Nevyzkoušenost

Objeví se nová věc a my říkáme: Má to svá rizika, buďme obezřetní, nedávejme tomu příliš prostoru, počkejme, jaké to přinese výsledky. To je postoj, proti němuž se nedá nic namítat. Mnohdy je to však jen maska pro jiný postoj: „Nechceme, aby se to osvědčilo. Nepřijmeme žádný důkaz. Je nám to nepříjemné.“

Každý z nás takový postoj v některých věcech zastává. Čistě teoreticky si představte, že by se objevily nové důkazy, silné až zdrcující, že pohlavní styk mezi rodiči a dětmi prospívá psychickému a fyzickému zdraví. A že by byly odhaleny metodické chyby ve veškerém dosavadním zkoumání. Změnili bychom názor? Ne. Nikdy bychom to nepřijali. Ani já osobně bych to nepřijal, bez ohledu na sílu důkazů. Ta představa je příliš nesnesitelná.

Je ale fér říkat takové věci přímo. Nejde o to, že je něco nevyzkoušené. Nejde o konkrétní negativní dopady. Prostě to nechceme a za žádných okolností se s tím nesmíříme.

Nebo třeba „experimentální vakcína“. Ta vakcína se používá už šestým rokem a byla aplikována téměř třem miliardám lidí ve 180 zemích s nejrůznějšími ekonomickými a politickými režimy. V zemích, kde jsou farmaceutické koncerny mocné, i v zemích, kde jsou bezvýznamné. Jak dlouho ještě bude „experimentální“? Existuje něco, co by ji mohlo tohoto označení zbavit? Správně! Neexistuje a nemůže existovat.

Slibovaná vlna úmrtí se nedostavila. Ti, kdo vykřikovali o neplodnosti, po čase zmlkli, aniž by se omluvili. Posudek o zásahu do genetické informace a možném vyvolání rakoviny odhalila Slovenská akademie věd jako metodicky chybný (skoro bych se nezdráhal použít označení „zfalšovaný“). Metaanalýza – tedy společné vyhodnocení stovek výzkumů –, kterou nedávno publikoval The Lancet, končí závěrem, že mRNA vakcíny jsou „bezpečné, efektivní a flexibilně přizpůsobivé pro boj proti různým infekčním nemocem“. V Číně a Rusku pokládají mRNA za průlomovou technologii a za jeden ze základních pilířů medicíny budoucnosti. S člověkem pevného přesvědčení však neotřese nic.

(poznámka: výraz „bezpečný“ v tomto kontextu neznamená nulové vedlejší účinky, nýbrž prokazatelné snížení rizika proti prodělání nemoci)

Není těžké to akceptovat, zvláště teď, když tento postoj nepůsobí žádné významné problémy. Bylo by však poctivé říct, že je to něco jako sex mezi rodiči a dětmi: nikdy se s tím nesmíříme.

Jenže takových záležitostí je spousta. Vliv kvality rodinného zázemí na povahu člověka v dospělosti. Vliv bezdětnosti na lidské štěstí. Vliv rozvodovosti na kvalitu manželství. Dopad mezinárodního obchodu na růst životní úrovně. Dopad topení ruským plynem na míru občanských svobod. A mnoho dalšího.

Bylo by užitečné, kdybychom dokázali – i sami pro sebe – rozlišit, co má povahu incestního tabu a kde zdrženlivost skutečně znamená: „Pokud se to osvědčí, podpoříme to.“ (a případně dokonce stanoví kritéria). Skutečný borec je pak ten, kdo dokáže říct: „Byl jsem striktně proti, ale když vidím výsledky, měním názor.“ Výzkumy Martina Seligmana ovšem ukazují, že tuto psychickou schopnost má jen malá část populace.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde. 

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.com.