Kolikrát jsem už slyšel přesně tyhle argumenty… Takhle to je, když zredukujete makroekonomiku na kupecké počty.

Ale můžeme si za to sami, protože jsme se rozhodli naše životy posuzovat přes peníze. Životní úroveň, měnová politika, DPH i HDP, všechno se nazírá přesně takhle. A tím pádem je pak velmi jednoduché říct, že máme nenažrané učitele, nenažrané doktory i státní zaměstnance a každé zvýšení mzdy jedněm je kompenzováno snížením mzdy druhým. Nikdy se v takové debatě nedozvíte, že zvýšení mezd by se dalo kompenzovat nekupováním amerických stíhaček…

Důchodci jsou vždycky nenažraní a žijí si nad poměry a nikdy se nemluví o tom, že si na tyto poměry po čtyřicet let platili asi třetinu mzdy. Nikdy neslyšíte, že by si nad poměry žili poslanci a už vůbec ne soudci. Stejně tak si nad poměry nikdy nežijí manažeři ČEZu nebo ředitel České televize. Nad poměry si vždycky žijí ti, kteří mají co dělat, aby vůbec vyžili. Nenažraní jsou vždycky ti, kterým po zaplacení složenek zbylo na krabičku cigaret a basu piva. Nikdo, kdo si každý rok kupuje BMW, nikdy není nenažraný. Nikdy! Energetičtí burziáni nikdy nejsou nenažraní, když si na elektřině přiráží pět set procent. Když nějaký Kalousek mluví o utahování opasků, nikdy nemyslí sebe.

Sice máme všechno měřit přes peníze, ale běda, když si tedy o nějaké řeknete, protože se změnilo měřítko. Všichni jsme přišli o třetinu úspor díky inflaci, ale to je zřejmě nějaká jiná kategorie. Opovažte se, žádat o třetinu mzdy víc, abyste měli stejně jako předtím. A vy, co jste volili tuto vládu, vy už vůbec nemáte právo protestovat, protože vy jste to nastolili a je třeba se vám škodolibě smát… přesně do chvíle, kdy dojde i na ty smějící se bestie.

Ano, jmenuje se to stávka za vyšší mzdy a lepší podmínky. Jmenuje se to stávka za pracovníky ve školách. Ale všichni dobře vědí, že je to především stávka za jinou vládní politiku. Všichni vědí, že je to stávka za nižší cenu energií, protože pokles ceny elektřiny by hodně pohnul s inflací směrem dolů. Všichni vědí, že je to stávka proti naprosto tragické vládě, která se v osobě Zbyňka Stanjury nedopracovala ani ke kupeckým počtům. Všichni vědí, že tentokrát mají zaměstnanci i zaměstnavatelé naprosto shodné zájmy a všichni vědí, že nápravy se nedosáhne tím, že se učitelům trochu přidá a zasekne se ještě větší sekera do důchodového systému.

Všichni vědí, že hospodářský růst nenastartujete tím, že lidem zvýšíte daně a nakoupíte za to německé Leopardy. Všichni vědí, že jsme závislí na německé ekonomice, která je také v krizi. Všichni víme, že nás táhne ke dnu grýndýl a emisní povolenky. Všichni víme, že proděláváme na odstřižení od ruských produktovodů, od kterých jsme se stejně neodstřihli, jen jsme ruskou ropu přejmenovali. Všichni víme, že bez komplexních a všeobecných reforem budeme v prdeli.

A také všichni víme, že tahle vláda toho fakt není schopná.

Ano, leckteří se na tuto vládu těšili a doufali v hodnotovou politiku. Ale netušili, že bude tak drahá. To totiž v předvolební kampani nebylo. Teď z toho hledají cestu ven a málokdo se přímo postaví a řekne natvrdo, že se prostě mýlil. Obrácení je v lidském životě velká věc.

Přesto vidíte, že se časy i lidé mění. Nejen tady na zaostalém východě, ale také v bohatém Holandsku. Mezi volebním výsledkem Fica a Wilderse nebyl zase tak velký rozdíl. Teď je šance trochu popohnat dění i u nás. Účastí na stávce a demonstraci. Ukázkou vládě, že za ní skutečně stojí jen ta dvouprocentní většina národa.

Jestli někdo říká, že se nejdřív musí změnit režim, změnit ústava, změnit zákony a nebo přijít nějaký dobyvatel zvenčí, tak se tragicky plete. Buď si poměry dokážeme změnit sami, buď si sami dokážeme napsat nové zákony, buď sami dokážeme dostat do vedení státu nějaké lepší politiky, nebo prostě můžeme koukat, jak jde všechno do háje. Ano, můžeme se anarchisticky utěšovat vědomím, že z popela může povstat nový Fénix a nejdřív musí všechno padnout na hubu, aby se dalo něco nového postavit, ale ono se také v dějinách stává, že to padne na hubu a už to tak zůstane. Že po padnutí na hubu začnou lepší časy, na to není žádný nárok. Je hodně zemí, které padly a už se nezvedly. Jsou národy které padly na hubu a úplně zmizely z dějin i z mapy.

Rok jsme chtěli, aby se stalo něco, co se teď v pondělí stane. Chtěli jsme stávku, chtěli jsme, aby se zapojili lidé v celé republice. Chtěli jsme nátlakové akce. Samozřejmě jsme to chtěli v sobotu, za hezkého počasí a domluvené dva měsíce dopředu. A v kapse jsme měli deset dalších drobnějších požadavků, aby byl důvod, se neúčastnit. Lidský život je prostě nedokonalý. Máme stávku na poslední chvíli, v pondělí a v listopadu. Maximální, jaká se dala domluvit a zkoordinovat. Zasahující takřka do každé vesnice a každé rodiny. K učitelům se přidali policajti, slévači z Ostravska, lidi ze Škodovky, i podřízení Ropušana na prameni. Nesvolávají ji ani politici, ani aktivisté, ale odboráři. A ještě vlastně tak trochu navzdory Středulovi… Nemusíte mít obavy, že by vaše přítomnost legitimizovala ambice nějakého budoucího premiéra.

Bohumír Dufek byl na pódiu se mnou, teď budu já na pódiu s ním… i kdyby to měla být prohra.

Budu pod platanem od 11.00. Případně někde poblíž pódia. Rád si s vámi podám ruku.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.