Vidlákovna…

Je to jak stavět po sto padesáti letech opět Národní divadlo a opět to začíná u obyčejných lidí, kteří jsou ochotni dávat ze svého nedostatku, nikoliv ze svého nadbytku. Národ tehdy nepovstal z toho, že mu byly císařpánem milostivě povoleny politické strany a poslanci v parlamentu, ale že byl schopen navzdory všem protivenstvím stavět svoje vlastní instituce. Sokolové potřebovali sokolovnu, Orlové potřebovali orlovnu a vidláci dnes potřebují Vidlákovnu. Doména je zaregistovaná, logo je nakreslené. Můj bratr byl včera obzvláště pilný. Náhled najdete pod článkem.

Musím říci, že ve mně byla malá dušička, jak celý tento projekt přijmete. Přece jenom, doba není právě optimistická, světové elity se rozhodují, jestli začít nebo nezačít třetí světovou válku, evropské elity se rozhodly zničit všechno, co kolem nás dávalo nějaký smysl a náš prezident v klidu oznámil, že podporuje rozpuštění České republiky ve Spojených státech evropských.

A do toho přijde nějaký obskurní bloger s umanutou myšlenkou, že si nutně potřebujeme postavit tvrz i kostel zároveň. Že místo zachraňování sebe sama, budeme dělat komunitu. Že když to nešlo přes voličské hlasy, půjde to přes dobré jídlo. V době, kdy hospody masově krachují, protože do nich lidé nechodí. V době, kdy má každý svých starostí dost a líp hned tak nebude. Vidlák musí být pořádně mešuge, když se do něčeho takového pouští.

Inu, pouštím, protože se čtenáři, jako jste vy, to jde. Za tři roky jsem díky vám mohl mnohokrát objet republiku, zorganizovat desítky setkání, podílet se na demonstracích, dostat do veřejného prostoru řadu témat, postavit politické hnutí, které nepásl žádný lobbista ani žádná korporace, zajistit mu prostředky na příští čtyři roky existence, prohrát ve volbách… a ještě splnit sliby – vytvořit finanční rezervu na koupi sýpky.

Jde to… Hodně se dá udělat. Strašně moc se dá udělat. A to my jsme prosím ti poslední. Nejsme komunita kapitánů průmyslu. Nejsme komunita univerzitních intelektuálů. Nejsme ani komunita vysokých státních úředníků, nikdy jsme nedostali jedinou dotaci, neplatí nás ani Soros, ani USAID a jsme ti první, kterým zvýší daně a sníží důchody. Jsme ti, na které nejvíc dopadají stále se zpřísňující předpisy. Když pravda a láska říká, že někteří nemají mít volební právo, myslí tím nás. Když Foltýn mluví o sviních, mluví o nás. A když studenti řvou, že chtějí zachovat koncesionářské poplatky, my jsme ti, kdo je musí platit.

Nám nikdo neodpustí žádné byrokratické opomenutí. My jsme potrestáni za každou chybu. My žijeme v oblastech, kde migrace znamená kriminalitu, my v tomto nepřátelském světě ještě vychováváme děti na které si ve školách brousí zuby kdejaký Člověk v tísni. Na nás nejvíc dopadají rostoucí ceny pohonných hmot a energií. Od nás se očekává, že si ve jménu Ukrajiny vezmeme dva svetry a ještě budeme Pekarové Adamové líbat ruce.

Dezoláti jsou tu přece od toho, aby drželi hubu a krok! A oni si (šmejdi) staví komunitní centrum… Bez dotací, bez šoupání nohama před úřady, bez přímluv v nejvyšších politických patrech. Takhle to přece nemá být! Jejich vůdci přece měli zklamat! Měli si peníze ukrást pro sebe, zdefraudovat je, utratit za chlast… aby každého obyčejného člověka přešla chuť se bouřit. Aby se znovu a znovu zklamal. Aby rezignoval, brblal u píva, aby se i na ty volby vykašlal a maximálně si zanadával na fejsbůku.

My jsme v této zemi ti poslední a nejslabší. Dovedete si představit, co mohou dokázat ti silnější?

Bloger Vidlák se vždycky vymykal. Nezapadal do žádných škatulek. Neodpovídal zavedeným představám. On (blbec), když mluvil o spojování, tak to fakt dělal a šel i za Komunisty či odepsanými Socany. Místo, aby na své cestě do politiky obětoval všechno a všechny, jen aby se tam dostal, pochvaloval si (dvojnásobný blbec), že do voleb dotáhnul všechny, co šli s ním a nikoho nenechal po cestě. A místo, aby si alespoň nahrabal (trojnásobný blbec), zkouší splnit sliby.

To všechno proto, že se mám o koho opřít. Myslím, že jsem v této zemi jeden z mála, kdo to tak má. To vy jste národ. Vy jste vlast. Vy jste sůl země. Od doby husitské se nic nezměnilo. Tahle země vždycky stála na prostých ženách, které znaly Písmo lépe než kdejaký kněz a mužích, kteří na půdách uchovali český jazyk, písmo i historii. Vždycky tu byli Koniášové a vždycky tady všechny cesty vedly k Bílé hoře. Vždycky tu byly zaprodané elity a německý dohled. Vždycky tu byl tlak, abychom se pěkně přimkli ke Svaté říši římské národa bruselského. Ale nikdy se to nepovedlo.

Protože vidláci nakonec postavili Národní divadlo i Sokola. Znovu si vzpomněli na svůj jazyk i svou historii. Jsou prostě takoví. Jsou jako vrba. Čím víc ji rveš, tím víc roste.

Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt komunitního centra. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky.  Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz