Přesto zůstala jedna organizace, která chce rozdírat staré rány a chce revidovat výsledky Druhé světové války. Ano, je to sudetoněmecký Landsmanšaft. Tato organizace byla plná bývalých členů NSDAP, Hitlerjugend, SA i SS. Dan Vávra to na svém fejsbůku nádherně dokumentuje. Když nějaký spolek přijímá a vyznamenává členy SS, tak je to prostě náckovský spolek. Jestliže nějaký spolek má ve svých stanovách boj za zrušení Benešových dekretů a odškodnění za odsun, tak je to prostě jejich cíl a plán. Je jedno, čím to maskují. Tohle Němci uměli vždycky skvěle, ostatně Landsmanšaft se to učil od těch nejlepších, kteří uměli zařídit, že se němečtí Dichter und Denker opravdu stali soudci a katy.

Landsmanšaft dostává spoustu peněz z německých vládních kruhů, takže všichni Merzové, Soderové a další nemají Hitlerovi za zlé, co udělal, ale prostě to, že prohrál.

A nakonec, sám jejich šéfík, ten obrovský a vyžraný, si dodneška češe vlasy na hitlerovskou patku a pěstuje si hitlerovský knírek. Ale podle všech Hollanů, Uhdeů, Taberyů, hloupých Honzejků a dalších, to vůbec nedokazuje, že v něm ten Dolfi sedí jako v koze. V dnešní době vizážistů, stylistů a nastřelovačů vlasů si Bernd Posselt stále dobrovolně udržuje Adolfovu image. Kdykoliv by se mohl načesat jinak a zrušit ten svůj knírek, ale nikdy to neudělal.

Teď mají přijet do Brna a budou tam obklopeni početnou suitou českých kolaborantů a zrádců. Ostatně, přesně jako v roce 1939. Tehdy Wehrmacht nepřijel do vylidněných ulic, ale do masových ovací. V Brně to teď má vypadat stejně. Posselt tam bude mít kolem sebe všechny, kteří klidně za pár let budou zase udávat a posílat své spoluobčany do koncentráku, pokud dostanou příležitost. Je jedno, jakým pomníkům se tam budou klanět.

Shrneme si to. Do Brna, na pozvání naší skutečné a početné páté kolony přijede spolek, který vyznamenával esesáky a přijímal do svého středu kované nácky. Jeho předseda dobrovolně a schválně vypadá přesně jako Hitler, kdyby vyhrál. Landsmanšaft má ve stanovách zrušení Benešových dekretů a vrácení majetků. Samozřejmě tam nemá dlužné německé reparace a nemá tam ani slovo o Vladislavu Vančurovi, Josefu Čapkovi nebo Karlu Hašlerovi. Nemá tam ani slovo o Lidicích a Ležácích. Pořád omílá nepřípustnost kolektivní viny, ale PRÁVĚ ONI, sudetští Němci, jsou jednou z příčin, proč se kolektivní vina v moderních dějinách prostě uplatnila. Byli totiž ty největší svině na planetě, kteří zavraždili miliony Židů a desítky milionů Slovanů. Byli takové svině, že se kvůli nim princip kolektivní viny prostě musel použít.

Na tom se nic nezměnilo a dokud bude existovat lidský rod, nikdy se to nenapraví. Nikdo nikdy nevrátí ty ztráty, kteří právě oni lidstvu způsobili, protože si mysleli, že jsou ýbrmenšové a rádi to od svého šéfíčka poslouchali. Ano, Němci byli potrestáni kolektivně, protože překročili veškerou míru. Nebyli z nich ýbrmenšové, ale tak velké bestie, že to prostě jinak řešit nešlo. Nikdo nikdy nenapraví křivdy, které kvůli nim vznikly.

Normální Němci chtěli odpuštění. A tak prostě mlčeli a čekali, až se jim ho dostane. Věděli, že na to není žádný nárok ani od Boha, ani od lidí. Věděli, že oni nerozhodují o tom, kdy a zda jim bude odpuštěno. Jenom Bernd Posselt se ho domáhá. Chce si ho vynutit! A nechce ani tak odpuštění, ale chce, aby skutky jejich předků byly překryty jiným hříchem. Chtějí, aby to vypadalo, že my jsme byli ti špatní. Mluví o smíření, ale představuje si ho tak, že nastanou opět poměry, kdy Němci budou páni a Češi budou kmáni… pokud vůbec budou.

Jestli si tohle necháme líbit, tak si nezasloužíme nic jiného, než opakování. Se vším, co k tomu patří. Jestli dopustíme, aby se Landsmanšaft producíroval po Brně podle stejného scénáře, jako se Němci producírovali patnáctého března 1939, tak si zasloužíme, aby se nám stalo totéž, co se stalo našim předkům v šesti následujících letech. Jestli účastníci sjezdu neodjedou domů s tím, že zažili největší ponížení, hrůzu a trapas svého života, tak je tu prostě brzy budeme mít zpátky. Koneckonců, nějaký budoucí fírerek si už určitě v Německu piluje projevy a prokládá je slovy: „Alláh agbar.“

Jestli dovolíme zjevným českým přisluhovačům německých nacistů, aby z toho měli radost, tak se jednou budeme dívat, jak nás udávají, aby se zmocnili našich domů. Budeme nastavovat ruce českým četníkům, aby nám zaklapli pouta a předali novému gestapu v podobě nějakého K.R.I.T.u vedeného Foltýnem, který se po podpisu poprav půjde pomazlit se svojí Katiou Demrdatsvini a ve volném čase bude vzorný chovatel králíků. Jeho brácha pak s chutí na Pankráci sestaví novou gilotinu. Má na to znalosti i žaludek.

Bude tu jediný rozdíl. Rusové už znovu nepřijedou. Nevyplýtvají sto padesát tisíc životů, aby osvobodili nevděčný národ, jehož ruce do poslední chvíle poháněly německý vojenskoprůmyslový komplex. Už není žádný Beneš, který by jel do Moskvy, aby dosáhl uznání v předmnichovských hranicích. A není ani žádný Patton, který by přišel z druhé strany. Serou na nás, jak nedávno zjistil i Orbán.

Jestli Landsmanšaft přijede a postaví se mu hrstka osmdesátiletých babiček, které si ještě pamatují, proč všechny sudetské Němce odsunuli, tak si to prostě prožijeme znovu. Je úplně jedno, kolik lidí se na protest sejde v Praze. Záleží jen na jednom jediném – co uvidí účastníci sjezdu přímo v Brně!

Uvidí servilní čecháčky, kteří budou Berndtovi poklonkovat a ještě si to dávat na fejsbůk jako Matěj Ondřej Havel z Wishe? Nebo uvidí vzdor, vztek a bouři, kterou budou mít těžkooděnci co držet? Uvidí, že už mohou pokročit ve svém plánu a nebo uvidí, že si ještě pamatujeme naše umučené bratry a sestry?

Pokud nám nestačí si přečíst stanovy, nestačí nám seznam zasloužilých nacistů mezi členy Landsmanšaftu a nestačí ani jeho vyžraný šéfík, co se dodnes stylizuje do Hitlera, tak nám prostě není pomoci.

Dumejte, dumejte. Ještě je chvíle čas.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.cz.