A máme s tím problémy. Jestli existuje nějaký kámen úrazu ohledně spojování, jsou to právě tyto závazky. Novináře štve nejvíc zákona FARA (asi proto, že většina z nich je placená za nedovolenou činnost pro cizí moc) a politici se nejvíc bojí říct nahlas, že EU i NATO mají na kahánku, z nástroje prosperity se stal žalář národů a z nástroje bezpečnosti se stalo intervenční americké eseróčko a ještě k tomu prohrávající intervenční eseróčko.

A tak neustále posloucháme, že z Evropské unie či NATO nemáme odcházet. Máme tam zůstat a reformovat to zevnitř…

Už dvacet let to každá naše vláda reformuje zevnitř a při těch reformách mimoděk podepisuje grýndýly, migrační pakty, emisní povolenky, vypínání uhelných elektráren, granáty pro pohrobky Stěpana Bandery, peníze pro pohrobky Stěpana Bandery, u Kábulu válčíme za Prahu a dokonce za Prahu válčíme i v Mauretánii.

Také si pamatuju, že před pár týdny ještě Fiala říkal, že s grýndýlem se nedá nic dělat, že se to nedá zrušit, jen přijmout jako příležitost… Přestal s tím, až přišel Trump, který (blbec) nevěděl, že to nejde zrušit a zrušil to jedním škrtnutím pera. Od té doby by to najednou „asi možná zrušit šlo.“

Bloger Vidlák říká, že stačilo servility. Je čas na politiku neposlušnosti. Orbánovskou politiku. Ten pán totiž už dávno poznal, že se to zreformovat nedá a od té doby dělá všechno pro to, aby byl s evropským Titanikem spojený co nejméně. Ano, Maďarsko je stále členem EU, ale vlastně jako by nebylo… Jede si svoje. Geopolitickým souvislostem se samozřejmě nevyhnou ani Maďaři, ale pohybují se v mnohem volnějších mantinelech, než všechny naše vlády za posledních patnáct let.

Turecko je také stále ještě v NATO. Ale jako by nebylo. Kupuje si zbraně, kde chce, vyvažuje vlivy velmocí, razí si vlastní zahraniční politiku a dobře ví, že jeho význam je dán jeho schopnostmi, nikoliv jeho servilitou.

A už vůbec nebudu mluvit o tom, že člen NATO, Spojené státy, chtějí členu NATO, Dánsku, jaksi sebrat Grónsko, protože „ho nutně potřebují.“ Dánům se ohromně vyplatilo, vyslyšet své tehdejší americké kamarády a poslat prakticky celou svou armádní výzbroj shořet na Ukrajinu. Ale teď prý posílí grónskou obranu. Jejich pětasedmdesát vojáků dostane dvě nová psí spřežení a prémie.

Trump začíná mluvit o tom, že z Evropy stáhne vojáky… V žádné geopolitické příručce není o střední Evropě ani slovo. Není totiž důležitá. Podle toho s námi budou velmoci zacházet.

Proč máme v programu referendum o EU a NATO?

PROTOŽE TA OTÁZKA BRZY NASTANE!

Když jsme zakládali hnutí Stačilo, udělali jsme to proto, aby při jednáních tato varianta ležela reálně na stole. Aby to nebyla jen chiméra pro akademickou diskusi. Aby tato varianta byla rovnocenná s ostatními variantami a aby pro ni bylo možné sáhnout a použít ji. To samé je zapotřebí udělat pro variantu opuštění EU i NATO.

Náš závazek referenda o EU i NATO je také o tom, že se na opuštění žaláře národů a útočného paktu budeme připravovat. Přesně tak, jak to dělají Maďaři. Rozvolňováním vazeb, politikou všech azimutů, vytvářením kontaktů se všemi (i členy EU a NATO) a přípravou záchranné lodi, která se na tom rozbouřeném a studeném moři globálního kapitalismu bude méně houpat. Třeba nějakou formou Podunajské konfederace… ale název je nejméně důležitý.

Když se evropský Titanic potápí, dělá rozumný člověk tři věci naráz. Snaží se vyměnit kapitána, aby ho donutil s lodí najet mimo ledovce, kde nebude dělat další a další díry do trupu. Snaží se ucpat díry, kterými do lodi teče. A do třetice se snaží si udělat záchranný člun. Je samozřejmě možné jen tak fanfarónsky skočit do moře a plavat pryč, ale to bych moc nedoporučoval…

Referendum o EU a NATO je dokladem našeho skepticismu, že se tam toho zevnitř moc reformovat nedá a pokud dá, my opravdu nebudeme těmi hybateli, co to zreformují. Referendum je dokladem naší ochoty k neposlušnosti, kdy prostě nebudeme přijímat hovadiny, které se na nás z Bruselu valí a nebudeme se chovat tak, jak kdysi říkal mladý Klaus a oni ho pak za to vyloučili z ODS. Prostě se nenecháme poplácávat po zádech za to, že prodáváme vlastní zemi a ještě pod cenou.

Prostě předpokládáme, že otázka opuštění EU a NATO brzy nastane. A je jasné, že v té chvíli ještě nebudeme připraveni tak, jak bychom chtěli a potřebovali. Ale doba je prostě těhotná změnami a jak to tak bývá, říše na věčné časy obvykle vydrží sotva dvě generace. A fakt nechci být jako náš světový lídr, abych nejprve křičel, že grýndýl je jediná možnost, aby pak koukal, jak to Trump jediným škrtem pera ruší. Nechci být ani jako prezident Zeman, který mluvil o tom, jak se u Kábulu bojuje za Prahu a pak to během několik dní bylo jinak. A nechci se trapně vymlouvat jako Rakušan, co vlastně ohledně migrace podepsal…

Naše politika prostě musí být politika neposlušnosti. Politika, která je skeptická k velmocenským nápadům a která nevěří žádnému ujišťování o podpoře až do konce, protože ten konec určují jiní.

Referendum o vystoupení z EU i NATO máme v závazcích, protože tato otázka prostě nastane.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.