Střípek do mozaiky…

Co pamatuju, nemám Omán spojený vlastně s ničím. Nepamatuju žádné reportáže ani o hladomoru, ani o terorismu, ani o wahábismu, nevybavuju si žádné vyhrožování Izraeli zničením a zahnáním do moře… nepamatuju si žádný azyl pro Muslimské bratrstvo, Hamás či Hizballáh… Nevybavuju si žádné pozemní ani námořní pirátství. Dokonce mi neutkvělo ani žádné zmizení českých či evropských občanů na dovolené, které by unesli nějací místní ozbrojenci a požadovali výkupné.

Omán jako by ani neležel vedle neklidného Jemenu plného hútijských válečníků, jako kdyby neležel vedle Saúdské Arábie a jejích ambicí regionální mocnosti, jako kdyby Omán neležel vedle Emirátů, které podporují svými penězi různé Bin Ládiny, Al Kajdy, Islámské státy, Mohamedy Golání a podobné… Omán jako by vůbec neležel u Perského zálivu a jako by vůbec neležel kousek od Íránu.

O Ománu člověk neslyší, jak je rok dlouhý. Nikdy nikomu nic neudělal natruc, v žádném geopolitickém slovníku nenarazíte na ománskou otázku, ománskou ambici nebo ománské požadavky. Je to absolutistická monarchie, ale dělá diplomacii typu „jsme normální stát.“ Prakticky ke všemu zaujímá opatrný neutrální postoj, udržuje vztahy s Izraelem i Palestinci, je členem prakticky všech místních mezistátních organizací, ale v ničem není lídrem a vsadím se, že nikdo nevíte, jak se jejich sultán jmenuje.

Do Saúdské Arábie se lítá dělat geopolitiku, do Dubaje se lítá dělat byznys a do Ománu se lítá na dovolenou…

Včera se Donald Trump rozlítil, že se Omán nějak moc bratříčkuje s Íránem a pohrozil mu, že ho „vybombarduje na sračky.“ Ano, takhle to řekl.

Ano, Omán se v podstatě s Íránem dohodl na zpoplatnění Hormuzského průlivu. Írán dostane z ceny každého nákladu pět procent a Omán dvě procenta. Samozřejmě, ještě je to jedno velké „jestli,“ protože válka ještě neskončila, žádný mír není podepsán a Rubio Hegseth i Trump tvrdí, že mají dost raket, aby si s Íránem dali další kolo rozbíjení a zapalování. Ovšem, ománský příklad ukazuje, jak moc se svět proměnil.

Omán prostě nevěří, že by ho Spojené státy dokázaly ochránit. Tečka. A když ho Velký bílý otec ve Washingtonu neochrání, musí se holt chránit jinak… nejlépe tak, že nebude provokovat Peršany, kteří už prokázali, že jsou schopni zničit celkem cokoliv, co se v Perském zálivu nachází. Jsou schopni ničit tankery, rafinérie, přístavy… i odsolovací zařízení. Spojené státy jsou sice schopny Írán bombarovat, ale nejsou schopny Íránu zabránit v protiútoku.

Takhle nějak se ve starém Řecku začala Peloponéská válka pro Athény obracet ke špatnému. Athény měly pořád obrovské úctyhodné loďstvo. Měly pořád hromady peněz. Ale už nebyly schopny před nepřítelem ochránit své spojence v Athénském spolku. Sparta nebyla schopna zničit Athénskou námořní sílu, ale byla schopna napadat athénské spojence a působit jim tak velké škody, že se jim členství v koalici s Athénami prostě přestalo vyplácet.

A samozřejmě, první to odnesla města, která neprojevovala žádné ambice, nikoho neohrožovala a svědomitě a včas plnila své povinnosti.

Thukididova past, se tomu říkalo… Postupná eskalace nemilosrdně vtahovala do konfliktu další aktéry a vynucovala si ve jménu geostrategie stále absurdnější opatření. Něco, jako když Trump víceméně nemá na výběr a musí začít vyhrožovat Ománu, protože se mu jaksi začíná rozpadat jeho koalice ochotných. Spojené státy si nemohou dovolit ukázat slabost a tak vyhrožují svému spojenci, který se jen snaží přežít vichřici, kterou Spojené státy samy spustily a kterou nemají pod kontrolou.

Něco, jako když Trump musí vyhrožovat Španělsku, jako když musí získat Grónsko, jako když musí snižovat stavy vojáků v Evropě a nemá dost raket pro Ukrajinu, protože Čína nejspíš čeká na nejvhodnější chvíli.

Ve starém Řecku začala být od podobného momentu válka stále více zničující. Přestal se stavět Parthenon a už se stavěly jen triéry. Námořní obchod začali všichni aktéři blokovat, aby podvázali síly nepřítele, zbrojilo se na všech stranách a všechny dohody o vzájemné hospodářské pomoci přestaly mít cenu popsaného pergamenu. Pak už jen přišly takové ty věci jako mor, hlad, krutosti a omezování demokracie…

Spojené státy některým svým přátelům vyhrožují a jiné zase opouštějí. Proč? protože nemohou jinak. Protože jejich uspořádání jim už neumožňuje posbírat síly a zvítězit. A proč nemohou posbírat síly? Protože ty síla už není mezi lidmi. Národ už žádnou sílu nemá. Národ nemá plná prasátka ani plné vkladní knížky. Plná konta ma Blackrock, ale ti jsou tak mocní a silní, že už vlastně nejsou americký národ. Trumpovi ty miliardy prostě k dispozici z vlastenectví nedají. Ledaže by na tom vydělali.

Kdyby ty tisíce miliard peněz, co jsou naakumulované u Muska, Bezose, Finka, Altmana a dalších, byly rovnoměrně rozdělené mezi obyvatelstvem, mohl teď Trump těch tři sta milionů jednotlivců zkasírovat a rázem by měl na válku. Ovšem, dolarové miliardáře Trump nezkasíruje, protože oni jsou mocnější než on. Běžný Američan už si prostě nekoupí válečné dluhopisy, protože sám je v nesplatitelných dluzích.

A tak Trump může vyhrožovat Ománu bombardováním, ale nemůže Omán ochránit.

Nedávno jsem napsal článek, ve kterém jsem se zamýšlel, jestli už náhodou ta Třetí světová nezačala, jen se jí tak ještě neříká. Tady máte další střípek do mozaiky.

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.cz.