Bioetická komise UNESCO: “Přehodnocení náhradního mateřství: filozofické, psychologické a biomedicínské pohledy”

V rámci pěti hlavních přednášek a následující diskuze se akce zaměřila na:

• povahu pouta mezi matkou a plodem,
• otázku intrauterinní (nitroděložní) paměti,
• životní zkušenosti zúčastněných žen,
• a na biomedicínské důsledky pro náhradní matku, dárkyni vajíček i novorozence.

Akce navázala mezi dalšími také na zprávu zvláštní zpravodajky OSN pro násilí na ženách, Reem Alsalemové, jež předložila v říjnu loňského roku OSN dokument o etické problematičnosti náhradního mateřství v roce 2025.

První přednášející byla Ilaria MALAGRINÒOVÁ, odborná asistentka morální filozofie a bioetiky na Univerzitě v Messině a hostující profesorka na Univerzitě v Navarře. Její specializací je vztah mezi matkou a plodem a analýza technologického pokroku v oblasti těhotenství včetně například etiky intimity. Její přednáška nastínila několik antropologických a etických hledisek vztahovosti, jež je vlastní každému těhotenství. To je nejen biologickým jevem, který váže jednotlivce k jejich předkům, ale zásadní formace pro rozvoj osobních schopností a identity. Proto žádné mateřství, ani to surogátní, není jen fyziologickým procesem bez dalekosáhlých důsledků pro matku i dítě.

Druhá přednášející byla psycholožka a psychoterapeutka Anne SCHAUB-THOMASOVÁ, jež se v rámci své téměř třicetileté praxe specializuje na oblast prenatálních vzpomínek, porodních traumat a traumat z raného dětství. Ve svých publikacích se zaměřuje na vazbu mezi matkou a dítětem, ranými vzpomínkami a odloučením a opuštěním. Anne SCHAUB-THOMASOVÁ vystoupila mimo jiné v Evropském parlamentu a belgickém senátu jako odbornice na otázku velmi raných vztahů mezi dítětem a rodičem v kontextu debaty o náhradním mateřství. Ve své přednášce zdůraznila především to, že dítě surogátní matky nezůstává jaksi “pohřbeno” pouze v její mysli, ale zanechává i neoddělitelnou biologickou stopu v jejím těle. Stejně tak dítě a jeho spojení na surogátní matku.

Třetí přednášku pronesla Kallie FELLOVÁ, jež zahájila svou kariéru jako výzkumnice ve Vanderbilt University Medical Center a posledních deset let pracuje také jako perinatální sestra. V roce 2018 nastoupila do Centra pro bioetiku a kulturu (CBC) a v současnosti je jeho výkonnou ředitelkou. Fellová představila studii CBC, která porovnávala spontánní a náhradní těhotenství u stejných amerických žen. Na základě rozhovorů s 96 ženami poukázala, že náhradní těhotenství byla častěji vysoce riziková bez ohledu na věk nebo historii těhotenství, s vyšší mírou císařských řezů, předčasných porodů, poporodní deprese a trvalých zdravotních problémů. Výzkum potvrzuje významné rozdíly ve zdraví mezi náhradními a nenáhradními těhotenstvími, což podle Fellové vyvolává kritické bioetické, sociální a politické obavy ohledně náhradního mateřství a jeho širších dopadů.

Další přednášku pronesl gynekolog a porodník Michele BARBATO, který je ředitelem oddělení porodnictví a gynekologie v nemocnici v Melegnanu. Je odborníkem na vedení porodních sálů a tradiční a laparoskopickou gynekologickou chirurgii. Věnoval se pomoci neplodným párům s pomocí technologie NaProTechnology prostřednictvím RRM (Restorative Reproductive Medicine). Účastnil se jako hlavní výzkumník na výzkumných projektech s WHO, Georgetownskou univerzitou ve Washingtonu, univerzitami v Miláně, Lyonu, Padově, Neapoli a na projektech s veřejnými institucemi jako jsou Evropská unie a soukromé společnosti. Barbato upozornil jak na rizika embryonálního transferu, tak na rizika vývoje dítěte a předčasné porody surogátních matek.

Neonatoložka a pediatrička Laura TRAVANOVÁ rozvinula teorii, že ačkoli je dnes náhradní mateřství prezentováno jako řešení neplodnosti, je třeba jej posuzovat z pohledu rámce „prvních 1000 dní“ a Barkerovy hypotézy, která zdůrazňuje, jak intrauterinní a perinatální události ovlivňují dlouhodobé zdraví, dokonce v celoživotní perspektivě. Doktorka Travanová zmínila nejen vážné dopady na zdraví a imunitu dítěte po okamžitém oddělení od surogátní matky po porodu. Ale také na zhoršené zdraví a poporodní rekonvalescenci u surgátních matek v případě okamžitého odnětí dítěte. Navrhovala alespoň 8 týdnů vzájemného těsného poporodního styku surogátní matky s dítětem. Někteří psychologové kontrují prohloubením traumatu z oddělení surogátní matky a dítěte.

Článok pôvodne vyšiel na portáli alipro.cz