Nezačíná se nám ten „vědecký konsensus“ nějak drolit?

1. Počet lidí, kteří se dnes nechávají očkovat mRNA vakcínami je velmi malý, což je zejména u dětí dobře.
2. U mRNA technologie nemáme pod kontrolou, kolik antigenu očkovaný organismus kvůli vakcíně vyprodukuje.
3. Rovněž biodistribuce antigenu není pod kontrolou. Není jasné, které tkáně budou antigen produkovat a jak dlouho.
4. Dokonce není zcela pod kontrolou ani to, jaký typ antigenu budou buňky produkovat, protože proces čtení mRNA instrukce a její „překlad“ do spike proteinu je zatížený chybami (frame shifting).

Jay Bhattacharya dále říká: Jak to tedy mohl regulátor schválit, když vlastně neví, kolik toho antigenu bude, ve kterých tkáních bude produkován, jak dlouho bude produkován a jaký antigen to vlastně bude? Jedna Nobelova cena už za mRNA technologii udělena byla. Bude to chtít ještě dvě nebo tři, než bude tato technologie zralá na použití.

John Campbell k tomu dodává, že odvěkým principem medicíny je dát správnému pacientovi správnou dávku správného léku ve správný čas. Současný způsob používání mRNA technologie je téměř pravým opakem tohoto principu.

Připomínáme, že sdružení SMIS českým čtenářům tato (a další) zjištění přineslo již v listopadu 2024 v článku s názvem Obludáriu-mRNA.

Srovnejte prosím výše citované vystoupení ředitele NIH s pozicí kapitánů české koronavirové response — Chlíbka, Kubka či Válka, kteří stále doporučují opakované plošné „očkování“ celé populace mRNA vakcínami, včetně očkování dětí od šesti měsíců věku a včetně očkování těhotných žen.

Nezačíná se nám ten „vědecký konsensus“ nějak drolit?

Tomáš Fürst

Článok pôvodne vyšiel na portáli smis-lab.cz