Ale zpět do Maďarska. Volební účast okolo osmdesáti procent ukazuje, že pro Maďary byly volby také velmi důležité. Navíc, volební účast byla v maďarských regionech poměrně vyrovnaná, takže i voliči daleko od Budapešti měli pocit, že o něco jde, zvedli zadek a k volebním urnám došli. Volební kampaň byla vyhajpovaná podobně jako u nás a hlavní souboj proběhl očekávaně mezi evropskými hodnotami a suverenitou.

Tisza zvítězila ve VŠECH regionech! Bude mít ústavní většinu.

Abychom si rozuměli, volební preference samozřejmě vždycky určuje peněženka. Většina voličů fakt neřeší jemnůstky jednotlivých přijatých zákonů či mezinárodních smluv. V tomto ohledu není průměrný maďarský volič nijak odlišný od toho českého. Politiku vnímá okrajově, protože má svých starostí dost. Jde o to, komu volič uvěří, že mu zajistí štěstí a čím. U nás v Kotlince se prvek očekávání a prvek zklamání střídá poměrně rychle, v Maďarsku dali voliči Orbánovi šestnáct let.

Orbán vsadil na co největší suverenitu a potížistický postoj vůči EU. Zaměřil se na vztahy s USA, dobře odhadl, jak tam dopadnou poslední volby, vsadil na mírovou kartu, ale také na dobré vztahy s Ruskem a Čínou. Zhoršil si ovšem vztahy s Německem, Chorvatskem i samozřejmě i s Ukrajinou, což se v souvislosti s ropovodem Družba ukázalo jako klíčové předvolební téma.

Orbánovi moc nepomohl ani Trump. Míru na Ukrajině dosaženo nebylo a jeho útok na Írán byl z hlediska maďarských voleb načasován neobyčejně nešťastně. Ani jeho slib, že z Maďarska udělá ráj, pokud vyhraje Orbán, nebyl zvlášť uvěřitelný, protože Spojené státy nejsou ve stavu, kdy by dávaly. Spíš v poslední době dost nevybíravě berou a všichni ti vědí. Orbán je tam navíc už dlouho a Maďarsko žádný ekonomický tygr není. Je tam solidní sociální stát prorodinně zaměřený, ale v nemocnicích mají také dlouhé čekací lhůty, v Budapešti mají solidní množství bezdomovců a ceny všeho jsou tam prakticky stejné jak u nás. Blyštivý Péťa neměl o nic horší ekonomická čísla než Orbán a pro běžného Maďara tak sázka na vzdálené protektory nevychází o nic líp než sázka na evropské hodnoty.

Výsledky této sázky na suverenitu, USA, mír, Čínu a vztahy s Ruskem jsme teď viděli v tamních volbách. Konzervativní konference různých světových organizací v Budapešti nepřinesly ani zvýšené investice, ani ekonomický boom a ani nijak nevzdělaly voliče, aby Orbánovu politiku považovali v dlouhodobém horizontu za správnou. Maďarský volič neuvěřil, že se bude mít líp díky sázce na Trumpa a čínské investice také ještě nijak nezabraly a neprojevily se. A upřímně… Velký Oranžový otec ve Washingtonu bohužel před svým zvolením mluvil o dost jinak, než jaké to potom bylo.

Peter Magyar navíc věděl, co na Orbánovy voliče platí a dával jim toho plnými hrstmi. Koneckonců, ještě nedávno byl ve Fideszu. V tomto ohledu byl jak Andrej Babiš v roce 2013. Nechal každého, ať si do něj promítá svoje touhy. Teď bude muset některou voličskou skupinu zklamat a protože já mám tendenci se připravovat vždycky na to horší, čekám u něj brzy explozi evropských hodnot… Ovšem, Německo už v Maďarsku také investovat nebude, protože na to nemá, ale možná mu Zelenský z vděčnosti pustí ropu. Devadesát miliard euro na válku je hodně peněz…

Před několika dny jsem psal, že neexistuje žádné právo na dobrý konec a uváděl jsem příklady, proč to pro Orbána nedopadne dobře. Jednoduše proto, že vsadil svou politickou kariéru na něco, co nakonec selhalo. Trump se nestal mírotvorcem, nový zlatý věk dějin se nekoná. Před rokem to vypadalo jako politická genialita, ale kdeže ty loňské sněhy jsou… Spojené státy už mají místo srdce břicho a místo duše tlamu.

