Ono je to všude stejný

S chemikáliemi je to jasné, nicméně u společenských jevů se té chyby často dopouštíme a není nám to divné. Když porodnost prudce klesá na celém světě, tak to nemůže být způsobeno tím, že v Čechách nejsou byty, v Polsku se očkuje, v Koreji moc pracují, v Číně měli politiku jednoho dítěte, v Mexiku drogové gangy, v Íránu mají náboženskou vládu a v Rusku pijí moc vodky. Hledáme sílu, která působí ve všech těch zemích i všude jinde – napříč kulturami, civilizacemi, ekonomickými systémy.

Proto jsou tak velice cenné studie, které se na otázku porodnosti dívají celosvětově. Jedna taková studie vyšla v srpnu pod názvem Ekonomie smršťujícího se světa (The Economics of a Shrinking World) a sepsala ji skupina amerických ekonomů. Hlavní zjištění mohou být formulována takto:

• Porodnost se snižuje všude na světě. Dokonce i v subsaharské Africe klesla během jedné generace z 5–7 dětí na ženu na průměrně 3–4 děti na ženu. Pořád to znamená obrovské nárůsty obyvatel, ale je vidět, že i tyhle země podléhají stejnému trendu jako ostatní, jenom s určitým zpožděním.
• Porodnost klesá nejrychleji v chudých zemích jako Mexiko, Thajsko, Kolumbie, Tunisko či Írán. V posledních 200 letech tomu bylo zpravidla tak, že v chudých zemích měli lidé více dětí. Dnes je tomu naopak.
• Skončila také doba, kdy chudí měli více dětí než bohatí. Dnes ve většině světa platí, že čím chudší sociální vrstva, tím méně dětí. Jinak je tomu pouze tam, kde jsou štědré dávky a kde si část velmi chudých pořizuje děti kvůli dávkám.
• Autoři studie zdůrazňují, že je velký rozdíl mezi příčinou a urychlujícím jevem. Třeba ten nedostatek bytů. Kdyby lidé opravdu chtěli děti, tak by si poradili (třeba by se odstěhovali na venkov, bydleli by u rodičů nebo cokoliv jiného). Když se jim ale do dětí moc nechce a váhají, pak nedostupnost bytů rozhoduje.
• Náznaky, že se porodnost hroutí, tu byly už od osmdesátých let. Jenže světové konference a světová média žily hysterií z přelidnění (která byla od samého začátku zcela vylhaná), takže nebylo možné se tou věcí seriózně zabývat.
• Porodnost neklesá k nule, nýbrž se stabilizuje na nové nižší úrovni. Třeba v Itálii mají porodnost přibližně 1,15 dítěte na ženu už dvacet let.

A ještě jedna velice malá poznámka. Jak si autoři dokumentu správně všimli, porodnost má tu zvláštní vlastnost, že velmi malá změna lidského chování přináší obrovské statistické změny. Stačí, aby si každá čtvrtá žena pořídila o jedno dítě méně, a už se celková porodnost hroutí z přijatelných 1,8 na skutečně nebo domněle katastrofálních 1,3.

Ve světle všech těchto zjištění je stále jasnější, že ani masivní státní programy podpory porodnosti, ani dostupnost bydlení nemohou trend zvrátit. V tom jsem byl i já přehnaně optimistický. Mohou ho ovšem zpomalit, což by mohlo být dostatečné k tomu, aby se národní společnost adaptovala. A co je tou globální příčinou? Za poslední roky byla diskutována řada hypotéz, ale žádná z nich neobstála.

Shrnutí a hlavní teze: Celosvětový pokles porodnosti proto nelze uspokojivě vysvětlit specifickými problémy jednotlivých zemí, jako jsou nedostupné bydlení, pracovní přetížení nebo konkrétní vládní politiky. Tyto okolnosti mohou pokles porodnosti urychlovat nebo zpomalovat, ale samy o sobě nevysvětlují globální trend.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde. 

PhDr. Petr Hampl, Ph.D.

Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.com