Čekání na krále

Budu se rozboru tohoto textu postupně věnovat. Dnes zmíním jen jeden hodně důležitý bod, kolem kterého se točí hodně diskuzí i u nás. Co mohou dělat lidé, kteří vidí neustále se zhoršující poměry, potenciálně až k civilizační katastrofě, a nemají moc možnost něco změnit.

Curtis Yarvin popisuje cyklus degenerace a obnovy západních společností. Obnova je vždy spojena s nástupem výrazné osobnosti a její monarchickou až diktátorskou autoritou, byť třeba i v mezích demokratické ústavy. Poté poměry degenerují do rozplizlé oligarchické vlády – to je tzv. občanská společnost –, poměry se zhoršují… až přijde nová generace silných osobností.

Žijeme v době čekání na nového krále, který ovšem nemusí přijít. V tom jsou na tom Češi i Američané stejně.

„A co když populistický vůdce navzdory celé této logice nebude na sňatek připraven? Čekejte. Možná bude zapotřebí někdo jiný. Jste-li na pochybách, čekejte a pracujte,“ píše Yarvin.

Příští král – faktický král s titulem premiéra nebo prezidenta – bude potřebovat výkonnou organizaci a schopné, motivované lidi. Bude potřebovat analytické zázemí. Bude potřebovat lidi schopné realizovat novou koncepci ve státní správě, v průmyslu, v médiích a všude jinde – nejen z pozic ředitelů, ale i středních a nižších kádrů. Bude zapotřebí vybudovat nové školství. Pokud se nenajde dost připravených lidí, bude změna polovičatá.

A hlavně neopakujme omyl 80. let, že stačí, aby zmizeli komunisti, a všechno bude automaticky vyřešeno. Ani s postupujícím hroucením liberálních režimů nebude všechno automaticky vyřešeno. Někdo to bude muset odpracovat.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde. 

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.com.