Osobně si cením především pracovitosti a ochoty dělat tu nevděčnou a drobnou mravenčí práci, která není nikde moc vidět, ale na které to všechno stojí. Vždycky říkám, že můj blog se stal známým ne díky nějaké mé ženialitě, ale díky ochotě každý den napsat článek, i když nemám náladu, i když mám jiné starosti, i když mi nevycházejí plány, i když bych nejraději všeho nechal.

Kdo to dělá stejně, ten je mi sympatický, s tím sdílím společný úděl a s tím chci spolupracovat. I když je má blogerská činnost o skládání slov, mám rád přímočarost v činech. Nevysedávám na schůzích, kde se donekonečna dohadují o programu, který si pak stejně nikdo nepřečte. Nesnáším motivační žvanění a myslím si, že v člověku ten duch buď je a nebo není. Je doba lídrů, nikoliv ideí. Jestli mi nevěříte, tak mi řekněte, která politická strana u nás nestojí na konkrétních lidech, ale na dobře sepsaném manifestu. Ukažte mi takovou stranu kdekoliv na Západě. Ukažte mi volby, ve kterých lidé volili ideje a ne osobnosti.

Žijeme v době, kdy věci organizují kluci s informacemi, ale bez programu. Ale to není divné. Všechny velké programy devatenáctého století byly ve dvacátém století vyzkoušeny a v tom lepším případě dopadly jen blbě. V horším případě kvůli nim vytekly potoky krve… Liberalismus jako poslední z nich, teď právě krvácí z tepen ukrajinských a ruských vojáků…

Proto, když jsem psal pozitivně o Babišovi, vyzdvihoval jsem jeho pracovitost. Když píšu o Rajchlovi, vyzdvihuji jeho pracovitost. A hádejte co vyzdvihnu u Honzy Skalického, kterého jsem u sebe hostil o uplynulém víkendu? Ano správně, jeho pracovitost.

Honza Skalický, bývalý šéf Ředitelství vodních cest, dnes zastupitel v Děčíně jako nestraník za ANO (ale oni s ním vyběhli, protože chtěl dodržet předvolební slib o spolupráci Foldynovi), spoluzakladatel Národní rady obnovy a její největší motor, spoluzakladatel Kudy z krize a také spoluorganizátor loňských demonstrací na Václaváku, kam přivedl henten tým odborníků. Patriot Ústeckého kraje, propagátor dokončení zesplavnění Labe, dezolát, buldozer a trochu blázen.

„Vidláku, organizuju teď jednu konferenci o henté obranné smlouvě. Ty jsi také její odpůrce a vidíš v ní stejná nebezpečí jako my. Nechceš také přijet? Já to organizuju.“

„Jasně, přijedu, ale rád bych si nejprve trochu pokecal u vína…“

Slovo dalo slovo, o víkendu jsme povídali celou noc a předevčírem jsem byl v Ústí nad Labem na té jejich akci.

Přátelé, doporučuji vaší pozornosti člověka, který ví, jak to chodí ve vysokých funkcích, ministerstvech, a který se dlouhá léta snaží, abychom využívali jedinou cestu, která nás bez hranic a omezení propojuje se světovými moři. Který se snaží o poslední tři jezy, které nám znovu umožní využívat stoletou smlouvu o svobodné plavbě Labské. Člověka, který je na naší straně ohledně zahraniční politiky a který dlouhá léta obtěžuje mocipány, aby otevřeli tu jedinou cestu, která by nám zbyla, kdybychom opravdu chtěli vystoupit z EU. Labe.

Měl jsem ho doma i s manželkou, udělal jsem si na něj názor osobně a jako obvykle budu víc věřit svým očím a uším, než případným varováním z hlubin internetu od lidí, kteří s ním nikdy neprohodili ani jednu větu.

Seděli jsme a povídali si o ekoteroristech, politicích a podplacených novinářích, kteří se neúnavně starají, abychom směrem ven žádnou svobodnou cestu neměli. Povídali jsme si o děčínských loděnicích, které postavily 1200 říčních plavidel a dnes skomírají, protože není politická vůle a odvaha ke třem chybějícím hrázím. Povídali jsme si o ekologii podle mého gusta, rád jsem se nechal okouzlovat vizemi na lodní dopravu z Hamburku až do Pardubic, která by ušetřila mraky kouře z výfuků kamionů, miliardy peněz za opravy silnic od přetížených náklaďáků a umožnila by nám znovu vlastní obchod se světem. Ne přes německé prostředníky. A to nemluvím o vzpruze pro znevýhodněný region, impulsu pro turistický ruch a dalších výhodách.

A samozřejmě jsme si pokecali henté další obranné smlouvě v dlouhé řadě podobných smluv, která má chránit naší bezpečnost, když ji málo chrání obranná smlouva NATO a předtím ji málo chránila Varšavská smlouva a předtím ji málo chránil Vůdce a předtím ji málo chránila Velká Dohoda.

Diskutovalo se před plným sálem, Bureš TV byla přítomná a bude z k dispozici záznam. Hlavním hostem byla Daniela Šenarová, která zpracovala odbornou analýzu celé té smlouvy, obeslala všechny poslance i senátory a upozornila je, že její přijetí by mohlo být vlastizradou. A přidala jednu poznámku, že jeden odstaveček ve smlouvě se dá vykládat rovnou jako pozvání amerických vojsk a není už nutné předstupovat před sněmovnu s novou žádostí.

Jaroslav Foldyna k tomu řekl, jak se smlouva projednávala narychlo, jak se na ní všichni tetelili a jak byla nakonec schválena víc než ústavní většinou a jen SPD hlasovala proti.

Já k tomu dodal, že nám tato smlouva osvítila celou politickou scénu. Vyjasnily se pozice úplně všech a podle toho můžeme přistupovat k příštím volbám. A vůbec jsem to celé tak průběžně glosoval a dělal Vidlácké postřehy…

Se Skalickým jsme se pak shodli, že naší svobodu může chránit jen tento národ. Všechno ostatní je prostě placení výpalného. Koneckonců, když se podíváte na naší ekonomickou situaci, tak to sedí úplně dokonale.

Je to ještě předčasné, do krajských voleb je ještě rok a něco, ale sledujte ho. V alternativních (a kupodivu i majnstrýmových) médiích se celkem běžně vyskytuje. Dodržel své slovo, i když to znamenalo ztrátu místa prvního náměstka primátora v Děčíně. Je stejný dezolát jako my všichni, není líný přejet republiku, když si chce popovídat s Vidlákem, v jeho kraji ho všichni znají, protože si pamatují lepší časy s lodní dopravou. Ideální konkrétní člověk do konkrétního regionu, i když si myslím, že bude schopen přesahu do celorepublikové politiky. Koneckonců máme tu ještě Odru i Moravu.

Dostal jsem od něj volňáska na pokukování. Tož budu pokukovat a občas poreferuji, jak to tam vedou.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.