O redaktorech, tajných agentech a analyticích

Třeba britská tajná služba každých pár týdnů vypátrá, že Rusku dojde během pár dnů munice. A pokaždé to nepoužije jako podklady pro nějakou svou akci, nýbrž udělá z toho novinové články.

Je to propagandistická tajná zbraň zvlášť užitečná v posledních týdnech, kdy téměř denně najdeme ve velkém tisku články o tom, že kapacita západních zbrojovek je nedostatečná, zbrojní a muniční sklady se vyprazdňují a už není co na Ukrajinu posílat. I západní výcvikové kapacity jsou nedostatečné. Když to ze všech článků posčítáte, nejsou USA a Evropa dohromady schopny vycvičit více než 50 tisíc ukrajinských vojáků ročně.  To je méně, než o kolik přišly ukrajinské jednotky NATO za samotný říjen.

Co s tím? Není čas na mír? Kdepak. Britská tajná služba dojde ke zjištění, že tentokrát už Rusům všechno opravdu dochází. A prý ani není schopné ty beztak nedostatečné zásoby dostávat na frontu, mají problémy s nakládkou a tak. A honem s ním do novin! A přečtou si to prestižní analytici, zopakují to ve svých analýzách, gaučoví válečníci si to spokojeně přečtou a mohou zase zasednout k obrazovkám počítačů a užívat si radosti za zabíjení. Není to skvělé?

K čemu je tedy analytik? Správně, aby nám řekl to, co chceme slyšet.

Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.