Primitivismus zleva i zprava

Především potřebujeme vyjasnit, jak je to s tím úpadkem vzdělanosti. Mnozí o něm mluví a příznaků úpadku je příliš mnoho. Na jedné straně se zahazuje klasická vzdělanost, protože jí trh nepřiděluje dost rychlé finanční ohodnocení. Několikahodinový kurz obchodování na burze zdánlivě poskytuje větší přínos než porozumění Patočkovu pojetí klasické vzdělanosti. Zdůrazňuji ono „zdánlivě“, protože ve skutečnosti je přínos tohoto typu transakcí pro osobní životní úspěch velmi malý až žádný. Jenže aby to člověk pochopil, musí studovat autory jako Pikettyho nebo Kahnemana, to znamená učíst stovky až tisíce stránek nezáživného textu. A pochopit je! Na to vás připraví Patočka lépe než rychlokurz prodeje.

Jenže ten hlavní úder přichází z jiné strany, kde se neustále zjišťuje, že to či ono není dost korektní. Další a další části evropské vzdělanosti jsou odhalovány jako rasistické, sexistické, patriarchální, kolonialistické, transfobní či jinak utlačovatelské. Přírodní vědy jsou zase příliš namáhavé (a kromě toho rovněž sexistické). Mezitím přicházejí Čeští elfové s tím, že se děti mají učit hlavně správným politickým názorům a správným názorům na počet pohlaví. Úroveň vzdělanosti tedy klesá a klesá, což potvrzují nejen výsledky testů PISA, ale řekne vám to každý, kdo sedí na vysoké škole u přijímaček a vidí, jací tam přicházejí maturanti. V této oblasti už plně patříme na západ.

Jenže to je jenom část obrazu. Vedle toho pořád ještě fungují špičková vědecká pracoviště a většina výzkumníků je minimálně stejně dobrá jako ti před generacemi. Zcela jistě je tomu tak v přírodních vědách a technice, ale ve skutečnosti je tomu tak i ve spoustě humanitních disciplín. Rozdíl je jen v tom, že mnoho společenských vědců se naučilo specializovat se na hodně úzké problémy a úzkostlivě se vyhýbat všemu, co by proti nim mohlo rozpoutat štvanici. Skutečná věda se stává neviditelnou. Obskurní záležitosti typu gender studies ponechávám stranou.

Vzdělanostní elita tedy funguje nadále, ale mizí vzdělanostní střední třída. To je ten hlavní rozdíl! To je rozdíl proti době, kdy si téměř každý dospělý člověk si ze školy aspoň matně pamatoval vzoreček pro vztah mezi proudem, odporem a napětím v zásuvce, a kdy každý věděl, že Přemyslovci vládli dříve než Jagellonci a že autorem Prodané nevěsty je Bedřich Smetana. To je to, co se v západních společnostech změnilo.

Mezi elitářstvím a vládou nevzdělaného davu

Diskuze o změnách v energetice by probíhala úplně jinak, kdyby drtivá většina veřejnosti rozuměla tomu, že elektřina není nic jiného, než že v drátech kmitají volné elektrony, a když přestanou kmitat, elektřina mizí. Bylo by jasné, jak těžké je oddělit od elektronů jejich kmitáni a to kmitání schovat někam do krabice. Diskuze o válce by vypadala úplně jinak, kdyby statisíce lidí znaly základy vojenských strategií. Diskuze o očkování by byla úplně jiná, kdyby miliony lidí rozuměly tomu, co je korelace, a rozdílu mezi závislou a nezávislou proměnnou. Diskuze o migraci by probíhala jinak, kdyby tu byla obecná znalost dějin džihádu a toho, co obvykle probíhá na rozhraní civilizačních okruhů. To nejsou znalosti pro univerzitní profesory. To jsou znalosti pro obecný lid. To vytváří vyspělý národ a umožňuje kompetentní veřejnou diskuzi.

Jenže to není něco, co by spravilo pár novinových článků. Na to už musíte číst spoustu knih, včetně takových, které se nedají číst rychle. Nebo absolvovat nějaké důkladnější školení. Musíte přepínat do onoho namáhavého vyčerpávajícího režimu, který Daniel Kahneman nazývá pomalým myšlením. A není to možné odbýt na střední škole pro celý další život. Je příliš mnoho věcí, které musíme dostudovávat. A pokud nejsme profesionální intelektuálové, nikdo nám za to nezaplatí.

Když tohle chybí (a ono to chybí), má to na společnost ještě další dopad. Mizení středních tříd ve smyslu nikoliv majetkovém, ale vzdělanostním. Chybí tu masa lidí schopná přemýšlet a diskutovat na určité úrovni (přičemž úrovní se nemyslí zastávání správných dogmat). Taková skupina lidí, kde znalosti a mentální dovednosti fungují jako vstupenka. Ano, je to elitářské. Ale je to elitářské v tom smyslu, že každý, kdo vydá dost námahy, si to může doplnit. Ideální elita, naprosto otevřená.

Společenská rozdělení se v takové situaci překonávají lépe, protože existuje platforma napříč společenskými vrstvami a politickými směry. Jako tomu bylo mezi světovými válkami, kde marxistický intelektuál a konzervativní vzdělanec mohli diskutovat o Hegelovi, Nietschem a třeba vlivu antické filosofie na první křesťanství.

Mezi sektařením a kultivovanou diskuzí

Dalším nepříjemným aspektem je, že začíná chybět kultivovaná vzdělaná vrstva, která by dokázala vytvořit tlak na ty, kdo jsou u moci. Ne ve směru nějakého politického programu, ale úrovně. Když dnes vidíme ten děsivý posun od stratégů s šachovými mozky, co vyhráli studenou válku, k ministrům pokřikujícím puberťácké vulgarismy, je za tím do značné míry právě tohle. S tím souvisí absence tlaku na vědeckou komunitu. Omezený počet vědců můžete zkorumpovat třeba správný nastavením grantových pravidel, u širší kultivované veřejnosti je to mnohem těžší. Chtěl bych vidět, jak by pak vysvětlovali, proč teorie globální klimatické změny nesplňuje standardní kritéria vědeckých teorií. Jenže tu chybí vrstva, které by ta standardní kritéria automaticky naskočila, když slyší něco nového.

Máme tedy úzkou vrstvu se skvělými specializovanými vědomostmi, chybí ale vrstvy pod tím. Což má, mimochodem, dopad i na rozvoj průmyslu. K čemu vám jsou nanotechnologické objevy, pokud nemáte tisíce skvělých inženýrů a doktorů techniky schopných aplikovat to na svých projektech?

Omezení schopnosti komunikace mezi vzdělanostní elitou (většinou velmi úzce zaměřenou) a zbytkem společnosti pak vede buď k nekritickému přijímání téměř božského zjevení z vědeckých kruhů, nebo k naprostému odmítání. Obojí je stejně destruktivní.

Aktérům to subjektivně nemusí vadit. Jen málokdo si totiž připustí, že by mohl být problém v tom, že mu chybí část vzdělání. Přirozeně tedy nastoupí jiná rozdělení. Třeba podle majetku, nebo podle zastávaných dogmat. Tady na Echo24 je zvykem hovořit značně kriticky o multikulturalismu, vině bílé rasy či toxické maskulinitě, jenže podobně hloupá dogmata dnes najdete v téměř každé skupině. Problém je v tom, že si hloupost vlastních omylů zpravidla neuvědomuje, a že jsme zahodili kritéria platná napříč všemi ideovými směry. Pokusy o diskuzi tak připomínají spíš setkání sekt než to, co by se mělo odehrávat v kultivované západní společnosti.

Mezi vzdělanostními ambicemi a reálnými možnostmi

To vše je důsledkem určitého myšlenkového a ekonomického vývoje, který nezavinil nikdo z nás. Ale můžeme s tím něco udělat. Pro lidi, kteří nechtějí zůstat na úrovni novinových článků, ale nemohou strávit stovky hodin četbou, je tu Jungmannova národní akademie. Jedno téma a jeden den strávený v intenzivním kontaktu s učitelem, jehož akademické renomé je nepopiratelné a který si vydobyl reputaci nezávislé osobnosti. Většina studentů se pak hned zapíše do dalšího kurzu a pořídí si spoustu knih.

U počátků Jungmannovy národní akademie stál jeden magnát (odmítám používat slovo „oligarcha“) požádal, abychom zorientovali vysoké manažery jeho průmyslové skupiny. Dala se tedy dohromady skupina univerzitních učitelů, vesměs velmi skeptických až nepřátelských k současné liberální elitě (kterou ve svých knihách nazývám novou aristokracií). Podstatná část studentů byli naopak podporovatelé Zuzany Čaputové. Ale potvrdilo se, že když se sejdou rozumní inteligentní lidé, nemusí se hádat o to, kdo nahází víc bahna na kterého politika. Že se dokážeme shodnout, pokud se věnujeme nejzákladnějším záležitostem, jako je antická vzdělanost, logické postupy, fungování mozku, některé záležitosti z dějepisu atd. A potvrdilo se také, že když si lidé oživí a doplní tuhle společnou zásadu, je možné rozumně diskutovat překvapivě věcně i o složitých otázkách.

Tuhle zásadu držíme:

– Neřešíme cesty na Tchaiwan, ale věnujeme se čínským dějinám a tisíciletému čínskému myšlení.

– Neřešíme žádnou konspirační teorie, ale připomínáme zásady racionálního myšlení, falsifikaci hypotéz a podobné záležitosti.

– Nehodnotíme Green Deal, ale ukazujeme, jak se měnilo klima a evropská krajina za posledních 100 tisíc let.

– Neřešíme, jestli dochází ke zneužívání justice, ale věnujeme se základní logice trestního práva.

– Nekomentujeme euro, ale ukazujeme, jak fungovaly různé měnové unie v dějinách.

A tak dále.

Jestli vás svrbí to vyzkoušet, není nic snadnějšího, než se zapsat na jeden seminář v Praze nebo Otrokovicích. Ale pozor! Skutečná vzdělanost je návyková.

Petr Hampl
programový ředitel Jungmannovy národní akademie

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.