Za takových podmínek bylo třem kandidátům uznáno těsně pod 50 tisíc podpisů. Nikomu to neseškrtali třeba na 52 tisíc. Nikomu na 30 tisíc. Může to být náhoda? Ano, může. Nikdy nedokážeme plně vyloučit náhodu, nicméně vyvolává to podezření.

Je zjevné, že volební zákon obsahuje chybu, respektive díru umožňující manipulaci. Ale ještě mnohem významnější je, že během těch více než 10 let se změnily poměry a dramaticky se změnilo porozumění tomu, co je to demokracie. Tehdy byly volební podvody v zásadě nemyslitelné. Z takových věcí byly obviňovány režimy typu Ugandy nebo Běloruska. Ono k těm podvodům ve skutečnosti docházelo i v západních demokraciích, ale předpokládalo se, že to jsou jen vzácné okrajové poruchy.

V roce 2022 jsou volební podvody standardní součástí liberálně-demokratického systému vládnutí a naopak pokusy kontrolovat dodržování pravidel bývá označováno za projev diktatury. V americkém kongresu leží dokonce zákon, který označuje protesty proti domnělým či skutečným volebním podvodům za trestný čin. Navrhli to Demokraté a v republikánském kongresu to nespíš bude smeteno, ale ukazuje to, k jak obrovskému posunu mezitím došlo.

Přelomem byly americké volby 2020 a následná diskuze, kde si vítězná strana ujasnila, že chápe podvádění jako svoje právo a že je ochotna si to právo bránit. V lednu 2021 se Washingtonu dokonce střílelo do neozbrojených demonstrantů, kteří požadovali vyšetření nesrovnalostí při volbách. O deset let dříve naprosto nemyslitelné. A změní-li se myšlení v USA, změní se i ve „spojeneckých“ zemích.

Věděli novináři něco, co my ne?

Ale k našim prezidentským kandidátům. Vyřazen byl i betonový král Tomáš Březina označovaný za černého koně voleb, a občas za českého Donalda Trumpa. Velká média ho téměř úplně ignorovala. Výsledky v oficiálních výzkumech nebyly nic, ale rostl a zcela jistě chystal nějaká předvolební překvapení. Navíc byly obrovské rozdíly mezi výzkumy různých agentur. To naznačovalo, že se děje něco neobvyklého, s čím volební modely nepočítají. Velmi podobně vycházel v roce 2016 Donald Trump. Jestli by z toho něco bylo, to už se nedozvíme. Tomáš Březina se zachoval tak, jak se dalo čekat od člověka celoživotně jasně zaměřeného na cíle. Jakmile ztratil naději na vítězství, okamžitě přestal plýtvat prostředky, a kampaň ukončil.

Tím se totiž dostáváme k další mezeře v zákoně. Soud má na rozhodnutí tři týdny a taková mezera v kampani se už nedá dohnat. Navíc během té doby budou média plná článků o tom, že ministerstvo se nemůže mýlit a že jste určitě podvodník. Část veřejnosti vám bude věřit, jenže to budou hlavně ti, kdo také věří, že přistání na Měsíci bylo ve skutečnosti natočeno v hollywoodském studiu režisérem Stanleyem Kubrickem.

Mám nějaké interní informace z Březinova týmu, takže vím, že podpisy prošly před odevzdáním několika vlnami důkladné kontroly. Členové týmu si byli naprosto jistí, že v nich není žádná nesrovnalost. A nejspíš byli tak naivní, aby věřili, že kontrola proběhla férově.

Je velmi zajímavé všimnout si, co psala média nikoliv po zveřejnění výsledku, ale před ním. Březina byl většinou ignorován, nicméně pár článků vyšlo. Negativních. Mohli jsme se dočíst, že měl údajně urážet ženy, protože kterési redaktorce řekl, že jí to sluší (typicky trumpovské). Ale ještě něco. Kdybych chtěl o Březinovi napsat něco hodně ošklivého, pokusil bych se najít nějakého vyhozeného zaměstnance nebo třeba společníka, se kterým se rozešel, a vytáhnout z nich nějaké pomluvy. Za víc než třicet let podnikatelského života se přece musí něco takového najít. Jenže útoky proti Březinovi měly jediné téma. Podpisy. Podpisy. Podpisy. Dostalo pár novinářů informaci „z dobře informovaného zdroje“, že bude mít problémy? Nebo naopak média vytvořila atmosféru, která pak vedla k volebnímu podvodu? To se nikdy nedozvíme.

Pět bodů politického stylu

Nicméně bez ohledu na osud konkrétní kandidatury nesmí zapadnout, že Tomáš Březina přinesl nový politický styl. Neříkám trumpovský, ale v pár bodech se Trumpovi 2016 skutečně podobal.

Za prvé. Jasné odmítnutí současného způsobu vládnutí i současné ekonomického modelu. Březina mluvil o transformaci srovnatelné s liberalizací a privatizací 90. let. Na rozdíl od různých protestních stran, hnutí a osobností ale Březina cílil na normální obyčejné lidi. Ani pražská kavárna, ani konspirační alternativa.

Za druhé. Ekonomický nacionalismus. Březina jasně mluvil o tom, že potřebujeme české podniky, české banky, české zemědělce atd. Mluvil o tom, že musí být úlohou státu je podržet. Totéž už roky zaznívá z alternativy a SPD (a v lehkých náznacích i z ANO), jenže u Březiny to nemělo podobu něčeho protestního, ale jasného promyšleného pozitivního programu. Což souvisí s bodem jedna.

Za třetí. Práce místo prezentací. Březinova reforma měla obsahovat i posun od nejrůznějších předstírání, vykazování a zbytečných administrativních i poradenských činností ke skutečné práci a výrobě (v tom smyslu, že vzniká něco hmotného). Svým způsobem můžeme mluvit o vzpouře fyzikálů (lidé, co se zabývají něčím skutečným, jako např. výrobou, stavebnictvím, zemědělstvím), proti virtuálům (ti, kdo jejich výrobky prezentují, propagují, prodávají, navrhují smlouvy, starají se o jejich psychiku atd.). Popsal jsem to podrobněji na Prvních zprávách.

Kdo jiný by měl vést takovou vzpour než betonový král.

Za čtvrté. Skutečný nacionalismus. Nebo, chcete-li, skutečné vlastenectví. Tedy takové, které není založeno na revoltě vlastenecky orientovaných chudých pracujících proti globalistické aristokracii. Skutečné vlastenectví by přece mělo spojovat všechny sociální vrstvy a zmírňovat přirozený protiklad jejich zájmů. Tak to funguje v Maďarsku, tak to fungovalo Trumpovi v roce 2016 a tak tomu rozumí Březina.

Za páté. Osobnost. Rázný bojovný chlap bez kostlivců ve skříni, který nemusí být dokrášlován reklamní agenturou. Není jedním z příslušníků aristokratického davu. Není obklopem miliardářskými „podporovali“ a nečeká na telefon ze zámoří. Jedná sám za sebe, přináší vizi a přebírá odpovědnost. Všimněte si, že na svých videích byl sám.

Chci vidět

Petr Drulák pronesl před pár týdny přednášku o tom, že naši politici jsou profesionálové na komunikaci, což znamená dokonalou vyprázdněnost. K čemu jsou mi komunikační schopnosti, když nemám co říct? Petr Drulák taky připomíná, že skutečné osobnosti se rodily, když politici pocházeli z prostředí bojovníků nebo velkých podnikatelů. Co jiného je Březinovo vystoupení než pokus o obnovu takových poměrů. Ano, můžete namítnout, že je to vlastně zanikající svět, protože dnes už nevyrůstají podnikatelé, nýbrž korporátní sluhové. Jenže ten zanikající svět tu s námi bude ještě řádově 20 let a jeho příslušníci budou mluvit do hroucení stávajícího režimu a hledání nového modelu.

Také to snad určitým způsobem potvrzuje moje starší tvrzení, že revoluční vrstvou dnes není mládež, nýbrž mladší důchodci.

Co bude dál? Stáhne se Tomáš Březina do soukromí a bude se věnovat své rodině? Nebo se naštve a bude tu bojovník za změnu poměrů? To není nic proti těm, kdo demonstrují na náměstích, ale tady se hraje jiná liga. Chlap se sebevědomím, výjimečnými schopnostmi a majetkem schopným financovat jakýkoliv politický projekt. Měl jsem možnost s Tomášem Březinou mluvit osobně a vyzařuje z něj neobyčejné charisma. Snad jedině Václav Klaus starší má něco podobného.

Nedokážu predikovat další příběh Tomáše Březiny, ale koncepce, kterou přinesl, je dlouhodobě zatím nejnadějnější, co se tu kdy objevilo.

Na závěr citát z jednoho novinového rozhovoru Tomáše Březiny:

„Chci vidět, jak země zase rozkvete. Chci vidět, jak lidi baví jejich práce a jak se dívají do budoucnosti s optimismem. Jak tu rostou tisíce nových projektů. Jak se českým lidem vrací jejich hrdost. Chci vidět, jak lidi baví víc přemýšlet o nových technických řešeních než vedení intelektuálských řečí někde v kavárně.

Chci vidět, jak jsou skutečnými celebritami dělníci, vědci, řemeslníci, technologové, stavaři, zemědělci, lékaři a další důležité profese, kde jsou výsledky podložené tvrdou prací. A ne někdo, kdo založí start-up, kde něco bliká na webové stránce, prodá ho za milion dolarů, ale faktický přínos je nulový. Chci vidět, jak v takové atmosféře vyrůstá další generace. Aby si děti vážily poctivé práce svých rodičů a ptaly se: Jak se mohu stát stejně dobrým řezníkem? Protože stát rozkvete jen tehdy, když rozkvetou rodiny. Když budou v pořádku rodinné rozpočty. Pak bude v pořádku i státní rozpočet.

Nedokážu predikovat další příběh Tomáše Březiny, ale koncepce, kterou přinesl, je dlouhodobě zatím nejnadějnější, co se tu kdy objevilo.

Na závěr citát z jednoho novinového rozhovoru Tomáše Březiny:

„Chci vidět, jak země zase rozkvete. Chci vidět, jak lidi baví jejich práce a jak se dívají do budoucnosti s optimismem. Jak tu rostou tisíce nových projektů. Jak se českým lidem vrací jejich hrdost. Chci vidět, jak lidi baví víc přemýšlet o nových technických řešeních než vedení intelektuálských řečí někde v kavárně.

Chci vidět, jak jsou skutečnými celebritami dělníci, vědci, řemeslníci, technologové, stavaři, zemědělci, lékaři a další důležité profese, kde jsou výsledky podložené tvrdou prací. A ne někdo, kdo založí start-up, kde něco bliká na webové stránce, prodá ho za milion dolarů, ale faktický přínos je nulový. Chci vidět, jak v takové atmosféře vyrůstá další generace. Aby si děti vážily poctivé práce svých rodičů a ptaly se: Jak se mohu stát stejně dobrým řezníkem? Protože stát rozkvete jen tehdy, když rozkvetou rodiny. Když budou v pořádku rodinné rozpočty. Pak bude v pořádku i státní rozpočet.

To je druhá transformace. To je národní transformace.“

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.