Začnu tím dobrým… Obě rodiny bydlí. Nejhorší škody jsou odstraněny, zařízení v domácnostech je obnoveno, doma mají teplo i světlo. Je fascinující, kolik práce zvládli vlastníma rukama udělat. Dnes už na výšku záplav upozorňují jen oklepané venkovní omítky. Zahrady a dvory jsou uklizené, uvnitř už nic nepřipomíná velkou vodu.

Něco tedy ano… nezávislé topení. Kamna či sporák. Po zážitku s delším výpadkem energií už nikdo nechce být se základními potřebami závislý na elektrice nebo plynu. Takže jsme si hezky popovídali o evropském nápadu znemožnit topení normálními kamny. V tomto ohledu jsou už všichni antisystémoví a u sledování zpráv si brousí vidle. Všichni si vyzkoušeli sušáky a všichni toho nechali, když zjistili, jak bude vypadat faktura. Všichni dosušovali pomocí kamen, všichni vložkovali komíny…

Dál už ovšem pozitiva končí. Ano, v Branticích se vystřídali už prakticky všichni ministři, teď sem míří i opoziční poslanci, protože budou volby, tak je zapotřebí se začít zajímat o prostý lid, ale v praxi to nic nepřineslo. Kromě jednorázové mimořádné dávky asi sedmdesáti tisíc na domácnost, nikdo nedostal nic. Běhali tam sice lidi od Člověka v tísni, vyptávali se, fotili, ale nenašli jsme bohužel nikoho, komu by pomohli.

Největší výsměch asi předvedli Stanjura s Jurečkou, kteří velkohubě přišli s návrhem kurzarbeitu. Tedy, že stát pomůže firmám, které nepropustí zaměstnance a nechají je doma na šedesáti procentech mzdy. Ale platí to jen tehdy, když zaměstnance fakt nechají doma. V tom případě stát zaplatí půlku nákladů… Ti, kteří zaměstnance dál platili na sto procent a zaměstnanci pomáhali odstraňovat škody a dávat dohromady provoz, ti nedostali nic. Peníze dostali ti, kterých ani tak nedotkly povodně jako spíš nedostatek zakázek.

Dál se vyznamenaly pojišťovny. Neplatí. Prostě neplatí. Lidé měli své nemovitosti pojištěny na miliony, ale dostávali desetitisíce nebo statisíce. Došlo to tak daleko, že jeden vyplavený se naštval, založil si na to firmu a zastupuje ostatní postižené, aby jim vymohl pojistné plnění. A protože má skutečně proříznutou hubu, vytluče z pojišťoven několikanásobek původně přiznané částky.

Barnetovi i onen hasič zatím dostali od pojišťovny asi polovinu toho, kolik dostali od vás – obyčejných lidí. Opravdu. Zatímco technici pojišťoven chodili, fotili a měřili, zatímco likvidátoři zamítali jak na běžícím pásu, zatímco ministerstva a sociální úřady připravovaly metodiku, zatímco vojáci nesměli pomáhat soukromým osobám, i když jejich technika stála, na účty postižených chodily peníze a bylo to dost na to, aby se okamžitě mohly odstranit ty nejhorší škody a zajistit si nějaké provizorium. Až dlouho poté se objevili hoši od Šimona Pánka, kteří pak zase rychle zmizeli. Vězte tedy, že vaše peníze zachraňovaly z nejhoršího. Kdo rychle dával, dvakrát dával.

Metodika ministerstva dodnes není hotová, neziskovky teď mají svých starostí dost, protože USAID už neproplácí, pojišťovny se vykrucují tak, že přemýšlím, jestli si ještě chci barák pojišťovat a jestli ty milionové limity, které tam mám, vůbec skýtají nějakou jistotu… V této zemi je prostě spoleh jen na obyčejné lidi, kteří většinou dávali nikoliv ze svého přebytku, ale ze svého nedostatku.

Byla to vaše pomoc, která u postižených měnila náladu z chmurné na nadějnou. Díky vašim prvním penězům si vyhrnuli rukávy a začali věřit že se z toho zase vzpamatují. Díky vaší rychlé a včasné pomoci zachránili spoustu věcí, které by jinak nezachránili, díky vám nakonec měli radostnější Vánoce, než si mysleli.

Obyčejná lidská solidarita už je víc než celá státní pomoc, je víc než Člověk v tísni, víc než pojišťovny a víc než armáda. Obyčejní lidé jsou jediný systém, který ještě funguje a obejde se bez úředníků i bez vládních papalášů. Všechno ostatní je už těsně před smrtí. Peníze už nedotečou k potřebným, státní pomoc je blbá a nedomyšlená, Cosa nostra by vás pojistila zřejmě líp než Alianz a do toho… skoro jako výsměch snaze se postavit na nohy, prý nikdy se nezalesňovalo tam málo, jako to má být letos. Pokles snad o dvě třetiny…

A aby byla celá ta fraška úplně dokonalá, nedlouho po povodních přišel Barnetovým tučný doplatek za stočné – to víte, na pozemek jim padá dešťová voda a za to se musí platit… I když kanalizace nefungují, i když byli vyplaveni, i když čističky nepracovaly… Hned poté přišel doplatek za distribuci elektřiny. Zdražuje se… to víte, sítě se musejí posilovat. Že byli dlouho bez proudu? Že měli malou spotřebu, protože nevyráběli, ale uklízeli? Nezájem… grýndýl, vole!

Jsem antisystémový… Protože když vidíte, kam ten náš systém došel, začnete mít vysloveně revoluční náladu. A také jsem populista, protože nedělám politiku žvaněním v pražských salónech, ale chodím si umazat ruce k obyčejným lidem. A jsem konzervativní levičák, protože si myslím, že pomáhat se má těm, kteří si pak pomohou sami a že se to dá dělat líp než Jurečkovou metodikou.

Přátelé, děkuji vám za Barnetovy i ostatní. Pomohli jste jim víc než stát, pojišťovna i Člověk v tísni dohromady. Nechtěli jste po nich milion lejster, obešli jste se bez řízení shora, bez úředního zprostředkování, ba dokonce jste se obešli bez největšího božstva dnešní doby… bez POVOLENÍ. Prostě jste jen byli skutečnými lidmi.

Děkuji

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz