Hodně štěstí, Victore!

O ničem jiném ty volby nejsou. Hlasuje se pro Orbána nebo proti Orbánovi. Europapaláši nalili miliony peněz nikoliv do toho, aby vládnul skvělý, úžasný a schopný Peter Magyar, ale aby nevládl “zlý, nebezpečný a démonický” Viktor Orbán. Tyto volby nejsou o tom, aby Maďarsko mělo lepšího premiéra, který “nekrade a miluje koťátka,” ale aby Maďarsko přestalo dělat problémy EU svojí samostatnou politikou. Nejde o lepší Maďarsko, jde o jeho eurodomestikaci a všichni to vědí.

Toto je výhoda pro Orbána. Zajisté si pamatujete naše prezidentské volby, které byly pro Zemana nebo proti Zemanovi a o jeho protikandidáta vůbec nešlo.  Kníža Kchárl i Dr.Ahoš byli zaměnitelní, bez chuti, jen se zápachem. Neztělesňovali žádné vlastní postoje či názory, ztělesňovali Brusel, zahraniční moc, progresivismus. Přesto vyhrál Miloš Zeman, ačkoliv se Jindrové Šídlové ve svých agenturách pro výzkum veřejného mínění tak snažili. V televizních studiích to končilo nocí dlouhých ksichtů.

Podobně to bylo i s volbou Trumpa. Také bylo podle všech liberálních mééédií jasné, že nevyhraje, také to dokazovaly všechny průzkumy, ale nakonec to bylo jinak. Proto bych nesázel na zbožná přání evropských progresivistů ani na grafy z Polymarketu. To se prostě jen evropská pravda a láska utvrzuje mezi sebou, že mají pravdu a předpokládají, že když se na tom všichni shodnou, ohne to realitu.

Na druhou stranu, Maďarsko neexistuje ve vzduchoprázdnu. Maďarská ekonomika nemůže vzdorovat evropské ekonomice. Maďarská zahraniční politika je sice impozantní, ale může dělat jen to, co dělají rozumné malé národy. Může vyvažovat. Viktor Orbán postavil svou zahraniční politiku na principu, že je lepší jeden lenní pán pět tisíc kilometrů daleko ve Washingtonu, než deset tisíc bruselských úředníků za humny. A k tomu je rozumné se nezapojovat do cizích válek, neničit si vztahy s mocnostmi a opatrně balancovat na ostří nože.

Orbánovi se toto povedlo. Před rokem byl hvězdou číslo jedna. Létal mezi Moskvou, Pekingem a Washingtonem, přenášel informace, byl ústřední postavou uvolnění napětí mezi USA a Ruskem. Díky němu došlo k setkání Trumpa a Putina na Aljašce.

Nicméně, míru prozatím dosaženo nebylo. V Budapešti se nekonal summit na kterém by byly podepsány historické dohody. Naopak, byl zastaven ropovod Družba. A k tomu se Donald Trump dopustil něčeho horšího, než zločinu. Udělal chybu svým útokem na Írán. To jednak deklasovalo veškerou Orbánovu předchozí mírovou snahu a jednak to upozadilo Ukrajinu, díky čemuž se opět přestalo mluvit o tom, co Orbán čtyři roky dělal. K tomu si přidejte velkou maďarskou podporu Izraeli, který svým zabíjením íránského vedení a bombardováním Libanonu rozhodně nezískává na prestiži a důvěryhodnosti.

V maďarský volbách se rozhoduje, zda je Orbánova politika dostatečně samostatná, aby na ni neměly vliv Trumpovy eskapády. Zde je dostatečně suverénní, aby ustála tlak z Brusele. Zda je dostatečně soběstačná, aby zvládla vyřazenou Družbu a nárůst cen energií.

Já osobně si nevěřím, že voliče nějak ovlivňují různé “skandály,” které se snaží vyrobit PR agentury na obou stranách.  Vzpomeňte si u nás. Na volby neeměly vliv ani bitcoiny, ani Dozimetr, ani kampelička. Rakušan je tak neoblíbený, že ho za místopředsedu sněmovny nechtěli ani jeho vlastní poslanci. Lipavský byl největší blbec minulých čtyř let a Fiala byl tragéd. Ale lidé se podle toho nerozhodovali. Stejně tak se lidé nerozhodovali podle Čapího hnízda ani podle obvinění za chirurgy z dovozu.  Předpokládám, že ani v Maďarsku to nebude jiné a volby neovlivní ani zálety Petera Magyara, ani odposlechnuté rozhovory ministra zahraničí Petera Sijárta. Dneska už je totiž všechno účelovka.

Pokud Orbán volby vyhraje, tak skutečně budeme mít onu “Podunajskou konfederaci,” protože on je motorem středoevropské spolupráce. Pokud Orbán zvládl tlak z EU i z Ukrajiny a zvládl uplynulé turbulentní čtyři roky tak, že na něj Maďaři nezanevřeli, tak je politický génius, který zvládne rozpad EU i NATO a ještě vytvoří něco, co vydrží dalších sto let.

Pokud volby prohraje, můžeme na středoevropskou integraci zapomenout a konstatovat, že celá evropská konzervativní politika je jen druhá strana americké mince a ať děláme cokoliv, vždycky to vzniká někde v kancelářích amerického dýpstejtu. Pak bude na místě začít přemýšlet nad úplně jinou cestou.

Victore Orbáne, přeji hodně štěstí!

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.cz.