Jenže ve skutečnosti jde o počítačový program, který provádí poměrně jednoduché operace a provádí je šílenou rychlostí. Někdy je z toho senzační výsledek (za pár vteřin mi to poradí s programovacím příkazem, který bych jinak sestavoval aspoň půl dne) a jindy vytvoří naprostý nesmysl. Tak jako v jiných oblastech života. Má-li umělá inteligence přinést výhodu, musí ji ovládat někdo, kdo ví, jak ta inteligence funguje a kdo dokáže sám rozlišit geniální myšlenku o blbosti. Jinak je to k ničemu.

Doktor Čábelka (nová posila učitelského týmu Jungmannovy národní akademie) o tom nedávno napsal zajímavý článek, kde ukazuje, jak to dopadá, když podnik nakoupí spoustu umělých inteligencí (každá je založena na jiné sadě operací), ty generují nějaké výsledky, těm výsledkům nikdo pořádně nerozumí, zmatek roste… a nakonec to vede k tomu, že organizace o několika tisících lidí s počítačovými systémy za miliardy nedokáže vyřešit problém zákazníka, na který by jedné vnímavé slečně za přepážkou stačily tři minuty.

Je čas přestat panikařit a začít se učit. Kdo si nějakou umělou inteligenci zkrotí pro sebe, stane se efektivnějším a politicky silnějším, může si lépe organizovat život, ušetřit nějaký čas a žít o kousek šťastněji.

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.