Zpátky do bezpečí…

Dneska se hodlám vysmívat. Všem hlupákům a cenzorům. Všem libtardům, kteří se bojí svobody slova, všem těm, kteří mají právo, aby jejich informace byly regulovány. Všem těm, kteří si myslí, že nežádoucí informace je možné nějak zarazit a kteří si myslí, že když je zarazí, tak zmizí i jejich příčina

Hele, přijde mi takhle zpráva, jestli jsem viděl, že První zprávy přetiskly můj článek Baštovi. Nevěděl jsem, tož si otevřu Seznam, zadám do vyhledávače „První zprávy,“ odkliknu to a už se mi tam objevují s varováním, že se podílejí na dezinformacích. Na to jsem už zvyklý, to je v dnešní době v podstatě punc nezávislého myšlení, kliknu na to a objeví se mi další seznamácká tabulka s ještě důkladnějším varováním, že server je známou entitou podílející se na hybridním působení ve prospěch Ruské federace. No nic, tohle nás jednou čeká všechny, vlastně se divím, že tuto obchodní značku ještě také nemám…

… ale nejlepší byly ty možnosti pod tím.

Mohu to buď IGNOROVAT, což jsem také udělal, protože nějaký lukačevičův poskok mi nebude předžvejkávat informace…

A nebo jsem mohl ZPĚT DO BEZPEČÍ.

Hele, takhle oni tomu říkají. Zpět do bezpečí. Přečíst si jiné zprávy je nebezpečné. Nedej bože by se vás hned mohl zmocnit Putin a zcela vás obloudit. Jen informace Seznamu jsou bezpečné. Oni už ani nepočítají s tím, že byste mohli přemýšlet sami. Oni vám rovnou vysvětlí, co je bezpečné a co není.

Já se jim vlastně nedivím, ony ty zprávy jsou fakt nebezpečné. Ony jsou totiž úplně nebezpečně jednosměrné. Kdo totiž jednou sejde z libtardí stezky, ten je pro líbodémo ztracen navždy. Já vlastně neznám nikoho, kdo by třeba četl moje Kydy, byl původně můj fanoušek, věřil tomu, co říkám a pak prostě šel na oficiální stránku ODS, tam se podíval do tváře Blyštivého Péti, přečetl si nějaké jeho moudro a to mu zcela změnilo život. Neznám nikoho, kdo by pochopil, že alternativa jsou dezoláti, ale že u libtardů je to to pravé ořechové. Když se to tak vezme, vyhrožování, že se dám k TOP09, tady nejčastěji provozuju já. Ano, bývám někdy hodně naštvaný na poměry mezi námi… už jsem párkrát řekl, že snad začnu mít rád EU, ale reálně neznám případ, že by se to stalo. Znám lidi, kteří mě četli a nějak jsem je naštval, že jsou ochotni tapetovat diskusi mými dávnými hříchy (zdravím Carlose), sice mě nesnášejí až za hrob a jsou ochotni kvůli mě trávit hodiny a hodiny na mém profilu, bydlím jim v hlavě…, ale lásku k Pražské kavárně to v nich neprobudilo.

Zato znám spoustu bývalých příznivců EU, volného trhu, Západu, USA, ODS, Starostů, Pirátů, ba i kafírníků z Práglu, kteří obrátili a dneska stojí vedle nás, ale neznám žádného opravdového echtovního dezoláta, který by se dal k Pirátům nebo k Péťovi. Určitě nějaká výjimka existuje… co takhle Čulík?… ale u něj bych řekl, že prostě jen Madlenka Ólbrajtová nasypala peníze.

Komu se jednou zalíbí v tom našem alternativním chaosu, ten už tu zůstane… A nějak se přenese přes to, že Vidlákovy kydy jsou úplně jiné, než třeba Protiproud… Přenese se přes to, že tu k žádnému sjednocení nedochází a že naopak zdejší vyčnívající figury po sobě umějí slušně štěkat a obviňovat se navzájem z posluhování globalistům. (Láďo, prosím Vás, neznáte nějakého? Celkem bych snesl nějakou finanční injekci od zlotřilé korporace, ale ten Soros mě ne a ne zaplatit… Když tak dobře víte, že pro nějakého globalistu dělám, nemohl byste nás propojit, aby i on zjistil, že pro něj pracuju a dělám to dobře?)

