Přesně tak. Narkomani dostali svou pravidelnou dávku. A za další měsíc nebo dva budou potřebovat znovu. Žádný další dopad to nemělo.

Připomenu v té souvislosti psychologa Csikszentmihalyiho, který varuje, že když něčemu věnujeme příliš pozornosti, začínáme se tomu podobat. Je nezdravé věnovat příliš pozornosti výšplechtům Danuše Nerudové a je nezdravé věnovat milionchvilkařům víc pozornosti než nějaké běžné technoparty. Snažme se, aby dopad na naše mozky byl malý. Dopad na politiku je nulový.

Záminek pro demonstraci na Letné zaznívalo mnoho. Nejprve média upozornila na údajné „nekalosti“, kterých se měla dopustit Babišova vláda nebo lidé s ní spojení, a následně to převzal Mikuláš Minář s tím, že je potřeba jít do ulic a říct jasné „ne“. Jedním z těchto případů byla i poradkyně premiéra Natálie Vachatová, která byla označována za bezpečnostní riziko kvůli údajnému napojení na Rusko, padaly i výhrůžky smrtí – a nyní se ukazuje, že podle závěrů jednání sněmovní komise problém nepředstavuje. Co to vypovídá o způsobu, jakým Minář pracuje s tématy?

Velmi správně používáte výraz záminka, nikoliv důvod. Záminka je něco, o čem mluvčí ví, že to není skutečným důvodem. I jeho posluchači vědí, že to není skutečným důvodem. Ale mluvčí i posluchači mají pocit, že to zní docela dobře.

Milion chvilek funguje tak, že nejdřív vyhlašují termíny demonstrací, a potom dodatečně ohlašují záminky. Jim i jejich zákazníkům to tak zjevně vyhovuje. Vyhovuje jim to rozdmýchání emocí bez reálné příčiny. Nicméně to má i druhou stránku, na kterou správně upozorňujete. Ty emoce pak vedou k hnusným nenávistným projevům, které poškozují celou společnost. Když se slušní vzdělaní lidé ve volném čase převlékají do kostýmů z Hvězdných válek, žádná škoda tím nevzniká. Když si hrají na fašizující chátru, tak škoda vzniká.

Je dobré si všimnout, že si při tom připadají vznešeně a ušlechtile. Mají pocit, že zachraňují svět. Přesně tak si připadali i přívrženci Adolfa Hitlera. Tím ale podobnost končí. Pan Minář může nosit sebehnědější košili, nový Hitler z něj nebude.

Aktivita této iniciativy je dlouhodobá a průběžně se zvedá kolem různých témat – nyní se vyhlásil boj za veřejnoprávní média. Minář zároveň vyzývá lidi, aby se zapojili do tzv. „milionové sítě“, tedy aby byli připraveni se na výzvu rychle aktivovat a jít do akce. Jak to vnímáte?

Tyhle velkohubé výzvy jsou součástí hry. Všichni samozřejmě vědí, že žádná síť nevznikne. Vědí, že nebudou schopni blokovat vládní budovy. Vědí, že nebudou schopni zorganizovat generální stávku. Vědí, že by nebyli schopni vybojovat partyzánskou válku. Ale mohou si tak připadat. Není to úžasné?

Vedle „ulice“ se ale odehrává i jiný typ střetu – otevřený konflikt mezi premiérem Andrejem Babišem a mediálním domem Seznam, zejména jeho servery Novinky a Seznam Zprávy. Premiér mluví o cílené kampani proti vládě, majitel Ivo Lukačovič naopak varuje před ohrožením demokracie a spor už řeší i soudy. Jak silný nástroj politického vlivu dnes podle vás představují velká média s milionovým dosahem?

Na rozdíl od Milionu chvilek se tady jedná o vážnou záležitost. O střet mezi vítězem voleb a oligarchickou strukturou, která se mu snaží zabránit v převzetí moci. Oligarcha Lukačovič je totiž představitele celé skupiny extrémně bohatých lidí, jejichž ambicí je vydrancovat české země a za ty peníze si koupit členství v globální oligarchii, tedy postoupit do vyšší ligy.

