Skromné začátky…

Postavili ji ještě prvorepublikoví mistři podle prvorepublikového projektu. Zdi jsou rovné, jako když střelí, má poctivou kamennou podezdívku, větrací kanály pod podlahou, které bude nutné zachovat, krov je netknutý, trámy a podlahová prkna jsou původní. Nosnost pater je přes osm set kilogramů na čtvereční metr. Na zdech se ještě na několika místech dochovala čára, do jaké výšky je možné sypat obilí. Hezká čistá práce. Okna začínají kousíček nad touto čárou, aby se obilí pěkně provětrávalo.

Vlastně si nedovedu představit, že by to dneska ještě někdo uměl takhle elegantně postavit… z blbých obyčejných cihel.

Už během stavby tu byla nová doba plná rozjásaného budování socialismu a jak se to podepsalo na této budově? Těžkotonážně. Začali do sýpky dávat o třicet centimetrů větší vrstvu obilí. Přišli noví zedníci a okna do poloviny zazdili. Ne, nevyndali rámy. Okno tam nechali, ale jeho spodní polovinu prostě zevnitř zazdili. Proto okna zevnitř vypadají jak střílny, ale zvenčí jsou větší. První republika byla prostě příliš velkorysá… naštěstí i v dimenzování trámů, takže stavba tu zvýšenou zátěž bez problémů přestála.

Když se dneska dívám na ta přizazděná okna, říkám si, že někdy v roce 1960 začala celosvětově klesat cena obilovin, protože už se nevyplatila nová okna, jen ještě stálo za to, ta okna narychlo zmenšit. Investiční celky se zvětšily, začala se dělat ta padesát metrů vysoká obilná sila a nějaká sýpka, kde se muselo dělat rukama, to už nemělo význam.

Pak přišel plyšák a už se nevyplatilo ani opravit pořádně střechu. Kapitalismus dal sýpce ten nejlevnější šindel a protože se šetřilo lidskými zdroji, přibylo děr v podlahách, aby se obilí nemuselo daleko hrnout a mohlo se při vyprazdňování snadno sesypat o patro níž. Už to nebylo jenom moc práce, už lidi nebyli vůbec. Ostatně, co je to za sýpku, kam se vejde s bídou náklad dvaceti velkých traktorových vleček, že?

Jednu výhodu ale pořád měla. Větrala. Obilí tam vydrželo klidně rok, nemuselo se nijak ošetřovat plynem a nešli do něj brouci. Manipulace tam byla pracná, ale šetrná k zrnu, takže se používala pro osiva a vůbec lepší partie. Sloužila až do roku 2020. Proto zůstala v dobrém stavu. I když jí dávali zabrat, alespoň se starali, aby jim na to obilí uvnitř nepršelo. Střecha je samá záplata a univerzální silikonový tmel, ale do poslední chvíle držela.

Nová střešní krytina už je objednaná a pokrývači už ladí termín její výměny. Do prázdnin by to každopádně mělo být.

Víte, největší vrásky mi dělala právě ta výměna oken. Není problém uvolnit celé okenní otvory, ale těch oken je osmatřicet. Fotografie klamou, vypadá to, že ta okna jsou maličká, ale ve skutečnosti má každé sto krát šedesát centimetrů. Nechat udělat osmatřicet nových oken, to je v podstatě asi největší jednorázová suma. Navíc se pořád mluví o zdražování všeho kvůli Trumpově válce v Perském zálivu…

Díky vaší štědrosti a obětavosti už na ta okna skoro máme. Máme na střechu, máme na novou elektrickou přípojku, máme na projektanta, aby se postaral o státní byrokratické kolečko a za pár dní budu moci objednat i ta okna. Než se prokoušeme přes stavební povolení a rekolaudaci, budeme mít nakoupeno všechno, co budeme potřebovat. Vše mimo okna je především dřevo, nějaké trubky, kabely a další drobnosti. Budu to kupovat průběžně do zásoby, ať raději v podkroví vysychají prkna, než aby peníze ztrácely na účtu na hodnotě.

Začátek je skromný. Zatím jsme tam vymetli pavučiny a vydrhli podlahu. Budeme to muset udělat ještě desetkrát, než se zbavíme letitého prachu. Ale máme tam už stůl kolem kterého se dá sedět. Můžu udělat kafe těm, co si to přijdou zaměřit a prohlédnout. Na další skromné (ale nezbytné) začátky dojde v příštím týdnu a hlavně pak o dvou prodloužených víkendech.

Kdybyste měli cestu na Znojemsko a chtěli byste se podívat zblízka, napište mi na vidlácký mail. Rád vás provedu.

Děkuji za vaši štědrost. Děkuji za váš zájem a těším se, že se jednou všichni potkáme ve Vidlákovně.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz