Toto nám prozradil Anthony Blinken ve svém rozhovoru pro New York Times a potvrdil tím přesně to, co jsme kritizovali těsně před začátkem celé války na Ukrajině, když tam dodávaly zbraně nejen USA, ale i Česká republika. Tak nějak jsme byli znepokojeni tím, že když se do lesa volá, tak se také z lesa ozývá a není dobré štouchat medvědovi do brlohu a ostřelovat Doněck, protože medvědovi může dojít trpělivost.

Proč Rusko zaútočilo na Ukrajinu? Protože dostávala spoustu zbraní. Proč Ukrajina dostávala spoustu zbraní? Protože na ni mohlo zaútočit Rusko. Proč se Rusko obávalo o svoji bezpečnost a zvažovalo útok na Ukrajinu? Protože Minské dohody byly určeny jen k tomu, aby Ukrajina získala čas a mohla se vyzbrojit…. Merkelová to říkala. Proč se Ukrajina chtěla vyzbrojit? Protože přišla o část území? Proč jí Rusko sebralo část území? Protože na Ukrajině došlo k převratu. Proč došlo k převratu? Aby Ukrajina definitivně přešla na stranu Západu i proti vůli části obyvatelstva. Proč se Ukrajina obávala Ruska? Protože Rusko nesedělo nečinně a po převratu si pojistilo svou vojenskou základnu na Krymu. Proč byl Sevastopol pro Rusko tak životně důležitý? Protože jeho ztráta by znamenala kontrolu NATO nad Černým mořem. A takhle můžeme jít zpátky až do roku 2008, kdy Ukrajina dostala pozvánku do NATO, ačkoliv země západní Evropy byly proti a můžeme jít ještě víc zpátky až do devadesátých let, kdy Rusko dostalo ústní slib, že když rozpustilo Varšavskou smlouvu, tak se NATO nebude rozšiřovat na východ. Tam někde začala dnešní válka.

Tomuhle se říká Thukydidova past. Děláte kroky, protože ten druhý dělá kroky. Vyzbrojujete, protože ten druhý vyzbrojuje. A děláte to tak dlouho, až k válce nakonec dojde, protože každá reakce na toho druhého snižuje důvěru a ta klesá a klesá a klesá, až se to jednoho dne prostě podaří. Co by se stalo na Ukrajině, kdyby v roce 2022 Rusko neprovedlo invazi, ale jako reakci na vyzbrojování Ukrajiny by poslalo ještě více vojáků a výzbroje k hranicím? Západ by poslal ještě víc granátů a děl Ukrajině a pak pořád dokolečka a k válce by došlo o něco později. Proč? Protože armády už byly nachystány a připraveny. To je vždycky důvod, je použít.

Proč obě strany stály neústupně? Protože obě přece na svůj postoj MĚLY PRÁVO a měly tisíce důvodů si vzájemně nevěřit ani dobrý den. A tak svoje přípravy prokládaly slovy o legalitě a legitimitě tak dlouho, až zemřely statisíce mužů a jsme na hraně atomové války. Obě strany měly tolik práva na své jednání, že spolu přece nemohly vyjednávat, protože o právu se nevyjednává, že?

Takhle nějak dneska vznikají dlouholeté rozvodové tahanice o děti i majetek, protože obě strany na to mají PRÁVO. A všimněte si, tyto tahanice končí stejně jako válka na Ukrajině. Zkázou všeho. Dětí, charakterů, pozemských statků… Ústupek je nemožný až vlastizrádný, vstřícnost je pokládána za servilitu, uměřenost se stává zbabělostí… a tak se to tedy rozhodne na bitevním poli, proléváním krve a ničením blahobytu v ohni války.

Z Thukydidovy pasti je jen jedna cesta ven – cesta pokory a odpuštění. Žádné právo. Žádná světská spravedlnost. Jen ochota ustoupit jako první. Ale málokdy se to povede.

Pamatujete si z dějepisu, kdo vyhrál Peloponéskou válku mezi Athénami a Spartou? Vyhrála Makedonie. Nedlouho po vzájemném vyčerpání bojujících stran se objevila mocnost, která ještě na začátku této války byla oběma rivalům spíš pro smích… A nejhůř v této válce dopadli spojenci obou mocností. Ti nesli náklady, ti byli rabováni, ti to schytali jako první. Když čtete Thukidida, tak stačí jen vyměnit jména a máte dokonalý popis dnešní situace.

Válka nakonec skončila tak, že přišel nový hegemon, všechny porazil, nadiktoval jim všem svůj mír, jmenoval se jeho garantem… a jal se budovat nové impérium.

Vždycky když vidím Sitting Pinga, tak mám pocit, že je jako makedonský král Filip. V klidu si sílí v závětří, se všemi má rozumné vztahy, s nikým nehrotí situaci, ustupuje tak, aby jinde postoupil, nemluví o žádném právu, jen o moci… a čeká, až se tady všichni navzájem pořádně oslabíme. V klidu sleduje, jak si ničíme všechno, co nás činilo velkými. Ostatně, všechno, co u nás bylo hodno obdivu, to už má. Dávno si to koupil, nebo jsme mu to sami dali. Dávno už pomáhá oběma válečným stranám, dávno skrze své dodávky celý konflikt moderuje a mne si ruce, co všechno jsme ochotni obětovat a odepsat ve jménu práva na vítězství.

Nebude-li v brzké době skutečný a důvěryhodný mír v Evropě, zvítězí Asie… Nebude-li propojení Evropy a Ruska, bude propojení Asie a Ruska. Nepřinese-li Trump brzký mír, přinese ho za čas Čína. Ale my už budeme hrát podstatně menší roli. Cesta k míru existuje. Ale jen přes pokoru a ochotu k ústupkům. Nestane-li se tak, bude nám za čas mír vnucen a bude podstatně horší než ten, který bychom mohli mít dnes. Ostatně, Ukrajina to vidí každý den. Nejlepší mír mohla uzavřít v roce 2022. Od té doby je to horší a horší.

Ani ta nová „překvapivá“ ukrajinská ofenzíva na tom nic nezmění. Obzvlášť, když byla tak překvapivá, že o prvních signálech psal Dominik Ticháček už v listopadu. Budoucnost není v právu, ale v ochotě k ústupkům, zdravém rozumu a politickém realismu. Rozhodně není v hodnotové politice. Nebudou-li ústupky, bude prohra. A protože máme zaděláno na celou řadu dalších proher, je nejvyšší čas změnit všechno. Jednání o míru na Ukrajině bude takovým ukazatelem, jak moc jsme se tady v Evropě (i v USA) zbláznili.

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz