Málokdy to končí stabilitou…

Proč? Protože nad kurskou oblastí „došlo k záhadnému výpadku“ amerických signálů, ukrajinská armáda ztratila povědomí o pozicích nepřítele a bylo vyřízeno. Samozřejmě, nijak to nesouviselo s tím, že byl Donald Trump inaugurován, ohlásil se jako velký mírotvůrce a Američané začali s Rusy jednat. Takový maličký závdavek důvěry, který nakonec vyvrcholil setkáním obou prezidentů na Aljašce.

Od té doby už USA zbraně Ukrajině jen prodávaly (a Evropa to platila), Rusko uhnulo Američanům v Sýrii a zřejmě sehrálo svou uklidňující roli i v Íránu, Donald Trump odmítl dodat na Ukrajinu Tomahawky a Kaja Kallas začala mít permanentní PMS. Ve stejnou dobu, kdy má Zelenský dobrovolně a radostně podepsat ukrajinskou kapitulaci, uzavírají Spojené státy nebe nad Venezuelou. A vy si znovu zopakujte progresivistickou mantru: NE-SOU-VI-SÍ. Ukrajinský podpis rozhodně není podmínkou pro ruské nevměšování v Karibiku.

Donald Trump chce po Ukrajině v podstatě totéž, co Američané chtěli po Jižním Vietnamu nebo po Afghanistánu. V tomto ohledu je americká zahraniční politika naprosto konzistentní. Spojené státy vždycky předpokládají, že jejich vazalové prostě udělají, co jim řeknou. Mají přece jejich režimy v hrsti. Mají své NABU, mají schované účtenky, dobře vědí, kde si protagonisté kyjevského režimu nakoupili nemovitosti a kolik peněz mají na účtech. Zelenský nakonec udělá, co se po něm chce… A jestli ne on, udělá to někdo jiný.

Jenže, málokdy to tím doopravdy končí. Jednoduše proto, že americké požadavky vybudí další tlaky. Mají vliv na morálku, mají vliv na změnu smýšlení, vytvářejí pocit zrady… vývoj kolektivního myšlení prostě přichází ve skocích. A pak přicházejí kolapsy. Tálibán během několika týdnů ovládne Afghanistán, Severní Vietnam dobude Saigon… Stalo se vůbec někdy, že se Američany dosazený režim udržel i po ukončení přímé americké vojenské pomoci?

Prezident Zelenský ve svém projevu řekl, že Ukrajina má na výběr mezi ztrátou amerického partnera a nebo ztrátou důstojnosti. Ve skutečnosti se Ukrajina rozhoduje mezi válkou a občanskou válkou. Ta následuje takřka ve sto procentech případů, kdy Američany jejich hra na vojáčky přestane bavit. Ukrajina je v situaci, kdy má na výběr jen ze špatných možností. Buď ji bude ničit Rus a nebo se budou ničit sami.

Proto si myslím, že Putin bude s mírovými podmínkami souhlasit. Dobře ví, že jsou pro Ukrajinu nesplnitelné. Pokud Zelenský americkou dohodu podepíše, spustí se tím vnitřní tlaky, které Ukrajinu rozervou. A pokud dohodu nepodepíše, spustí se tím vnější tlaky, které Ukrajinu rozervou. Rusko tak jako tak dosáhne svého… koneckonců, není žádný rozdíl mezi tím, jestli ukrajinské území patří Rusku přímo a nebo tam vznikne nějaká separatistická enkláva pod faktickou kontrolou Moskvy.

Stěpan Bandera se do rakve hned tak nevrátí. Nedovedu si představit, že by ukrajinské nácbataliony souhlasily de facto s kapitulací. Obzvlášť, když tolik jejich „alte Kameraden“ padlo na polích Donbasu.

Když Američané opouštějí svého spojence, hroutí se režimy, propukají sekundární konflikty, vyhřezává to nejhorší, co si dovedeme představit a mění se smýšlení lidí o sto osmdesát stupňů. Tohle je nejspíš nejbližší budoucnost nejen Ukrajiny, ale i celé Evropy. S americkým mírem nepřichází stabilita, ale horší chaos než předtím. Ukrajina má vlastně jedinou možnost… přidat se k Rusku.

Jak to řekl Henry Kissinger? Je nebezpečné být nepřítelem Ameriky. Ale být jejím přítelem je smrtící. Můžeme si odškrtnout další případ, kdy to naprosto dokonale platí.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.cz