Ládika jsem četl dávno předtím, než jsem se sám stal blogerem. Myslím, že nikdo v této zemi nemůže říct, že by Ládik nebyl člověk s obrovským nadhledem, nezávislý ve svém počínání, originální v myšlenkách… a protože jsem ho měl doma na zabijačce, musím dodat, že jsem ho poznal jako velice společenského člověka, formátu W.A.Mozarta. Ten byl také hvězdou každé zábavy a nešel daleko pro sprosté slovo…

Slyšeli jste někdy o tom, že by se Ládik přiklonil k nějaké politické straně? Že by dělal třeba to, co dělám já a kopal tu za Okamuru, tu za Babiše, tu za Rajchla? Slyšeli jste ho, že by (jako já) dával panské rady politikům? Slyšeli jste někdy o tom, že by Ládik někde mluvil na demonstraci? Slyšeli jste někdy, že by velebil Putina a řekl jediné ostré slovo o Ukrajincích? Jediné, v čem se angažoval, byla humanita. Dokázal si udržet nadhled i teď, když se slovanští bratři Ivan s Vasilem bijí a prolévají potoky krve. U prostého člověka rozlišoval, kdo je v nouzi a neřešil, kdo koho volil.

Slyšeli jste někdy, že by Ládik díky své popularitě někde za někoho kandidoval?

Jestli u nás existoval nějaký nezávislý a přitom lidsky smýšlející žurnalista, tak je to právě Ládik Větvička. Uživil se tím, že byl Větva. Nic víc k tomu nepotřeboval. Neměl ani šéfredaktora ani majitele ba ani sponzora. Nikomu nebyl nic dlužen, nikdo na něj nikdy neměl žádné páky. Na své nezávislosti si zakládal, i když měl celou řadu nabídek na kandidaturu i angažování ve veřejném prostoru.

Ládik nikomu nelezl do zelí, nikdo na něj nemusel žárlit pro jeho slávu, protože nikomu nic nebral. Nikoho neohrožoval a nikomu neohrožoval jeho veřejnou funkci. Nikomu neohrožoval místo na kandidátce, nesliboval žádnému premiérovi, že brzy přijde den, kdy spolu zúčtují. Nevykolíkoval si žádný claim v senátu, nesnažil se stát ostravským primátorem ani hejtmanem moravskoslezského kraje.

Jen… velmi dobře psal. Jeho pero bylo ostřejší než meč. Jeho argumentace byla neprůstřelná, jeho sarkasmus byl legendární., jeho humor rázovitý, stejně jako region, který ho zrodil.

Přesto vadil tak, že ho na I-dnesu sestřelili. Je to krásně symbolické. Mladá fronta právě změnila majitele. Jako by s Andrejem Babišem skončily staré časy, kdy se tam hádali, co je pravda, co je lež a co je narativ, ale na Ládika nesáhli… Jako by nový majitel už na takové blbosti nekoukal a prostě rozhodl. Nebo jako by se osmělili lokajové a rychle si zavedli nové pořádky, než se nový šéf rozkouká.

Moc totiž není ekonomická kategorie. Bez Ládika je celý blogerský prostor I-dnesu poloviční, ale to neřešili ani Murdochové ve FOXu a sestřelili Tuckera Carlsona, který jim sice vydělával hodně peněz, ale ne dost na to, aby na nich byl skutečně nezávislý. Když jde o nadvládu nad světem, tak se dá oželet hodně dolarů… Tucker měl to štěstí, že si ho vzal pod křídla Elon Musk… ale jestli bude mít zcela a úplně volnou ruku, to se teprve ukáže. Až jednou Tucker bude chtít něco jiného, než co chce Musk.

Tohle je totiž cena nezávislosti… Pokud jste nezávislým, pokud nikde nekandidujete a za nikoho nekopete, pokud nejste v žádném stádu, pokud máte nadhled a vážíte si své objektivity… tak až vám budou mocní rušit váš blog, budete prostě sami…

Možná to je ten důvod, proč se nesnažím za každou cenu o nezávislost, ale nechávám se uvázat do chomoutu a táhnu s dalšími nějaké to jařmo. Aby se nikdy nestalo, že půjdou jen po mě, ale vždycky, aby šli po nás. Ano, je možné mluvit o politice, je možné glosovat politiku, je možné mít nadhled… ale je lepší, když je vás víc. Je lepší si hodit věci na společný vůz, než táhnout svojí káru sám. Je v tom méně svobody, ale také méně nebezpečí. To neříkám, abych haněl Ládika, ale abych vysvětlil, proč se angažuju u Rajchla na demonstracích a nejen tam.

V normálním demokratickém a svobodném světě, který jsme si přáli a cinkali za něj klíči, by Ládik zůstal originálním blogerem, který by měl co říct, dál by získával blogerské zlaté slavíky, dál by jezdil po světě a přinášel zajímavé postřehy a skvělé recepty. Psal by knihy, které stojí za přečtení a dával rozhovory, které by byly pohlazením po duši. Uživil by se tím, zvali by ho do České televize, premiéři by byli rádi, kdyby o nich právě Ládik ztratil dobré slovo…

Ale… už nežijeme v normálním světě. Přicházíme o svobody, přicházíme o volný vzduch k nadechnutí. Jako obvykle o to přicházíme za potlesku zfanatizovaných davů a jako obvykle u toho hoří pomyslné ohně z pálených knih. Tohle není dobrá doba pro objektivitu, samostatnost a nezávislost. Tohle není doba pro poctivé spisovatele. Můžete být jakkoliv pravdomluvní, ale stejně vaše dílo přiloží na hranici, protože nevyhovuje bloggerskému kodexu a pravidům komunity. Vždycky si na vás něco najdou, protože je to právě pravda, kterou potřebují zadupat do země. Dělalo se to tak vždycky a vždycky se to tak dělat bude.

Je třeba prostě bojovat v šiku. Je třeba se spojovat, je třeba nebýt nezávislý, je třeba se držet v houfu a chránit jeden druhého. Objektivní, nezávislý a samostatný člověk bude samostatně obklíčen a zlikvidován… Šakali vědí, proč se stahují do smečky… když je hyen hodně, udolají i lva. Možná je to jen můj dojem a špatná nálada z Ládikovy vaporizace, ale kojotům je prostě jedno, že nejste na ničí straně. Stejně budou dorážet. Je třeba někam patřit. Je třeba na to nebýt sám. Je třeba také tvořit soudržné skupiny. Mít svůj svobodný statek znamená, že tam brzy člověk skončí v obležení.

Už mnohokrát jsem napsal, že tuto dobu přežijeme buďto víceméně všichni, nebo víceméně nikdo.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.