Měl bych… ale až zítra!

Měl bych psát o tom, že zemřel největší americký bombarďák, senátor Lidsey Graham, prý po „krátké a náhlé nemoci.“ Drze bych k tomu dodal, že zemřel přirozenou smrtí ve rvačce, protože zemřel „bezprostředně po návratu z Ukrajiny a my se můžeme dohadovat, jestli už ho měl Trump plné zuby s jeho neustálým naléháním na velkou válku a nebo jestli se Prozřetelnost rozhodla, že válečného štváčství už STAČILO! Případně, že Putin rozhodl, že dosť bolo Grahama a zařídil to nějaký Kinžál Iskander nebo Onyx. Američanů, kteří byli na Ukrajině v řídícím bunkru a pak „umřeli při letecké nehodě s ultralightem,“ těch už bylo….

Měl bych psát o stále roztoucí roztržce mezi Polskem a Ukrajinou a o tom, jak si najednou západní itervjuci všímají věcí, které předtím dlouhá léta odmítali vidět. Například násilné mobilizace a následného ponižování, bití a občas i zavraždění rekrutů. Najednou vidí, že i v baště ukrajinského Banderismu, ve Lvově, dochází k nepokojům při odchytávání mužů v jatečném věku a zvolna pozvolna se o Zelenském píše jiný příběh, než jaký nám vnucovali od roku 2022.

Měl bych psát o tom, že existuje výletní LGBTNSDAP loď, kterou odmítli v přístavech Turci i Egypťané a mně se chce dodat, že by ji měli odmítnout všude a nebylo od věci, kdyby navěky zůstala v mezinárodních vodách… ideálně někde, kde jsou časté tajfuny… případně u somálského pobřeží.

To všechno je třeba prokydat, ale prosím dovolte mi, abych se dnes ještě vrátil k sobotní brigádě na sýpce a krátce o ní poreferoval. Ono se totiž málokdy stane, že se brigáda s úklidem promění v čiré zřídlo optimismu a důvěry v budoucnost.

Nestává se totiž často, že přijedete v osm ráno na místo a tam už stojí celá kolona aut, všichni mají plné kufry nářadí a vysloveně se dožadují okamžitého zaúkolování. Jsem bytostný optimista, jinak bych nemohl působit ve veřejném prostoru, ale nakonec bylo lidí víc, než pracovních pomůcek pro ně. Petra Rédová, která také přijela, si během dne stěžovala, že jakmile na chvíli odložila koště či lopatku, okamžitě jí to někdo uzmul…

Udělalo se asi třikrát tolik práce, než jsem měl naplánováno. Bylo to jako v tom vtipu: „Chlapi, hlavně dneska musíme vyřezat staré okenní rámy (39 kusů). Kdyby zbyl čas, tak začistíme okenní otvory, aby se truhlářům snadno osazovala nová okna. A kdyby zbyl čas, venku je kupa suti, kterou je zapotřebí přemístit. A kdyby zbyl čas, je zapotřebí vyřezat křoviny na dvorečku, aby se pokrývači dostali ke střeše i z druhé strany. A kdyby zbyl čas, uklidíme plochu kolem sýpky, je tu ze střechy napadaných hodně hřebíků. A kdyby zbyl čas, vymanipulujeme ven rozebrané části dopravníků na obilí…. Nějaké dotazy? Ano, vy!“

„Prosím, a co budeme dělat ODPOLEDNE?“

Práce pěkně odsejpala a tak si říkám, že podkroví a první patro bude hotové do dvanácti. Pak si dáme oběd a uděláme přízemí. Za čas na mě volají, že mají hotovo a stěhují se s nářadím dolů. „Výborně,“ říkám, „pošlete holky, ať přivezou jídlo.“

„Co blbneš? vždyť je teprve deset hodin…“

A tak jsme kromě výše naznačených prací ještě stihli rozebrat zbylé obilné dopravníky, pořádně uklidit venku i uvnitř a stejně jsme ve tři odpoledne měli hotovo.

A tak jsme měli dlouhé příjemné odpoledne, vyplněné povídáním, které se přehouplo do večera, večer přešel v noc a nakonec jsme probrali všechno. Vtěrku prezidenta v Ankaře, Tupuši v europarlamentu, ukrajinské útoky do ruského vnitrozemí, řinčení zbraněmi v Perském zálivu, vliv Číny na světový obchod, Babišovu hegemonii na politické scéně a historickou roli levice i pravice. Provizorní spartánské podmínky nikomu nevadily a pokud někdo cítil nepohodlí, vyřešil to snadno pohárkem portského. Shodli jsme se, že součástí další brigády by měl být kurz pro ty, kteří by chtěli alespoň přičichnout k základním řemeslným dovednostem, aby si jednou uměli sami opravit nebo postavit svoje bydlení.

Jen toho Grahama jsme ještě nestihli prokydat. To ho zřejmě ještě tahali v Kyjevě ze sutin…

Děkuji všem, kteří přijeli a pomohli. To, co jsem plánoval, že bude hotové do konce prázdnin, to máme splněné hned na jejich začátku. A já teď přemýšlím, jak moc se v této zemi musí krást, aby ta pracovitost, která mě v sobotu obklopovala, nebyla vidět na růstu HDP.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz