Zbraně utichly. V případě Blízkého a Středního východu je vždycky na místě se zeptat „na jak dlouho“, na což samozřejmě nikdo nezná přesnou odpověď. Čistě technicky se dá říci, že minimálně do doby, než si aspoň jedna z bojujících stran doplní své muniční sklady.

Celá záležitost nicméně silně smrdí „nevyřízeným businessem“, zastaveným jednak na nátlak Trumpa, jednak proto, že ani ty izraelské muniční sklady nebyly bezedné. Nicméně pokud bylo cílem Izraelců zničit íránský jaderný program, zatím není patrné, nakolik se to povedlo, a zda ty utrpěné škody jsou opravdu nenapravitelné, nebo naopak s velkým úsilím napravitelné během několika měsíců či pár let. To druhé by z izraelského hlediska byla katastrofa a jednoho dne také důvod k obnovení operací.

Íránský režim utrpěl značné ztráty, ale přesně toho druhu, které vyprovokují spíš zuřivost, než myšlenky na kapitulaci a nějaké reformy. Dá se čekat, že teď bude následovat tvrdá čistka „zrádců a špionů“, která je pro takové situace typická, a při které je důkazní břemeno k cestě na šibenici, ehm, podstatně sníženo.

To samozřejmě ten systém na chvíli zevnitř oslabí, jako každý záchvat organizované paranoii, ale také přitom budou nepochybně odhaleni nějací skuteční izraelští spolupracovníci – což znamená, že až bude Jeruzalém shánět nějaké další, narazí na strach a nezájem. A to zase znamená, že při tom případném pokračování války bude Izrael o něco hůře informován. Některé karty se dají zahrát jenom jednou.

Je zajímavé, jak málo lidí při analýzách situace zmiňuje ekonomická omezení obou zemí. Přitom jsou docela podstatná.

Přes veškeré válečnické kvality, které IDF má, je Izrael poměrně malá ekonomika, jen asi o polovinu větší než ta česká. Tenhle druh válek si nemůže dovolit moc často: už jen ta chytrá munice leze do peněz. Letové hodiny F-35 jsou také hodně drahé, a při misích na vzdálenost 1500-2000 km ta letadla nalétala spoustu hodin.

Kdyby se Izraeli podařilo dostat na svoji stranu Spojené státy, to by byla jiná, ty mají podstatně hlubší kapsy. Ale je vidět, že Trumpovi se tenhle druh bojových aktivit moc nezamlouvá, a jeho voličům také ne. Hnutí MAGA rozhodně nefandí další americké intervenční politice ve světě, tím méně pak někde u muslimů. Celá podstata hesla „America First“ je v tom, že na aktivity v cizině se nemá moc plýtvat ani životy, ani bohatstvím.

Írán ovšem taky není zrovna velká ekonomika, v absolutních číslech dokonce menší než ta izraelská, ač v Íránu žije 10x více obyvatel. Léta sankcí se na Íránu dost podepsala, stejně jako brain drain do ciziny – spousta vzdělaných Íránců vezme roha, jak jen můžou, a íránská diaspora je plná vysoce kvalifikovaných lidí, kteří pracují pro cizí firmy a cizí státy. Ropa se stále drží poměrně nízko, na té taky moc nevydělají.

Důsledek? Pokud budou chtít současní vládci rekonstruovat svůj jaderný program, což je notoricky drahá záležitost, budou muset seškrtat nějaké jiné výdaje. A to by mohlo podráždit nějakou část obyvatelstva, která je až dosud k režimu loajální.

Tady si myslím, že je jediná opravdová naděje na mír: že si nějací větší pragmatici, než je zloděd Chameneí, tiše řeknou „na toto už nemáme peníze, pro udržení tváře budeme provozovat nějakou nevýznamnou aktivitu navenek, která působí macho dojmem, ale nic vážně míněného“.

Bohužel si myslím, že ta naděje není moc velká. Bez takových věcí, jako je dozor IAEA, tomu Teheránu nikdo nebude moc důvěřovat, jenže právě kvůli tomu udržení tváře, které je v regionu podstatné, si tam nějaké nevěřící inspektory pouštět nemůžou. Koneckonců jejich oficiální linie je, že právě nafackovali Američanům, a bylo by divné, kdyby se triumfující vítěz podřizoval takovému režimu mezinárodního dohledu.

Takže osobně odhaduji, že toto bylo jen první kolo. Ale uznávám, že je to dojmologie.

Když už jsme u Íránu – pozoruhodná věc, o které jsem původně chtěl napsat separátní článek, ale nakonec ji jen „přihodím“ sem.

V průběhu války vypadával v Íránu internet, což asi nebylo jen snahou režimu o cenzuru, ale i opravdovými škodami na síťové infrastruktuře, protože různé serverovny apod. jsou dneska důležitým terčem. A po jedné takové izraelské trefě – co nenastalo! Několik desítek účtů na síti X, které šířily systematickou propagaci skotské nezávislosti (ano, čtete dobře: SKOTSKÉ nezávislosti), se náhle odmlčelo. Že by zrovna v Edinburku měli dudácký sraz a každý pravý Skot tam vyrazil skotačit?

Konec sarkasmu, toto je velmi zajímavý případ informační války. Jak říká jeden proslulý vtip, na internetu nikdo neví, že jsi pes…

… a tak si lze říkat třeba „Glasgowský socialista“ a hlásat moudra jako „Skotsko dotuje Anglii“ nebo „Skutečnými protivníky této země nejsou lidé přijíždějící na člunech, ale lidé létající soukromými letadly“, ač ve skutečnosti jde o vousatého člena Revolučních gard z jiného kontinentu.

Jeden z velkých bojů, vedených dnes v informačním prostoru, je osočování z toho, kdo všechno je „ruský užitečný idiot“ třeba kvůli euroskeptickým názorům. Někdo používá tahle osočení čistě takticky, k urážce a deklasování protivníka, ale asi jsou i lidé, co takto opravdu uvažují.

Toto si myslím, že je chyba, respektive přecitlivělost. Určitě existují idioti všech možných režimů, od Moskvy až po Gazu. Mává-li někdo plakátem typu „LGBT osobstvo podporuje Palestinu“, asi je to označení za užitečného idiota celkem výstižné, i kdyby to byl třeba student prestižní školy.

Ale obecněji platí, že nechcete-li být jakási nová Merkelová a založit svoji existenci na vypouštění jalových keců bez obsahu (a chuti, a zápachu), skoro určitě nějakým svým názorem nahráváte nějakým nečistým silám. Ty opravdu zajímavé věci v politice jsou kontroverzní, už z podstaty; politika je konflikt, nemusí to samozřejmě být konflikt „na život a na smrt“, ale přece jen konflikt. Shodnou-li se na něčem všichni, nemá smysl se tím politicky vůbec zabývat.

A jediná rozumná odpověď je „no a co“. Demokracie musí ten vnitřní konflikt přežít, i když jej někdo rozdmýchává zvenčí. Skleníková demokracie neexistuje, respektive je neživotaschopná, asi stejně, jako organismus, který se nikdy nevystavil vnějšímu prostředí.

Diskusní fórum ke článku najdete zde.

Hudební epilog

Musíme zakončit něčím veselejším, tak toto je exilový íránský zpěvák Arash. Rebecca ale Peršanka není, její rodiče jsou snad z Mexika.

Marian Kechlibar

Článok pôvodne vyšiel na portáli kechlibar.net