Nikdy nejsou na naší straně…

Nový důkaz nám dodal, kdo jiný než PePa na festivalu Colours of Ostrava. Před lety, pokud se tam vetřel nějaký politik, vykazovali ho za plot. Dnes ovšem festival slouží jako další point Pávkovy volební kampaně. Za dotační peníze z eráru a za vstupné od návštěvníků. Snad jste si nemysleli, holoto, že jsme tady dlouhá léta vyhazovali peníze na nějakou vaší zábavu? Že jsme vytvořili tento typ instituce, abyste mohli alespoň na chvíli zapomenout na vaše starosti?

Nebo jste si snad mysleli, že jsme vytvořili Ústavní soud, aby bránil ústavu? Nebuďte naivní. Církev také nevytvořila kurii, aby bránila Písmo svaté, ale aby ho ve vhodnou chvíli ohnula podle potřeby. Demokracie, to prostě jen byla dorá záminka.

Celé jsme to vytvořili, abychom to jednou mohli politicky použít. Až jednou bude moc evropských hodnot ohrožena, až nějaký magor Trump oseká financování sorosovských neziskovek, až se nám nebude dařit ta porážka Ruska nebo Íránu, až budeme muset vytvořit koalici s nacistickými Banderovci a s chirurgy z dovozu… pak přijde chvíle, kdy všechny ty nepolitické festivaly a neutrálně se tvářící Čestmíry Strakaté či Eriky Tabery použijeme. Najednou, takřka ze dne na den, uděláme z Colours of Ostrava festival politické písně, využijeme České lvy, ceny Anděl, folklór ve Strážnici i všechno ostatní. Takhle se udržuje moc i proti vůli obyvatelstva.

Takhle se to dělá, aby lidé sice volili, ale volby nemohly nic změnit, protože všude sedí lidé, kteří nechějí, aby se něco změnilo. Chějí, aby to zůstalo tak, jak to je. Oni už mají domy, takže jim nevadí, že jsou drahé. Oni už mají zavedené firmy, takže jim nevadí, že se jiní nejsou schopni prokousat přes zákonná omezení. Oni jsou příjemci dotací, takže chtějí, aby to takhle pokračovalo. A hlavně – oni to mají v médiích dobré, takže jim nevadí, že na jiné intervjuci plivou a ničí jim život.

Možná není náhoda, že celý ten cyklus u nás trvá zhruba čtyřicet let. Od revolučního nadšení přes realizační vystřízlivění, zabetonování pozic a snahu o normalizaci těchto zabetonovaných pozic. Pak se to otočí, následují velké majetkové přesuny (samozřejmě ve jménu vyššího dobra, protože na to my Češi slyšíme), ze kterých nakonec zbude pachuť a pak snaha to legitimizovat. Následuje nedostupné bydlení a je jedno, jestli kvůli ceně a nebo příliš dlouhým pořadníkům… a všimněte si, vždycky, když tohle přijde, tak máme nízkou inflaci a všichni mají práci. V době, kdy není problém sehnat místo, je největší problém, sehnat byt.

Už mnohokrát jsem slyšel tezi, že Husák dojel na to, že už nikdo vlastně nechtěl pracovat, každý si melouchařil, odkláněl, podváděl a do práce si chodil odpočinout. Po dvou generacích už skoro nikdo nevěřil, že buduje lepší zítřky pro všechny a tak se každý snažil maximálně budovat lepší zítřky pro sebe…

Je to dneska nějak zásadně jiné? Kdo by bránil stát Strnadův a Rakušanův? Ani libtardi ne. Kdo věří, že poctivá práce bude odměněna? Ani libtardi ne. Sice mají plná ústa slávaukrajinství a uprchlíkovítání, ale jen, pokud se to nebude týkat jich samotných. Chtějí, aby se stavěly větrné elektrárny, ale ne u nich za humny.

Když se dnes podíváte do Maďarska, tak vidíte, že padají poslední masky. V Polsku to bylo podobné, akorát Tusk ještě musel alespoň předstírat uměřenost. Magyar už nepředstírá nic. Ukončil maďarského prezidenta rychleji, než bys řekl Uršula Leyenová. Měli bychom si z toho vzít jednoduché poučení. Žádná instituce, vzniklá v posledních třiceti letech, není na naší straně a co je horší, není ani neutrální. Je poplatná Evropské komisi nebo Sorosovým fondům. Tečka. A pokud se Orbán pokoušel vytvořit nějaké jiné, nepovedlo se mu to.

Nejsem si jistý, jestli to Babiš takhle čte. Spíš mám pocit, že pořád věří, že ta nenávist vůči němu je jen taková chyba. Podobná chyba, za jakou byl od pravdy a lásky potrestnán Čestmír Strakatý, protože si dovolil maličkou odchylku od jediného možného (a správného) kurzu. Strakatý měl dvě možnosti na výběr. Buď se stát dezolátem a nebo přiznat své pomýlení a připlazit se zpátky. Zvolil to, co na začátku normalizace zvolila většina jeho předků… asi viděl ty stovky institucí, které nikdy nebudou na naší straně a málo institucí, které jsme zatím vytvořili my.

Znovu opakuji to, co píšu už čtyři roky. My si musíme vytvořit vlastní občanskou společnost plnou isntitucí, které budou na naší straně. Žádná veřejnoprávnost nikdy neexistovala, stejně jako teď koukáme, že nikdy neexistovala ani žádná apolitičnost nebo neutralita. Nakonec je vždycky všechno využito pro zájmy nějakého Strnada či protokoláře Koláře. Pojistkou demokracie nejsou demokratické instituce, ale mocenská rovnováha. Pojistkou demokracie je, že existuje i něco jiného než jen pravda a láska a evropské hodnoty.

Pojistkou demokracie je, že i my budeme mít své instituce, které budou bránit naše zájmy. To jediné může zchladit horké hlavy kolem Kolářova Nývlta. To jediné může zařídit, že se nějaký prokurátor osmělí vyšetřovat i Rakušana.

Už se to děje. Máme za sebou čtyři roky práce a Řím také nepostavili za den. Je třeba nepolevit, pokračovat dál a nenechat se ukolébat iluzí, že někde existuje nějaký Trump, který se za nás postaví. Postaví se za nás jen to, co si vytvoříme sami.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz