V současnosti ohrožují svobodu projevu v České republice zvláště noví spasitele, kteří, pokolikáté už v dějinách, hlásají ideologii boje dobra proti zlu. Přivlastňují si patent na morálku a rozum. Nárokují si právo zavádět sociální inženýrství všemi prostředky. Názorové oponenty považují za nepřátele, které je třeba vyřadit z debaty a vytlačit na okraj společnosti. Tím způsobují rozkol ve společnosti a oslabují schopnost demokracie řešit vlastní problémy a uspět v konkurenci s autoritářskými mocnostmi typu Ruska a Číny.

Michal Klíma, politolog, rektor Metropolitní univerzity Praha

Svobodu projevu v České republice ohrožuje především vláda v duchu premiérova prohlášení, že “občan má právo na korigované informace”. Od politické korektnosti cenzura dospěla až k hledání vnitřního nepřítele. Už zase platí jen ten jediný správný názor. Řada médií se vrátila k osvědčenému instrumentu – autocenzuře. To je rychlá cesta do pekel. Příkladů v naší nedávné historii najdeme dost.

Markéta Dobiášová, reportérka

Aktivistům nové fluidní ideologie progresivismu  – “společenské spravedlnosti” (rovnosti), transgenderu, inkluze různorodosti, anti-rasismu a podobně se podařilo přesvědčit (zastrašit) politiky hlavního proudu a nadnárodní firmy, že existuje jeden správný světonázor a ostatní názory ohrožují společnost. Tato ideologie ovládla především veřejnoprávní média, univerzity, vlády a politiky hlavního proudu i nadnárodní organizace. Komise EU založila DSA a některé technologické firmy také zavádějí cenzuru sociálních sítí. Agresivní bojůvky umlčují opozici nálepkami dezinformátorů či antisystémové opozice, nebo fašistů. Ve veřejném prostoru mají mediální většinu a získali převážnou část mládeže, která je dnes konformní. Lidé se bojí ztráty společenského statutu (ostrakizace) nebo dokonce kariéry, a tak raději mlčí. Němci tento jev popsali jako vládu politicko-mediálního kartelu.

Alexander Tomský, politolog, nakladatel a překladatel

Jednoznačně směs ideologických a byznysových preferencí majitelů technologických platforem typu Google, Facebook nebo Seznam. Jsou to dvouhlavá telata, která nejen drží pod kontrolou dosah sdělení, ale už i nabízejí vlastní obsah. Politici velkých zemí jsou jimi vydíráni, ale protože mají v rukou protimonopolní zákonodárství, drží je současně pod krkem. Z tohoto soužití vznikají a hlavně mohou vzniknout hlavní omezení svobody slova. Všechny ostatní hrozby jsou nepodstatné.

Bohumil Pečinka, publicista a politický komentátor

Svobodu slova nejvíce ohrožuje černobílé a zjednodušené vnímání témat od lidí, se kterými byste se v osobním kontaktu pravděpodobně nebavili a nesetkali, nebo byste si vykali a bavili se pouze na společenské úrovni. Absence reflexe určité vychovanosti lidí v případě online komunikace přináší řetězové následky a vede až ke snahám prosadit svou “pravdu” za všech okolností. Ti stejní lidé, kteří si léčí komplexy svou “odborností” a jednoznačným názorem na téma, kterému rozumí jen povrchně, by v osobním kontaktu mohli být velmi pravděpodobně i fajn lidmi, kteří v hospodě sedí u jiného stolu a prohodíte s nimi jen pár slov, v případě diskuze a opačného názoru vás vyslechnou a argumentovat příliš nebudou, v případě střízlivého názoru možná budou přikyvovat a nikoli nálepkovat.

Zmíněná společenská “online nevychovanost” se mění v masovou hysterii na sociálních sítích a v konečném důsledku ohrožuje svobodu slova více než dezinformační informace či grafiky tvořeny jak naší, západní, tak východní propagandou, proti kterým se má “bojovat” pouze edukací, nikoli cenzurou. V případě poplašných zpráv, pomluv, poškozování či zveřejňování závadného obsahu u nás absolutní svobodu slova naštěstí nemáme a zákon ji u nás ošetřuje velmi spravedlivě a vyváženě, jakékoli snahy o šíření cenzury jsou snahou “lepších” lidí z neziskovek či vedení EU šířit svůj vliv a parazitovat na penězích systému, bez něhož by samostatně neobstáli.

Filip Turek, sběratel unikátních vozů

Svobodu projevu nejvíce ohrožuje ideologie a její mocenský mechanismus, tedy v ČR a v roce 2023 vládní nomenklatura. Ve jménu obhájení požadovaných schémat, se neštítí téměř ničeho. Od armády zaplacených trollů na sociálních sítích, kteří jako smečka hyen ničí a urážejí nositele jiného názoru, nevládní neziskovky jako obhajovatele vládní propagandy, přes vyhazovy z práce, rušení webových stránek, až po soudní procesy a tresty “natvrdo”.

Vždy ovšem pod nějakým bohulibým názvem, jako obhajoba pravdy nebo potírání dezinformací. Stačí vzpomenout na kovidovou dezinformační agendu, kdy nejen soukromá, ale i veřejnoprávní média šířila lži a ničila jakýkoliv jiný názor 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a po 2 roky. Jak se ukázalo a ukazuje, nic z toho nebyla nejen pravda, ale ani obhajitelný vědecko/medicínský postoj.

Tedy za nejhorší považuji placenou cenzuru v žoldu vládní nomenklatury.

Pavel Fajt, skladatel a hudebník

Článok pôvodne vyšiel na portáli sosp.