A zbyla jen pachuť…

Izrael mezitím zařizuje, aby libanonské vesnice vypadaly stejně jako ty na Donbasu, přes které prošla fronta a přemýšlí, kde se stala chyba s jejich železným dómem, který se ukázal děravější, než si svět myslel. Mrtvých Íránců a Libanonců jsou tisíce, čímž si Američané i Izraelci zařídili další generaci, která je bude nenávidět. Hizballáh ovšem zůstal relevantní mocenskou silou, stejně tak jí zůstal i Hamás.

V Hormuzském průlivu se prosazuje nová realita výpalného a telefonních čísel na ty správné lidi, kdy některé lodě hladce proplouvají oběma blokádami a jiné (především ty evropské) pěkně stojí a čekají, až to nějak dopadne. Obchod s ropou je stále přiškrcený, což nejvíc vyhovuje Rusku, které na tom nejenom dobře vydělává, ale navíc si posiluje prestiž. Nějaké slaňování francouzských vojclů na tankery stínové flotily v Baltském moři je už minulostí. Stejně tak je minulostí Ukrajinou přiškrcený ropovod Družba, kterým už zase pěkně proudí „azerbajdžánská ropa,“ kterou tam Babiš vyjednal.

Samozřejmě, dnes už je Azerbajdžán zase zlý démonický režim podobný Rusku. Demokratický byl před dvěma roky, kdy tam přijela Pekarová Adamová a prohlásila tam, že Náhorní Karabach patří Azerbajdžáncům a je dobře, že ti zlí Arméni jsou už pryč. Možná dokonce měla pravdu. Jestli Arméni pojímali vztahy s Azery jako Majk Oganesjan, nedivím se, že to dopadlo, jak to dopadlo. Každopádně, díky volebnímu výsledku už je Azerbajdžán zase nehodnotový a proruský. Díky volebnímu výsledku u nás, ne u nich! To já jen, aby nevznikla nějaká mejlka.

Čína se v americkém dobrodružství v Perském zálivu nakonec angažovala – neangažovala. Nedostatek paliv se jí týkal podstatně méně než jejích regionálních rivalů. Sitting Ping musel mít vysloveně růžové spaní, když ho informovali o problémech s benzínem v Indii či v Japonsku. Možná proto Číňané neharašili ani zbraněmi, ale ani diplomacií. Pokud něco dělali, bylo to potichu a neoficiálně. Neříkali nic, ale na jejich slova došlo. V klidu nechali Donalda pronášet výroky o konci jedné civilizace, stejně v klidu se dívali, jak si z toho Írán nic nedělá a americká prestiž trpí dvojitou škodu. Jednak Američané vyhrožovali, aniž by svou hrozbu splnili a jednak se chovali jak NSDAP.

Mimochodem… Vladimír Špidla u nás své hrozby splnil a založil novou levicovou stranu. Pojmenoval ji Nová sociální demokracie. zkratkou NSD. Stačí k tomu přidat přízvisko „a přátelé“ a máme tu zkratku opět kompletní. Gratuluji Valdimíru Špidlovi k zesměšnění svého projektu už jen svým názvem. Tohle opravdu nedokáže každý. Přeji mu s NSD A Přáteli hodně úspěchů. Doufám, že už tam má mladého Diestbiera, Petříčka, Pocheho a vůbec všechny, kteří dokázali ztratit třicet procent voličů ve prospěch Babiše. Přihrát levicové hlasy miliardáři byznysmenovi, na to prostě musíte být NSD.

Ale zpět k Perskému zálivu…

Já nevím jak vy, přátelé, ale mně zůstala na jazyku hnusná pachuť. Po Trumpově válce není nic v lepším stavu než před ní. Nevyřešil se žádný problém, který Trump a Netanjahu předeslali. Írán představuje pro americké i izraelské zájmy větší hrozbu než předtím. Rusko dostalo obrovskou finanční injekci. Západní spojenci v Asii sčítají škody a přemýšlejí, jestli je Amerika ještě použitelný spojenec, když jim draze prodává rakety THAAD, oni si vyžerou čínskou ekonomickou odvetu a nakonec jim ty rakety Trump zase sebere, protože je potřebuje jinde.

Íránský režim je tvrdší a méně čitelný než byl Chameneí. Obohacený uran stále má a jaderné kapacity k obohacování má také. Všechny ty super, hyper, clever zbraně se ukázaly k ničemu v porovnání s levnými drony. Spojené státy si půjčí, aby měly na zbrojení, ale už teď všichni vědí, že jsou to vyhozené peníze. Ukrajina sice nabízela své zkušenosti z dronové války, ale ukázalo se, že to byly spíše zkušenosti s propagandou než aby to mělo reálné výsledky. Vlastně jsme jen zjistili, že ukrajinské kecy o pětadevadesátiprocentní účinnosti jejich protivzdušné obrany jsou vycucány ze Zelenského kokainového prstu.

Stálo to za to, Binjamine? Třicet let být posedlý válkou proti Íránu a nakonec v ní neuspět a nedosáhnout žádných svých cílů? Stálo to za zničenou reputaci židovského státu v USA i evropských chalífátech? Stálo za to, pro válku v Íránu oslabit hnutí MAGA a natáhnout červený kobereček pro vítězství Demokratů v podzimních doplňovacích volbách? Stálo za to, dodat munici všem odpůrcům Izraele, zhoršit izraelskou bezpečnost a uvalit na sebe ekonomické problémy kvůli dlouhé mobilizaci vojáků?

Stálo to za to, Donalde? Udělat ze sebe mluvku, který musí válčit na twitteru, protože na bojišti to nějak nejde? Stálo za to, ukázat světu, že Spojené státy už nejsou schopny garantovat bezpečnost námořních tras? To je přece hlavním úkolem hegemona, ne? Udržovat PAX Americana a vydělávat na tom. Najednou to nejde… Stálo za to, ukázat limity americké moci? Stálo za to, ukázat, že americké základny už neobkličují Írán (a Rusko), ale naopak to jsou skvělé terče, které se nehýbou a dobře se zaměřují?

Donald je nejlepší i v prohrávání. Zatímco Nixon či Bush prohrávali své války dvacet let, Trump to zvládnul za dva měsíce. Ano, dá se to okecat. Dá se před tím zavírat oči. Ale nedá se to odestát. Prostě se to stalo a všichni to viděli. Na svět i USA to bude mít větší dopady než jedenácté září.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz