To neříkám, abych kritizoval Svobodné nebo SPD. Libora Vondráčka jsem měl možnost poznat osobně a lidsky mi byl velmi příjemný. V SPD znám také celou řadu lidí a mám je rovněž rád. Píšu to, abych ukázal, že hento spojování opozice nestojí na místě. Do SPD se vešla klausovská Trikolora a minimálně jeden libertarián. A jak se budou blížit volby, uvidíme toho spojování ještě víc. Všichni si uvědomují, že milion hlasů příště prostě nesmí propadnout. Je v tom čtyřicet poslanců.

Stejně tak jsou vidět programové body, které má celá opozice stejné. Víceméně se jedná o oněch pět bodů, o kterých jsem mluvil na demonstraci:

Elektřina za 2 Kč/kWh

Zveřejňování nákupních cen v hytlermarketech

Neokrádat důchodce, protože jim za ledacos vděčíme

Zrušení koncesionářských poplatků (a když to nepůjde jinak, tak i s Českou televizí)

Vyvázání se z grýndýlu a emisních povolenek

V zahraniční politice je stále větší shoda na tom, že EU i NATO potřebují buďto reformu a nebo odchod. Tam se jednotlivé názory liší podle míry optimismu, ale obecně klesají. Než budou eurovolby, bude pohled na EU všeobecně skeptičtější, než dnes. A než budou parlamentní volby, bude EU vyvolávat jen skřípění zubů a zatínání pěstí. Uvidíte.

U NATO to bude o něco komplikovanější… už jen proto, že vedle nás začíná být velmi militarizované a vyzbrojené Polsko, které se netají velkými ambicemi v mnoha směrech. Abychom brzy nemuseli smutně konstatovat, že před polskými nároky na Těšínsko nás chrání jen a jedině společný americký lenní pán. Ať si Řehka s Černochovou říkají, co chtějí, z logiky věci vyplývá, že v roce 2040 budeme perfektně připraveni na válku, kterou NATO na východě vede dneska, ale Poláci už jsou připraveni teď… Když máte armádu, máte i pokušení ji použít.

Než přijdou volby, budou tyto tendence ještě zřetelnější a jasnější. Stále více je vidět, že stojíme ve stejném zákopu proti stejnému nepříteli a příští dva roky pro nás budou taková bitva na Kulikově poli. Přicházíme do ní jako příslušníci různých názorových proudů, vedeni různými lídry a pokud zvítězíme, odejdeme domů zase jako jednotný český národ. Myslím, že to tak mohu klidně říct. Naši soupeři národ být nechtějí. Touží nikoliv po češství, ale po evropanství.

Podívejte se na poslední týden… Vítek Rakušan a jeho Dozimetr, nebo Koudelka a jeho zdrhající Rusák s narativem. Tam jsme bojovali jako jeden muž. Všichni. Každý na svém postu. SPD, ANO, PRO, influenceři, jednotlivci. I když Česká televize mlžila a mlčela jak zařezaná, nakonec jí to nebylo nic platné.

Stejně tak jsme moc pěkně rozmázli toho nácka Huňku v kanadském parlamentu. Majnstrým musel připustit, že nacismus na Ukrajině nebude jen ruská propaganda… Ostatně, když vám i CNN ukáže freneticky tleskajícího Zelenského, jak vestoje chválí dobrou práci příslušníka SS Galizien… Putin se chechtá, až z Kremlu opadávají cihly… Maršál Petrla raději mlčel, protože s tímhle se fakt nic udělat nedá… jen se modlit, aby lidi na toho starého šturmanbfírera brzy zapomněli.

Tento týden jsme bojovali opravdu koordinovaně. Všichni, co máme na srdci budoucnost naší země, jsme v této šarvátce stáli. I díky našemu společnému úsilí se pod Vítkem pěkně houpe židle a jeho výmluvy jsou čím dál dětinštější. Možná to ještě ustojí, ale jen za cenu poškození celé pětikolky.

A já bych vás chtěl vybídnout, abyste se podívali, kdo s námi tento týden nestál. Kdo zůstal vzadu. Tento týden se fejsbůky, twittery, blogy, noviny, videa a vůbec všechno zahemžily společným úsilím, ke kterému jsme se přidali spontánně. Rajchl, Okamura, Babiš, Vidlák, Samková, Vávra, Šik, Tyl, Foldyna, Marková, Stonjeková, Ticháček, Todorov, Rédová, Větvička, Balšínek, Cimbál… a mnozí další. Ne, ještě nejsme jednotní, ale tentokrát jsme všichni bojovali spolu.

A kdo se nepřidal? Kdo stál vzadu jako zajišťovací jednotky Směrš? Kdo místo společného boje proti Pětikolce zatím vzadu lustroval, míru našeho vlastenectví? Kdo se ani na minutu nepřidal proti Rakušanovi ani proti náckovi Huňkovi? Nebudu jmenovat, ale já mám konečně jasno, kdo má na prvním místě vlast a kdo je prostě jen špicl a politruk.

Nikomu neupírám právo, kritizovat opoziční lídry a zkoumat jejich motivace. Každý voják v zákopech nadává… především na své velitele. Ale kdo kromě nadávání zároveň nebojuje proti společnému nepříteli, ten si pozornost fakt nezaslouží. Bytostně se mi hnusí, když někdo vidí svoje poslání v hledání nepřítele ve vlastních řadách… zpravidla tam, kde vůbec není. Příčí se mi ti, kteří Pětikolku vidí jako menší problém, než své spolubojovníky. Příčí se mi ti, kteří hledají zrádce, ale když je zapotřebí šturmovat dopředu, tak se ani nehnou.

Kdo se snažil především odrazovat lidi od demonstrace, ale Vítkův krypťák mu nestál za zmínku? Komu Huňka nestál ani za status na Twitteru, ale mohl se pominout z Vacka? Kdo neřešil nekontrolovatelnouo migraci přes naše území, ale měl dost prostoru na vymezování se proti Rajchlovi? Každý, kdo byl s námi na demonstraci, má právo nás kritizovat. Ale kdo z pohodlí domova lustroval řečníky, ale zároveň mu praktiky našeho ministra vnitra nestály za zmínku, ten je součástí problému, nikoliv součástí řešení.

Tento týden měly všechny moje články rekordní sledovanost. Myslím, že moji kolegové na tom budou dost podobně. Kdo s námi v této bitvě nestál? Kdo místo Rakušana raději lustroval Rajchla? Kdo místo Huňky raději propíral Babiše nebo Okamuru? Kdo raději dělal Směrš a do první linie se mu nechtělo? Pro koho bylo důležitější závadné smýšlení Druláka než boj proti Blyštivému?

Jo, někdy se to prostě vyjasní.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.