Náš ministr spravedlnosti zase podal další trestní oznámení ohledně kauzy Bitcoin a moc se mi líbilo, jak naše Evička Tričko Destroix ztratila glanc, její arogance byla najednou pryč a i když jakýkoliv svůj podíl na zametání důkazů popřela, řeč těla jednoznačně ukazovala, že si svou pozicí moc jistá není.

Andrej Babiš zase chce dostat Českou republiku pod francouzský jaderný deštník. Sice vůbec netuším, jak by to mělo vypadat, ale pamatuju si docela dobře, jak to proběhlo posledně, když jsme na Francii spoléhali. Jistou výhodu vidím v tom, že Francie zřejmě nebude naléhat, abychom zvýšili obranné výdaje. Bude jim stačit, když přijmeme islám jako státní náboženství. Z komínů našich deindustrializovaných továren můžeme udělat krásné minarety a všechno bude v nejlepším pořádku.

V Brně za za měsíc bude konat sjezd sudetských Němců, kteří přijedou na konečné smíření české otázky. (Díky Janu Kellerovi za tuto nádhernou hlášku) Pavel Šafr už všechny odpůrce tohoto sjezdu označil za fašisty i nacisty a vyzval pravdu a lásku, aby sudetské Němce před těmito fašisty bránila. Vůbec teď budou mít všichni Chvilkaři a sluníčkáři napilno. Budou bránit Českou televizi, před placením ze státního rozpočtu. Opět v Brně se už v tamních studiích vytvořil stávkový výbor.

V Maďarsku prohrál Viktor Orbán volby, čímž jsme přišli o motor emancipačních snah na Evropské unii. Robertu Ficovi zase nechtějí spojené baltské vymíráty povolit přelet do Ruska na přehlídku devátého května. Zároveň musím potvrdit zjištění Lucie Sulovské ohledně nálad v Rusku. Čtyři roky jsou ve válce a pod sankcemi, ale teď tam mají blbou náladu, protože jim vláda začala blokovat Telegram a další internetové služby. Je to blbější nálada, než když dobývali Bachmut. Svým způsobem se tam veřejné mínění otáčí proti vládní politice podobně jako ve Spojených státech.

Ve stejné době představují Německo a Japonsko nový společný světový řád… samozřejmě, tentokrát ten správný. Bude spravedlivý jak Bernd Posselt a hodnotný jak rozdíl mezi mzdou české a německé prodavačky v Lidlu. Němci tento nový řád zahájí tím, že začnou deportovat mladé Ukrajince zpátky na Ukrajinu Zelenskému do mlýnku na maso. Američané už to udělali.

Proč to všechno píšu…

V nedávných článcích jsem několikrát upozorňoval na to, že nám nejspíš ještě bude dán odklad, než se ten náš slavný Západ definitivně odkope a než mu spadnou všechny masky. Dokonce si troufám předpovědět, kdy to nastane. Bude to v den, kdy se provalí, jak velké jsou ve skutečnosti ukrajinské ztráty v této válce a jak hluboko je zatnutá sekera do evropských futer. Ale ještě to nebude. Ještě chvíli to zřejmě vydrží. Ještě po nějakou dobu budeme svědky degresu, na který jsme si zvykli. Z naší západní budovy bude dál oprýskávat omítka a ve střeše bude stále více děr.

Myslím, že tento čas už není určen pro velkou politiku. Ta si prostě jde svým směrem velkého kapitálu a volby na to mají stále menší vliv. Možná se dokonce Andrejovi tu a tam něco podaří a bude to za přijatelnou cenu. Možná se dějiny pootočí vhodným způsobem, který nám bude hrát do noty. Ale to už je mimo jakoukoliv naši kontrolu. Kdysi byla politická strana financovaná svými členy, dneska je financována kdovíjakými sponzory, díky kterým může Tisza o šestadvaceti členech vyhrát volby v desetimilionové zemi. Porušování volebních slibů se stalo běžnou normou, protože to prostě jinak nejde. Velké peníze jsou víc než všichni voliči dohromady.

Myslím, že ten čas, který ještě dostaneme, je určen pro nás. Abychom ještě navázali dobré vztahy, abychom se ještě usmířili, kde můžeme, abychom si připravili „záchranné čluny“ a naučili se dovednosti, které nám pak dobře poslouží. Myslím, že nám byl dán čas, abychom na té nejnižší úrovni co nejvíce napravili tu rozhádanost a rozeštvanost, kterou nám naordinovali, protože nejlépe se vládne lidu, který si navzájem závidí, udává se a rezignuje na cokoliv.

V Číně, za Velkého skoku, jako první umírali hlady ti, kteří ve Velký skok uvěřili. Kteří revolučně rozbili svoje vztahy s rodinou a přáteli. Kteří věřili, že starý svět je přežitek a je třeba se ho zbavit. Přežili naopak ti, kteří si nenechali vnutit dobové progresivistické kecy. Nepřežili ti, kteří se pustili do boje s větrnými mlýny, zůstali ti, kteří prostě jen zůstali opatrní a skeptičtí. Tihle lidé pak, díky hladové zkušenosti, kterou prožili, dokázali udělat z Číny to, co je dneska.

Dostaneme ještě trochu času, abychom si co nejlépe uspořádali vztahy mezi sebou. Abychom to udělali fyzicky a ne virtuálně. Stejně se během několika let budou na sockách navzájem bavit už jen různí boti, trolové a provokatéři. Všechny elity nakonec dojdou k tomu stejnému – že nám henten ynternet musejí pro naše dobro omezit či vypnout. Je nejvyšší čas, abychom z virtuálních propojení udělali osobní. Abychom ty virtuální sítě proměnili v reálné.

V příštích měsících se budeme nejspíš koukat na to, jak jdou do háje věci, které jsme považovali za nadějné. Uvidíme, že multipolarita přichází s železnou neúprosností, ale přináší nám úplně jiné věci, než které jsme si přáli. Svět se pootočil, ale kurňa, jinak než to mělo být. Jestli má mít smysl všechno to, co jsme za poslední čtyři roky udělali, tak v tom, aby se to přeneslo z počítačů do reálného světa. Dokázali jsme využít zbraně našich soupeřů. Dokázali jsme se jim postavit na jejich informačním hřišti. Teď dostáváme trochu času, abychom si ještě alespoň dole mezi sebou udělali takové hodnoty a takové ideály, aby za ně stálo za to bojovat.

Až Západ definitivně dojde ke svému „Velkému skoku,“ zůstanou ti, kteří si upevnili vazby, mají dobré vztahy v rodinách a když jim zhasne fejsbůk či Telegram, nic se nestane.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.cz.