Odvrácená strana Alpha škol

Jenže žáci Alpha Schools dosahují famózních výsledků i ve srovnání s nejlepšími výběrovými soukromými školami! Skoro to vypadá, že pokusy o návrat ke školství 80. let jsou nejen nerealistické, ale nejsou ani žádoucí. Budoucnost je jinde

Když se objeví něco, co vypadá na první pohled tak lákavě a dokonale, je dobré se ptát na negativní stránky. Hledal jsem tudíž články, které Alpha Schools kritizují. A pár argumentů jsem našel.

Za prvé. Testy, na které se Alpha Schools odkazují, dávají příliš optimistický obraz. V jiných testech by výkonnost jejich žáků nejspíš nevyšla tak skvěle. A co třeba psaní esejů? Nicméně kritici uznávají, že i v těch jiných měřítcích vycházejí výrazně nadprůměrně.

Za druhé. Některým vadí, že Alpha Schools se nesnaží své žáky kultivovat. Když děti nestudují u počítačů, tak hrají fotbal nebo lezou po skalách nebo se učí něco montovat. Ale netráví čas v galeriích, nechodí do divadel a nečtou papírové knihy. Je to silná kritika. Odkazuje na něco, co nejspíš americkým středostavovským rodičům vůbec nedochází. Proč by měl vadit kulturní primitivismus, když budou děti vydělávat dost peněz? Je ale snadné si představit, že v jiném prostředí by byly priority trávení času nastaveny jinak a že mezi předměty vyučovanými umělou inteligencí by byly třeba dějiny umění.

Za třetí. A tohle je velmi vážné! V Arizoně zkusili ten program poskytnout chudým rodinám. Zpřístupnili jim ty stejné výukové programy z domova (protože si nemohou dovolit školu, kde je učitel instruktorem sportu a výtvarným lektorem). Výsledky katastrofální, a to i ve srovnání s mizernými státními školami. Zdá se, že to funguje jenom v interakci s živým učitelem, který má na dítě dost času, a v celkové atmosféře, kde je normální, že se pracuje.

A ještě jedna – Kelsey Piperová (novinářka zabývající se bioetikou a umělou inteligencí) si ty výukové programy prošla a ve svém článku neskrývá zklamání. Vlastně tam není nic úžasného. Třeba při výuce matematiky ta umělá inteligence nutí děti, aby do zblbnutí počítaly jednoduché příklady, dokud se jim to do mozku nezaryje dokonale. A obecně je tam strašně moc memorování, zjišťuje Piperová.

Svatá prostoto! Copak existuje něco lepšího? Je mi šedesát a trávím přibližně hodinu denně tím, že se šprtám a učím nazpaměť takové záležitosti jako různé molekuly v mozku. Neexistuje žádný jiný způsob, jak to mít v hlavě tak, aby to naskakovalo tak rychle, aby se s tím dalo pracovat. Jediná jiná alternativa jsou extrémně emotivní zážitky. Kdybychom se třeba při učení nějakého anglického slovíčka stali obětí únosu, tak si to slovíčko budeme pamatovat do konce života. Žel ale není možné absolvovat několik takových zážitků denně, aby to ještě fungovalo. I na ty únosy bychom si nakonec zvykli. Takže zbývá jenom to šprtání.

Zkrátka, to není kritika Alpha ani umělé inteligence, ale zjištění, že ty základní věci jsou pořád stejné. Nová technologie nám to může jenom lépe zorganizovat, když ji budeme dobře používat.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde. 

PhDr. Petr Hampl, Ph.D.

Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.com