Peter Magyar s tím samozřejmě také nic neudělá a vlastně by mě nepřekvapilo, kdyby Maďaři své volby brzy hořce litovali, protože zjistí, že Orbán byl alespoň stabilita. Maďaři si vyzkouší, jaké to je, žít pod pravdou a láskou. Užijí si Zdechovského, Kupku, Čaputovou i našeho prezidentčíka, kteří jim tam pojedou kázat svá moudra.

Pro nejbližší dobu ovšem přicházíme o motor středoevropské integrace a ztrácíme člověka, který měl neocenitelné kontakty ke všem velmocem. Ani Orbánův politický talent, ani zákon FARA ani vykopnutí Sorosových institucí nestačilo. Nestačila ani podpora od J.D.Vance, nestačila podpora od Donalda Trumpa. Dokonce ani Zelenského vyhrožování Orbánovi vlastně nepomohlo. Orbán byl jediný, jehož politická vize přesahovala horizont jednoho volebního období a v tomto ohledu je naprosto nenahraditelný.

Doufám, že tyto volby pečlivě analyzuje jak Robert Fico tak i Andrej Babiš, protože mohou od naší milující EU očekávat stejně vyhrocenou a šílenou kampaň, jakou teď zažil Orbán. Se vším, co to obnáší. Jsem přesvědčený o tom, že evropské hodnoty se u nás pokusí udělat to, co se teď v Maďarsku povedlo. Integrovat se do jedné jediné velké síly a zaútočit plnou silou na Andreje, který bude mít za sebou čtyři roky voličských zklamání. Českého Magyára už máme a má dobrou výchozí pozici. Sedí na Hradě a všechny neziskovky placené cizí mocí mu už zobou z ruky. Na Slovensku už to mají skoro dotažené a sjednocené pod nebinárním Šimečkem. Jsou prostě o rok dál. U nás to nebude jiné.

Magyar už se nechal slyšet, že zavede euro, zdaní bohaté a otevře otázku Benešových dekretů. Vlastně by mohl také rovnou přijet na ten sudetoněmecký sjezd do Brna.

Za tři a půl roku se samozřejmě hodně stane, ale už teď, myslím, mohu směle říci, že sázka na konzervativní USA bude zřejmě hodně nejistý podnik. Trump je odpovědný za krizi, která klepe na dveře, hnutí MAGA má problémy a ten Írán byl Trumpovi Netanjahu dlužen. Válka na Ukrajině bude také ještě průser, protože prachy na válku Magyar brzy rád odklepne, aby si v Bruseli upevnil pozici. Čím víc totiž budou mít Spojené státy starosti jinde, tím víc krys vyleze v Eu z kanálů a začne si diktovat.

A my můžeme začít přemýšlet, jak co nejlépe čelit tomu eurobloku pod taktovkou protokoláře Koláře, který u nás potichu a pozvolna vzniká. Je to samozřejmě především otázka na vládní strany, které pro takovou věc mají finance i nějaké nástroje… my ostatní si tak akorát můžeme „postavit kláštery v horách,“ abychom ve skromnosti a chudobě unikli stále hnusnějšímu impériu, které teď začíná vracet úder. Je také docela dobře možné, že hnutí ANO se opět stane proevropským, když to teď s Orbánem nevyjde. Nějak si neumím představit, že by Babiš udržel konzervativní pozice i bez přítele Victora. Navíc, pravda a láska bude na koni.

Každopádně, tentokrát to bude chtít víc než jen nedopustit milion propadlých hlasů. Tentokrát bude zapotřebí víc, než jen splnit volební zákon a ucházet se o hlasy. Bude zapotřebí víc velkorysosti a víc sjednocení. Víc našich institucí, víc obyčejné každodenní práce. Orbána bude těžké nahradit. Podívejte se, co všechno vybudoval a co všechno nestačilo!

Týden to budeme analyzovat, vzpamatovávat se a koukat, co se děje v Hormuzu. Pak bude zapotřebí to buď vzdát a nebo vykročit na novou trnitou cestu.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz