Sny o příští modernizační vlně

Upozornil jsem, že tahle touha po něčem lepším mizí z veřejné debaty. A ne že by nebylo o čem snít.

Třeba mě napadají dvě věci (kromě relativních drobností typu dostatku bytů nebo třídenního pracovního týdne).

Ten méně skvělý sen vypráví o mnohem delším životě, lepším zdraví, lepší psychické kondici a léčení dnes neléčitelných nemocí. Tady se věci zlepšují průběžně. Na Západě je to v posledních dekádách kompenzováno děsivě nefunkčním ekonomicko-politickým systémem, který není schopen zajistit tu základní úroveň lékařské péče, která byla před generací samozřejmostí (v kapitalistických zemích i za socialismu). Na jedné straně tedy máme zdravotnické technologie, které berou dech, a na druhé straně žije velká část populace s neopravenými zuby, neočkovaná, na důležitá vyšetření čeká řadu měsíců a umírá se na banální zanedbání. Když Emanuel Todd upozorňuje, že v některých oblastech USA třeba dětská úmrtnost nižších vrstev je na úrovni Afriky, nepřehání. Dá se čekat, že se to bude postupně šířit v celém západním civilizačním okruhu. Ostatně naděje dožití začala klesat už i v dalších zemích. To ale není otázka modernizačního zlomu, nýbrž politické a ekonomické reformy.

Velký modernizační zlom je teprve před námi. V posledních letech byla publikována řada průlomových objevů ohledně stárnutí. Nejspíš ještě uplyne dlouhá doba, než budou k dispozici těm nejbohatším, a ještě mnohem delší doba, než budou k dispozici všem, ale někde na obzoru se rýsují záležitosti jako dožívání 200 let v lepší kondici, než má většina dnešních třicátníků. To by úplně transformovalo život společnosti, převládající zvyklosti a mezilidské vztahy.

Ale je tu ještě jeden nesplněný sen. Po tisíce let lidé toužili být šťastní, zvládat svoje emoce, nepropadat depresím ani úzkostem, mít šlechetnou a statečnou povahu, užívat si dobrých věcí a netrpět mizernými náladami. Mít dost silnou vůli a umět se zasmát vlastním úspěchům. Chovat se tak, aby byl člověk oblíbený. Být šťastný, být spokojený s vlastním životem a cítit sebeúctu.

A po tisíce let jim učitelé morálky dávali rady, které byly úplně k ničemu. Ty rady obsahují spoustu cenných postřehů, ale stejně se jimi nedokážeme řídit. Ta malá část z nás, která to dokáže, ta ty rady vlastně nepotřebuje. A jak skončily pokusy navodit štěstí chemicky, tím tady nemusíme ztrácet čas.

Co kdyby byla dostupná zdravá a šťastná mysl pro všechny? První vlna průmyslové revoluce vytvořila svět národů, druhá vlna vytvořila svět středních tříd a čtvrtá vlna by mohla vytvořit společnost šťastných lidí. Kombinace umělé inteligence, experimentální psychologie, léků pomáhajících psychice a nových zjištění neurovědy k tomu otevírá cestu. A tudíž možná i k výrazně jinak fungující společnosti.

Všimněte si, že je to přesný opak toho, co přinášejí současní progresivisté. Jejich „spravedlivější svět“ je světem frustrace, depresí, chorobné úzkostlivosti, přecitlivělosti, neustálého zmítání mezi vztekem a ubrečeností a samozřejmě také epidemie psychických problémů. Část z toho je přímým důsledkem jejich příšerných ideologií.

V určitém smyslu je naše situace stejná jako generací před námi. Buď na cestě k mnohem lepšímu světu, nebo zánik, respektive islamizace.

Shrnutí a základní teze: Modernizační vlny spočívají v hluboké proměně společnosti spojené se zavedením nových technologií. Zároveň přinášejí naplnění ideálů a tužeb, které byly do té doby pokládány za principiálně nedosažitelné (zpravidla se mělo za to, že tato nedosažitelnost vyplývá z přirozenosti, podstaty stvoření, biologie apod.). Příští vlna průmyslové revoluce by mohla vytvořit společnost šťastných lidí, kteří vedou životy, jaké oni sami pokládají za dobré.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde. 

PhDr. Petr Hampl, Ph.D.

Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.com