Asi nepřekvapí, že Ivo Lukačovič, který agresivně prosazuje další stovky miliard na zbrojení a který agresivně prosazuje Green Deal, sám neplatí daně. Nechť to zaplatí prodavačky, šoféři, zdravotní sestry, učitelé…

Je jasné, že pokud to Andrej Babiš myslí s vládnutím vážně, nemůže se vyhnout střetům s touto skupinou. Pokud bychom to chtěli zařadit politologicky, jedná se o střet demokracie s oligarchií. Andrej Babiš hájí stranu demokracie, Ivo Lukačovič oligarchické vládnutí.

Opět se zde projevuje stejný princip jako u milionu chvilek. Ivo Lukačovič si zjevně připadá úžasně ušlechtile. Každá koruna, kterou nezaplatí na daních a kterou vytáhne z kapes spoluobčanů, mu dodává jakési morální svatozáře.

Když zůstaneme ještě u tohoto mediálního střetu – do jaké míry může způsob, jakým média vybírají témata, titulky nebo hosty, formovat obraz vlády u veřejnosti?

Naprosto zásadní. Z dlouhodobého hlediska je moc médií poměrně malá. Ani společný tlak Seznamu, Ekonomie a České televize nedokáže přesvědčit veřejnost o výhodách islámské migrace ani o tom, že je dobré uřezávat prsa zmateným dívkám. Nicméně krátkodobě mají moc obrovskou. Na koho se zaměří, toho dokážou úplně zničit. A že se po čase ukáže, že ty informace byly zkreslené, to už nebude nikoho zajímat. V podstatě se jedná o zastrašovací mocenský nástroj. A funguje velmi efektivně.

Ve společnosti, která je ostře rozdělená, může i zmanipulování pár procent populace rozhodovat. Je férové vidět, že ostře manipulativní jsou i jiná média, vč. některých tzv. alternativních. Ale žádné z nich nemá tak obrovskou moc.

A teď druhá rovina: Mikuláš Minář po demonstraci vyzval lidi, aby nezůstalo jen u jednorázových akcí, ale aby se zapojili do takzvané „milionové sítě“, jak už jsem zmiňoval. Jak velkou sílu může mít takto organizovaná a připravená síť lidí?

Mohla by mít obrovskou, ale to není v možnostech Milionu chvilek. Neztrácejme tím čas.

Když tyto dva fenomény spojíme – tedy tlak v ulicích a paralelně tlak velkých médií v online prostoru – jaký dopad to může mít na vládu? Může jít o sílu, která ji dokáže zásadně oslabit?

Vládu mohou oslabit jenom její vlastní chyby a nedostatek odhodlání. Pokud se nepřestane ohlížet na pokřik liberálů a pokud nepodnikne zásadní kroky ke skutečnému převzetí politické moci, pak její pozice zůstane slabou. Pořádně se podívat, jak to má pan Lukačovič s daněmi, a jak je to s financováním Milionu chvilek, to je něco, co mělo už dávno proběhnout.

Už jsme zmínili veřejnoprávní média, za která se dnes znovu svolává do ulic a která se stávají dalším mobilizačním tématem. Vy sám jste kandidoval do Rady České televize – jsou podle vás veřejnoprávní média skutečně ohrožena změnami ve financování, například úpravou koncesionářských poplatků? A jak by podle vás měla ideálně fungovat, aby opravdu sloužila veřejnosti?

V ideálním případě by měla být veřejnoprávní média transformována na média vládní a jejich společný ředitel by měl být členem vlády. Jsme malá země, naše pozice není silná a česká vláda musí zápasit proti mnoha nadnárodním skupinám. Každá z těch skupin tu může mít své mediální domy, včetně vlastních televizí. Jen česká vláda má svázané ruce. To přece nedává žádný smysl!

Potřebujeme energickou aktivní vládu. Potřebujeme vládu schopnou vybojovat střety. Potřebujeme vládu schopnou vyhlásit vizi národní obnovy a získávat pro tu vizi obyvatele. Vláda může mít i další záměry, například podporovat vlastenecké cítění, sířit vzdělanost nebo i třeba lásku k umění. Na tohle všechno potřebuje nástroj. A co jiného by mělo být tím nástrojem než Česká televize? Pokud se to redaktorům nelíbí, mohou jít pracovat k pánům Lukačovičovi, Bakalovi či Sorosovi. I když pro toho posledního mnoho z nich pracuje už dnes.

Ptal se Marek Bláha, publikováno 4. dubna 2026 na Parlamentních listech.

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.cz.