Dvě sexuální morálky

Nemusíme s tím spojovat představu, že lid povstal. Střízlivější hodnocení je takové, že pro elity, které na začátku 19. století vystřídaly starou šlechtu, byl ideál rovnosti výhodnější. Tak nebo onak, důsledky zasáhly celé národy a jedním z těch důsledků byly změny v partnerském a sexuálním životě. Manželství přestávalo být výsadou bohatých a mohlo si ho dovolit stále více lidí. V českých zemích začala zlatá éra manželství za Gottwalda, ale nebyla to jen jeho zásluha. V zemích na západ od nás probíhalo ve stejnou dobu totéž.

V naší době, když se Západ vrací k předmoderním vzorcům jednání a myšlení, sílí také trend k úplně jinému stylu partnerského života, který je podporován biologickými sklony, ale moderní kultura ho tlumila. Už netlumí. A sice to, že velká část žen se uchází o malé procento mužů, kteří vynikají buď majetkem nebo prestiží nebo atraktivitou (ta nemusí být jen fyzická, muž může být třeba úžasně vtipný nebo může být citlivým posluchačem) nebo ideálně kombinací toho všeho. Vedle toho existuje zbytek společnosti, kde najdeme většinu mužů a tu část žen, která si dokáže vybrat i mezi průměrnými a podprůměrnými. O tom byla včerejší poznámka.

Dnes k tomu doplňuji, že to vede také ke dvěma typům sexuální morálky. Základní vzorec říká, že čím více žen a méně mužů je v určité populaci, tím uvolněnější je morálka (ženská sexualita je levnější) a naopak. To potvrzují změny po každé válce, kde padne hodně mužů. Na základě toho všeho bychom mohli čekat, že v té části společnosti, kde jsou velmi atraktivní muži a hodně zájemkyň, tam budou mravy lehkovážnější, a naopak v té části, kde zůstali průměrní muži a méně žen, tak to bude směřovat spíš k puritánským poměrům. Skutečně se zdá, že tomu tak je. Snad jen s tím, že ti dole zpravidla nemají možnost ovlivnit celkové zvyklosti, takže jim zbývají jen frustrované výkřiky o zkaženosti mravů. Do toho také logicky zapadá vnitřně rozporný radikální feminismus, který mluví o sexuálním osvobození a zároveň se snaží vymýtit jakékoliv erotické jiskření mezi muži a ženami.

Dalo by se to nějak zmírnit? Dalo. A sice tak, že muži ze zbytkové skupiny by zvyšovali svoji atraktivitu. Tím nemyslím přistupování na neustále se měnící požadavky žen, ale osobní růst. Být fyzicky zdatnější, společensky obratnější, vzdělanější a kultivovanější (co třeba Jungmannova národní akademie?), lépe ovládat různé romantické fráze a fígle – to se dá snadno učit. Nebudou schopni soutěžit s těmi nejlepšími, ale mohou přitáhnout tu část žen, která na hledání partnera prozatím rezignovala.

A ještě jedna dobrá zpráva. Zdá se, že ta část mužů i žen, kteří cíleně směřují k rodičovství a celoživotnímu partnerství, je tím vším jen velmi málo ovlivněna.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde. 

PhDr. Petr Hampl, Ph.D.

Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.com