Potraviny jsou všude levnější než u nás. Elektřina je u nás nejdražší na světě, i když jí vyrábíme dost i na záchranu Německa.

Továrna na čipy bude v Drážďanech a Markéta Pekarová Adamová ani Miloš Zastrčil na to neměli žádný vliv. Ale měli velký vliv na pokažené vztahy s Čínou. Saúdská Arábie zrušila návštěvu ministra Hýkely, který tam chtěl kupovat ropu. Moc se balil do izraelské vlajky, nechal se u toho vyfotit a ještě si myslel, že je to tak správně. Fialovi zrušila návštěvu Nigérie a vůbec si nedělali hlavu s diplomatickým protokolem.

Hodnotová politika nám znemožňuje nakupovat plyn v Rusku, ale nijak nebrání premiérovi, podávat si ruku s etiopským hrdlořezem. Stejně tak nebrání Tomáši Pojarovi, aby v Číně zkoušel zachránit situaci.

Martin Kuba z ODS začal mluvit jako ukázkový dezolát. Řekl, že za drahé potraviny mohou hytlermarkety a lidé od premiéra očekávají řešení a ne konstatování nevábné skutečnosti. O evropských hodnotách ani slovo.

A na závěr jobovka největší… Markéta Pekarová Adamová obhájila post předsedkyně TOP09. Kníže Kchárl se na to už nemohl dívat…

Všichni vidíme v přímém přenosu, že je prostě nutné snížit cenu elektřiny. Hodně snížit. Jinak je s hospodářstvím konec. Všichni vidíme, že je nutné snížit ceny v maloobchodní síti, protože jíst se prostě musí. Všichni vidíme, že celý ten grýndýl je totální blbost a emisní povolenky jsou cesta do pekla.

Evropa není schopná dodat Ukrajině slíbený milion dělostřeleckých nábojů. Dokáže se jen usnést na tom, že je dodá. Průmyslové kapacity nikdo neřešil.

Proč to není vidět? Protože novináři… Situace je nadmíru výtečná, všechno je v pořádku. Bastlová ječí na Rajchla, ale k Vondrovi se lísá. Řezníček láteří na Babiše, ale k Pavlovi je úslužný, až to tahá za uši. Novináři rozhodují, kdo je a kdo není demokrat. Kdo je dostatečně hodnotný a kdo není. Demokracie už není soutěž myšlenek, novináři se postarali, aby liberálové kopali na hřišti a zároveň aby dělali rozhodčí, co ještě je a co už není hodné našich hodnot.

Jsou to novináři, kteří udržují iluzi, že Ukrajinci už brzy zvítězí. Jsou to novináři, kteří udržují iluzi o hodné Evropské unii. Jsou to novináři, kteří zakrývají tlamu, jež ročně sežere pět set miliard peněz na dividendách, které odtečou do ciziny. Jsou to novináři, kteří vědí, že dezoláti kopou za Rusko, byť se lstivě maskují českými vlajkami. Jsou to novináři, kteří si zařídili dvojí metr.

A jsou to novináři, kteří nám dlouho překládali tu největší lež od roku 1989… že média jsou tady pro nás. Že ta občanská společnost bude sloužit nám, bude chránit demokracii před usurpací mocí. Za tuto službu občanům si novináři zařídili koncesionářské poplatky, zahalili se pláštěm veřejnoprávnosti a když si dodali zdání důvěryhodnosti, začali se s mocí normálně paktovat proti vlastnímu národu.

Ostatně soudím, že koncesionářské poplatky musí být zrušeny. Když to jinak nepůjde, tak i s Českou televizí.

Nevěřím ve veřejnoprávnost. Nevěřím, že je možné mít pravdomluvné a nezávislé médium. I kdyby se to někdy podařilo, podaří se to jen na chvíli. Než se celé té veřejnoprávnosti nezmocní nějaká další klika a začne ji ohýbat ke svému obrazu. Nevěřím v objektivitu médií. Nevěřím v objektivitu Řezníčka, Bastlové, Witovské, či Taberyho. Nevěřím v objektivitu Vidláka.

Věřím v pluralitu médií. Věřím v množství různých hlasů a množství názorů. Věřím v chyby a slepé uličky, kterými se člověk učí. Věřím v soutěž názorů mezi kterými se může najít pravda, kterou nikdo nemá v rukou ani na ni nemá patent, i kdyby měl sto etických kodexů. Věřím v pluralitu názorů a svobodu je hlásat. Raději budu, když každá politická strana bude mít své médium a stát bude mít také jedno, které budou využívat (a zneužívat) ti, co jsou zrovna u moci, než aby tu byl nějaký Wollner, který sám sebe povýší na majitele pravdy. Chci existenci nezávislých a alternativních médií, chci názorovou pestrost a prostředí, ve kterém nebude důvod k autocenzuře.

Chci, aby si média platili jejich konzumenti. Aby přízeň či nevole čtenářů určovala, bude-li médium chudé nebo bohaté. Pokud lidé podle průzkumů nejvíc věří České televizi, tak by neměl být problém, aby si jí platili i bez zákonné povinnosti. Ale takový test pravdomluvnosti ČT nikdo riskovat nechce. To si může dovolit jen alternativa. To si mohou dovolit jen dezinformátoři.

Vyzývám vládu, aby na jeden rok učinila placení koncesionářských poplatků dobrovolným. Nebo aby byla možná asignace poplatků. Aby si každý mohl zvolit, komu svůj (povinný) poplatek bude posílat. Pak si řekneme, jaká byla Česká televize.

Dnes diskutujme o koncesionářských poplatcích. Největší lži od roku 1989. Že je možné placením poplatku získat pravdomluvné médium.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.