Přesto i tato jedna věta vystačila na poměrně širokou diskusi o Benešovi a jeho úloze v našich dějinách. Takřka všude, kde se tento můj článek objevil, to bylo stejné. Hned se začalo přetřásat, jak to vlastně mám s Benešem já a přezkoumávalo se, jestli mé srovnání arménské situace s Benešem, není poněkud přes čáru.

Takovou sílu má Beneš, přátelé. Vlastně větší než Masaryk, protože tatíček národa nemusel řešit Druhou světovou válku a nemusel náš stát ustavovat vlastně podruhé. Benešovy dekrety jsou pořád jedním ze základů našeho práva. Kdybych v jakémkoliv článku srovnal nějakou situaci s Gottwaldem, Zápotockým, Klausem či Zemanem, tak by taková krátká replika nikoho nezvedla ze židle, i kdyby stála na vodě mnohem víc.

Když Zeman kandidoval proti Schwarzenbergovi, tak si do televizní debaty přivedl veterána s medailemi, který zavzpomínal, jak bojoval za tuto zemi a vadilo mu, jak Kchárl relativizoval Benešovu úlohu. A milý Schwarzenberg nevymyslel nic lepšího, než odpověď, že dneska by Beneš patřil před tribunál v Haagu. A bylo vymalováno.

Jindra Rajchl teď při setkáních s občany mluví o tom, jak se Petr Pavel sešel s naší soudkyní při Evropském soudním dvoře a navrhoval jí, že by se Česká republika měla s Lichtenštejnskem domluvit ohledně nároků Lichtenštejnů na majetky u nás. Reakce publika je okamžitá. Ale když pak řekne, že právě tímto jsou pozvolna prolamovány Benešovy dekrety, reakce posluchačů je bouřlivá.

Vždycky, když to vidím a slyším, když si vzpomenu na Schwarzenberga, jak si nemohl odpustit kopnutí do Beneše, i když mu šlo o prezidentské křeslo, tak si říkám, že i tento národ má svoje červené čáry podle kterých posuzuje vlastence a odpadlíky. Beneš je jednou z nich. Protože se zasloužil o stát. Protože jeho dekrety jsou dodnes jedním ze základních atributů našeho práva.

A tak mi dovolte říci, že Petr Pavel skončil. Protože začal sahat na Benešovy dekrety. Stejně tak jsou v háji Lid(l)ovci. Protože jezdí za Possettem a vymýšlejí, jak prolomit Benešovy dekrety. Stejně tak už Schwarzenberga do další prezidentské volby nenasadili, protože by to s ním měl Zeman strašně jednoduché. Stačilo by zopakovat jeho vlastní slova o Benešovi.

Sice nám nadávají do proruských kolaborantů, ale jsou to oni, kdo se snaží zničit základy naší státnosti. Třicet let na tom pracovali, ale třicet let se jim to nepodařilo, protože reakce národa je velmi prudká a zpravidla volebně zničující.

Chcete nějaké snadné vodítko, kdo je národní a kdo je protinárodní? Zeptejte se ho na Benešovy dekrety. Štve vás ojroposlanec Zdechovský? Dotlačte ho k reakci na téma Benešových dekretů a eliminuje se sám. Beneš je zákonitost. Libtardi mohou být volebně úspěšní jen tak, že svoje skutečné choutky dokonale zamaskují. Současná vláda vyhrála s úplně jiným programem, než jaký nakonec realizovala. Musejí od začátku lhát, aby měli šanci. Jakmile poodhalí své skutečné motivy, okamžitě je to ve volbách potrestáno. Jakmile se přestanou tajit snahou o prolomení dekretů, je konec.

Stejně funguje i jakýkoliv útok na rodinu. Nebinární Šimečko (a proto mu tak říkám) šlo do voleb se ženami s penisem a s muži s vagínou a i přes obrovskou mediální masáž uspěli vlastně jen trochu lépe než naši Piráti. Ano, dají se na tom najít voliči, protože každý národ má svoje neurotiky, co si potřebují něco kompenzovat, ale nedají se na tom vyhrát volby. Stejně tak se dají najít voliči, kteří by náš stát co nejrychleji rozpustili ve velké evropské rodině, protože si myslí, že na tom vydělají, ale nedají se na tom vyhrát volby.

Tohle jsou naprosto univerzální témata. Kdykoliv a kdekoliv. A je to základní rozlišení, kdo je a kdo není s námi. Zeptejte se na Beneše a jeho dekrety. To je atribut, na který lidi slyší a na který okamžitě a bouřlivě reagují. A co víc… pamatují si ho. Pamatují si ho tak moc, že Schwarzenberg už se nedal politicky využít. Je mi strašně líto, že v prezidentské debatě Babiš soustředil na „masového vraha Gerasimova,“ místo aby se generála Gumy zeptal, jak to má s dekrety a s Benešem. Je ze stejného Kolářovského kadlubu, kde se nenávist k Benešovi pěstuje tak hluboce, že by zřejmě neodolal a plácnul by podobný nesmysl jako kníže Kchárl.

Naše členství v EU nebo v NATO, to jsou jen nástroje, které je možné využít a nebo se jimi nechat zotročit. Proč by Orbán vystupoval z EU, když tam má právo veta a víceméně na tom postavil celou svojí politiku? Ať si EU vymyslí cokoliv, Orbán to skoro automaticky vetuje. A pak to za něco zobchoduje. Poláci to nedělají jinak. EU si vymyslí grýndýly, ale Poláků se to vlastně netýká, protože mají výjimky do doby, kdy už EU zřejmě nebude. A ještě si to nechali zaplatit. Tohle rozpoznal i Babiš a stavěl na tom. Veto je nástroj, který může hodně zařídit. Tedy… pokud je politcká vůle ho použít. Viď Fialo?

S NATO je to podobné. Sice všichni pomáháme Ukrajině, ale Orbán neposlal ani náboj. Fico vyhrál volby a ještě neměl ani žádnou koalíciu a ani nebylo jisté, jestli mít bude, ale Čaputová už mluvila o ukončení vojenské pomoci Ukrajině. Jeden by řekl, že to američtí loutkovodiči nedovolí… a ejhle, dovolili. Ještě jsme se ani nedozvěděli, co Orbán chtěl za to, aby nevetoval vstup Švédska do NATO.

Ale zkuste vzít malým státům právo veta a nikdo s nich v EU nezůstane… proč taky. To mohou rovnou kandidovat v německých nebo francouzských volbách.

Zkrátka a dobře, chcete vědět kdo je a kdo není vlastenec? Zeptejte se ho na Beneše a jeho dekrety. Hned budete mít jasno. Otázka suverenity a národa znovu nabývá na důležitosti a Beneš je dokonale funkční měřítko. Sledujte i naše politiky. Vytáhnou tuto kartu? Zeptají se v debatách svých soupeřů? Dokáží otevřít tuto otázku, která naprosto univerzálně funguje v parlamentních, senátních i eurovolbách?

Edvard Beneš se zasloužil o stát… na to národ slyší.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.