Absťák…

K čemu byla Íránu ochota se domluvit a podepsat dohodu o jaderném programu? Obama ji podepsal, Trump ji zrušil. K čemu byla Íránu snaha vyjednávat? Stejně byl nakonec zákeřně napaden a jeho vedení vyvražděno. Ausgerechnet to vedení, které vlastně bylo slušné a vysílalo signály k ústupkům. Až od chvíle, kdy Írán přestal ustupovat a naopak začal po každém americkém odmítnutí své podmínky stupňovat, začala se situace obracet.

Až když Íránci ukázali světu, že Američané nedokáží ochránit své spojence a nejsou schopni si vynutit otevřenou nejdůležitější dopravní tepnu světa, až pak začali ustupovat Američané. Dělají to neradi, skřípou u toho zuby, chřestí zbraněmi, přemýšlejí, že válečný požár vyřeší ještě větším válečným požárem, jsou naštvaní i na své nohsledy, ale málo platné, Írán si prosazuje svou. Nakonec je to Západ, který rozumí jen síle.

Jak dopadlo poslední kolo jednání? Trump prohlásil íránské podmínky za nepřijatelné a tak nám Revoluční gardy opět přitvrdily. Prý začnou vybírat poplatky nikoliv jen za průjezd tankerů s ropou, ale i za podmořské kabely na dně Hormuzu. To víte, datové centrum sežere strašně moc energie a nejlevnější elektřina se vyrábí z plynu nebo ropy, ideálně přímo tam, kde se obojí těží. A tak je třetina světového internetu zranitelně závislá na íránské vstřícnosti. Stačí jen hrabat kotvou po dně průlivu a je to. Ani deset letadlových lodí tomu nedokáže zabránit.

Jak to napsal Frank Herbert ve své knize Duna? Kdo je schopen to zničit, ten nad tím skutečně panuje. Je Írán schopen zničit ropná zařízení v Perském zálivu? Je! Mohou tomu Američané zabránit? Nemohou! Může Írán zničit podmořské kabely všech amerických miliardářů, Bezosem počínaje a Muskem konče? Může! Kdo je tedy skutečným pánem třetiny světového internetu a dvaceti procent světové ropy? Írán. Američané jsou mocní. Mnohem mocnější než Írán. Ale nejsou schopni ochránit své vazaly ani své zájmy. Trump prohrál a všichni to vědí.

Proč to celé už asi podesáté píšu…

Víte, když začal izraelský a americký útok, byli na tom Íránci vlastně dost bídně. Dočítali se o sobě ve světovém tisku, že vraždí své národnostní menšiny. Dozvídali se, že čas odplaty se blíží. Také zjišťovali, že podpora jejich spojenců je vlažnější a menší, než čekali, protože velmoci vždycky hrají větší hru. Také se dozvídali, že mají hlavně deeskalovat a zkoušet se s velkým i malým Satanem nějak dohodnout.

Jakou měli šanci? Asi jako žába, která spadne do hrnce s mlíkem. Jejich vojenský rozpočet byl proti tomu americkému (i izraelskému) směšně malý. Jejich nepřátelé viděli z oběžné dráhy každý kámen, každý kus vojenské techniky, ba i každého vládního činitele. Byli schopni proti režimu podněcovat nepokoje, pěstovali si své páté kolony a měli k dispozici takřka nekonečnou propagandistickou mašinérii. Íránci tabulkově neměli žádnou šanci a proto byli podceňovaní.

Dnes, po dvou a půl měsících vidíme, že poměr sil nebyl zase tak jednoznačný. Tři americké letadlové lodě a desítky amerických základen nedokázaly ochránit Spojené arabské emiráty. Nedokázaly ochránit tankery s ropou. Nedokáží ochránit americká datacentra ani podmořské kabely. Íránští spojenci se nakonec rozhoupali a alespoň nějakou pomoc poslali. Írán neustupuje, naopak, stupňuje své požadavky, protože je to právě Západ, který rozumí jen síle.

Žába tak dlouho hýbala nohama, až si pod sebou udělala krustu másla, které ji drží nad hladinou. Saudi ARAMCO je možná nejbohatší ropná společnost světa, ale ve skutečnosti záleží pouze na Íránu, jestli bude dál takhle bohatá. Jeff Bezos je možná jeden z nejbohatších a nejschopnějších lidí světa, ale záleží pouze na Íránu, jestli Amazon bude moci levně ukládat data. Proti Trumpovi vlastně ani tak nestojí Revoluční gardy, jako samotní američtí průmyslníci, kteří mají v Trumpově válce co ztratit a také ztrácejí.

Porazit Írán najednou neznamená jen porazit teokratický režim, ale také odepsat solidní část světového ropného i datového provozu. Znamená to, obejít se na dlouhou dobu bez něčeho, na čem je svět vysloveně drogově závislý. Třicet let pracovali ti nejchytřejší a nejschopnější lidé nikoliv na tom, abychom byli zdravá společnost, ale budovali nám závislosti. Internet byl to nejlepší, co lidstvo potkalo. Zemní plyn a ropa také. Skvěle se na tom vydělávalo, zvyšovalo to prý efektivitu, překonávalo to vzdálenosti i stud.

Ale také to odcizilo elity, zrušilo to společenské postavení většiny lidí, vyrobilo to neplnohodnotná pracovní místa, ze střední třídy to nadělalo prekariát, zničilo to soudržnost i společenskou odolnost a vypustilo to mezi lidi spoustu démonů. Ano, přesně takhle se projevuje drogová závislost. I když všechno vypadá růžově, život je stále těžší.

Co dělí společnost od revoluce? Chléb a hry. Nad obojím má teď kontrolu Írán a i kdyby Spojené státy spustily proti ajatoláhům velkou válku, ic se na tom nezmění. Ropa nepoteče a data také ne. Chleba už teď stojí padesát korun a stačí málo, aby se spousta dat o účetnictví i bankovních údajích ocitla v ohrožení. Nejvíc mě v poslední době rozesmívají všechny ty kecy o zbrojení, aby se pak ukázalo, že i války už běží po úplně jiných cestách, než si narkomanský Západ myslí.

Život na Západě už třicet let negarantuje nic. Ani společenské postavení, ani záchrannou síť, ani bezpečí. Jen vyhoření jako oběť bohu efektivity. Vyhoření bez dětí, bez důchodů, ale za to s eutanázií. Naše demokracie v pohodě dopouští, aby se z pěti set korun dlužného televizního poplatku stalo dvacet tisíc korun v exekuci. Dopouští mocenskou zvůli na všech úrovních.

Svět Trumpovi za jeho válku netleská. Ani Američané mu netleskají. Ani hnutí MAGA mu netleská… protože všichni mají absťák. Protože ta největší droga v podobě levné energie a infaltilních fotek na instagramu najednou podražila. U nás v Evropě to máme dvojnásobné, jeden absťák už jsme měli v roce 2022 a od té doby dokázaly naše elity vymyslet jen dvousetmetrové větrníky v akceleračních zónách a zelené zbrojení. Všechny ostatní životní kotvy v podobě sociálního státu, fungující rodiny, víry v Boha, zdravotnictví zdarma a stabilního zaměstnání byly odvrženy ve jménu efektivity a porážky Ruska…

Ano, proto se všichni Foltýni a Rakušanové chovají, jak se chovají. Mají kocovinu a nelepší se to. V prostředí alkoholiků a narkomanů je nejvíc vražd a násilí. Právě v prostředí narkomanů nemá slušnost žádnou cenu, protože je to slabost. Proto se pravda a láska obklopuje skutečnými narkomany a alkoholiky v podobě Pavlíků Novotných, Ivanů Bartošů a podobných. Ostatně, celá ta válka proti Íránu je projevem iracionality a impulzivního nemyšlení. Bohužel, to není náhodný projev, ale zcela zákonitý. Závisláci v absťáku se přesně takhle chovají vždycky. Ve jménu dávky udělají i to, co jim dávku znemožní. Třeba tím, že třicet let bránili rozvoji jaderné energie.

Je třeba jít proti tomuto trendu. Ne v tom, že bychom měli jezdit na oslech, ale aktivně se bránit degradaci. Znovu budovat komunity, které se budou navzájem znát osobně i bez fejsbůků. Znovu se vrátit do hospod, znovu stavět spolky a vytvářet společnost vstřícnou k plození dětí i ke stáří. Hledat cesty, jak z globalizace ven do skromnosti a soběstačnosti. Protože, jak vidíte, největší dealeři levné energie se teď nějak bijí mezi sebou a bojují o svůj trh tak vehementně, že ho také mohou úplně zničit.

Závislosti se člověk nezabaví jen tím, že si přestane píchat. Zbaví se jí jedině tehdy, když znovu najde smysl života. Znovu získá společenské postavení, znovu získá identitu i sebevědomí. Zbavit se závislosti, znamená znovu vybudovat celou společenskou strukturu a dát v ní každému jeho místo. Zbavit se závislosti znamená, dát lidem pevné body v životě, o které se mohou opřít. Dostat se ze závislosti je snazší pro ty, kteří nepřišli o rodinu a přátele.

Média už máme. Politiku už máme. Teď je zapotřebí stavět ve společnosti pevné body. Ne virtuální, ale skutečné.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz