Jenže tím také hodně vypovídá o tom systému. Mezi klíčové rysy předchozího systému, tedy demokratických průmyslových národních států ustavených po druhé světové válce patřilo to, že je neomezeně kritizovatelný. Že se musí pořád obhajovat. Před kritikou zprava, že je příliš „socialistický“ i před kritikou zleva, že je příliš bezohledný nebo příliš konzumní. Systém musel vydržet i kritiku komunistických stran a každé čtyři roky musel dokazovat, že lidem dokáže nabídnout více než komunisté.

Systém Petra Fialy a Kateřiny Šimáčkové kritizovatelný není. Není zapotřebí lidem něco dokazovat. Není zapotřebí ucházet se o jejich souhlas. Není zapotřebí zajímat se o jejich názory. Stát má dostatečné zastrašovací prostředky, a to stačí.

Pro lidi typu Hampla to je nepříjemné, protože Hampl sice není ani rasista ani konspirační teoretik ani podporovatel Ruska, ale zcela jistě je nepřítelem současného politicko-ekonomického systému, a k tomu se hlásí. Je tedy jen otázkou času, kdy dojde i na něj – pokud nepřijde významnější politická změna. Nicméně díky setrvačnosti z minulého režimu tu ještě určitá svoboda projevu je a Hampl si jí užívá.

Buďme rádi za každý den a každý týden, kdy se dá jakž takž normálně žít a doufejme, že procesy směřující k systémové změně budou dostatečně rychlé (zejména, když je trochu podpoříme).

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.