Kdybych měl spočítat, co mi všechno řekli třeba o Jindrovi Rajchlovi, tak bych se měl nechat naočkovat, než k němu přijdu blíž… A místo toho sleduju, jak mu na jeho shromáždění chodí pořád víc a víc lidí a to přímo masově.

Na jednom takovém shromáždění jsem se teď byl podívat… bylo to relativně blízko od Vidlákova, pozvali mě s dostatečným předstihem, abych si na to udělal čas a tak jsem jel… Nebudu vám říkat, jaké to bylo, protože by mě hned zase někdo obvinil, že poté, co kopu za Babiše, Baštu, SPD, Trikolóru, Karlovu legii a další, že kopu i za Rajchla… jeďte se podívat sami.

Ale proč to zmiňuju…

Nejzajímavější bylo vystoupení jednoho pána z publika, který nám povídal svůj zážitek z přednášky o dezinformacích, která se konala v Brně jakožto společná akce tamních vysokých škol. Byl tam i Mikuláš Bek a různí čerství absolventi pokrokových univerzit a v jednom bloku mluvčí vyzval ty dnešní mladé studenty, co jsou obklopeni nebezpečnými neschválenými názory, ať se přihlásí ti, kteří mají problémy s názory svých rodičů. Jinými slovy, ať se přihlásí ti, jejichž rodiče poslouchají dezinformace.

Prý se přihlásili skoro všichni…

A v mé duši se rozhostil hluboký mír. Dnešní průměrná žena má průměrně 1,3 dítěte, takže pokud se v Brně přihlásilo 500 studentů, že jejich rodiče mají závadné názory, tak musí existovat tak 800 jejich dezolátních rodičů. Čili přesila. Odečtěte si studenty technických oborů, kteří z podobných aktivit mají většinou srandu a už víte, proč henty studenty Seznam musí před dezinformacemi varovat a posílat je zpátky do bezpečí…

Takhle to je. Pravda osvobozuje. Já bych k tomu dodal, že osvobozuje i ještě neodhalená pravda. Osvobozuje už její hledání. A kdo hledá, ten nakonec dojde sem k nám. Je to tu trochu divočina, někdy je to tu jak na Matějské, ale je tu svoboda si hlásat a poslouchat cokoliv. Nejsou tu ještě žádné velké zájmy, naopak, mocní v této republice námi zatím jen pohrdají nebo jsme pod jejich rozlišovací schopnost… ale díky tomu jsme se naučili, starat se o sebe sami. Postupně jsme si vybudovali vlastní infrastrukturu. Amatérskou, někdy i vysloveně naivní, ale funkční. Jsme zdola vzniklý spolek, který se nemůže rozpadnout, protože ho ani nikdo nezaložil. Možná by bylo lepší říct, že nejsme ani tak spolek, jako spíš sebranka… Nemáme moc tvar, ale tím pádem také nemáme hranice. Každý má svoje pravidla, ale nevládne tu zákon silnějšího.

Vlastně v mnohém připomínáme osadnický venkov. Každý pracujeme na svém, každý té práce máme kupu, všichni jsme v podstatě ještě chudí a máme málo volného času, ale už jsme sousedi. Už k sobě občas zajdeme a už se nám osvědčily způsoby, jak volat, že hoří. Ještě jsme každý sám za sebe, netvoříme organizované a ovladatelné vojsko, ale také nám nemohou zničit velitelství, protože žádné nemáme. Ještě neexistuje žádný telefon, kam by mohl Babiš zavolat a plánovat spojenectví… ale tím pádem nám nikdo nemá jak vyhrožovat.

Zatím se rozhodujeme každý sám za sebe, co podpoříme a co nás nechá chladnými, ale už dokážeme celkem odhadnout, co nás z té židle zvedne.

A všem těm, kteří chtějí chodit do hentoho bezpečí a všem těm, kteří jim takové bezpečí připravují, těm chci vzkázat to, co vzkázali světu Francouzi, poté, co dobyli Bastilu:

Jsme svobodni. Následujte nás!

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz