Proti Stačilo! se řve, že se hlavně nesmí domluvit se SOCDEM a všichni Petříčci a Šmardové proto budou Zaorálkovi házet klacky pod nohy, jak jen to půjde a proti Motoristům nám Apolena vytáhla klasiku – obvinění Filipa Turka z dávného znásilnění, které je promlčené, ale Milion chvilek doufá, že se najde ještě nějaká další zhrzená milenka, díky čemuž by se celá kauza dala otevřít u soudů. Tady to samozřejmě nebude jako s Dozimetrem, který se pořád posouvá, protože se i soudci bojí, tady by právo a spravedlnost naopak předvedlo stejnou rychlost jako v případě Juliana Asange.

Aby bylo jasno, já fakt nevím, jak vypadalo divoké mládí Filipa Turka. U jeho postele jsem neasistoval, co si špital pod duchnou s svými partnerkami, nevím. Jen vím, že vztahy bývají složité, bouřlivé a ti stejní, co po sobě v jednu chvíli házeli talíři a slibovali si vraždu, se o hodinku později vášnivě usmiřují a slibují si věčnou lásku až do příští hádky. Jak vypadá půlhodinka mezi vraždou a vášní? Všelijak. Třeba tak, jak si po dvaceti letech vzpomněla údajná oběť.

Ale o tom psát nechci. Nechci psát ani o tom, že si Apolena s obětí vzpomněly ausgerechnet před volbami. Nechci posuzovat macho povahu Filipa Turka, nebudu planě moralizovat, že pýcha předchází pád a nebudu mu dávat panské rady, že v europarlamentu by mu bylo líp. Jen se vsadím, že po volbách už po celé záležitosti neštěkne ani pes. Ostatně, kdo dneska nemá kauzu, jako by nebyl. Volby se bez Čapáku a policejních razií u Okamurů vlastně neobejdou.

Já chci dneska psát o tom, jak moc se změnila mediální situace.

Kdyby s něčím podobným Apolena přišla před pouhými čtyřmi roky, neměl by Turek žádnou šanci. Ať by se obhajoval, jak chtěl, ať by dělal, co by dělal, média by si celou věc zpracovala po svém, udělala by z něj největšího vyvrhela a poštvala by proti němu svou twitterovou chvilkařskou úderku, která by měla peníze i reklamu na to, aby svolala statisícové demonstrace za oběti znásilnění.

Dneska je to spíš naopak. Bídu zažívá Apolena Rychlíková a to tak velkou, že se na její obranu šikují všichni strážci morálních hodnot, kteří spali při Dozimetru, kampeličce i bitcoinech… dokonce se musel angažovat i Šarapatka. Dopad celé násilnické kauzy na Turka není zdaleka tak velký jako dopad na aktivistickou novinářku. Najednou se ona brodí bahnem. Najednou se ona cítí ohrožená.

To, co novináři dlouhá léta dělali ostatním, to teď najednou ostatní dělají novinářům. Ještě nedávno vás média mohla beztrestně osračkovat a vy jste neměli šanci se bránit. Než to soudy rozpletly, uběhlo pět let a případná omluva už pak stejně nikoho nezajímala. Byla to média, která označila kacíře, vystavila ho na pranýř a nechala liberální lůzu, aby se vysmívala a plivala na něj. Novinářští inkvizitoři byli naprosto beztrestní a nenesli za svoje činy žádnou odpovědnost.

Teď je to najednou jinak. Jsou tu nová alternativní média, která umějí totéž, co ta majnstrýmová. Umějí se postavit za ty své. Ne náhodou považují novináři za nejhorší výhružku, že by někdo mohl napsat o nich. To pak aktivizují různé Bakalovy nadace, aby se za ně postavily. Nikdo jim nevyhrožuje ani smrtí ani ztrátou práce. Jen se dozvídají, že by někdo mohl napsat o jejich praktikách. Tohle neznali… nebo lépe řečeno, tohle neznaly.

Najednou někoho postavíte na pranýř a lid ho netupí, ale zasypává ho květinami. Najednou lidé pochybují o Apolenině pravdomluvnosti a čestnosti jejích úmyslů. Najednou jsou tady tací, kteří se jí postaví. Novinářské slovo už není kámen hozený do rybníka, který rozvlní celou hladinu. Teď už padá do oleje a je to naopak – slova alternativních médií čeří libtardí hladinu.

Dvacet let volala média do lesa a teď se z lesa začalo ozývat přesně to, co doteď směla jen ona. To, co byl jejich monopol. Najednou ho nemají. Ještě pořád mají na trhu značný podíl, ale ztrácejí ho. A čím víc ztrácejí, tím víc zjišťují, jaké to je, když se zase někdo pouští do vás. Najednou zjišťují, že už veřejný diskurs neovládají. Ještě stále jsou nejhlasitější, ale už nejsou schopni přehlušit jiné hlasy.

Jestli se nám za čtyři roky něco povedlo, tak to jsou alternativní média a síla na sociálních sítích. Proto se mluví o dezinformacích, proto se vláda spolu s majnstrýmem snaží o cenzuru. Už nejsou pány toho, o čem se bude mluvit. Už nejsou pány toho, co si o tom lidi budou myslet. Přišli o monopol a na jejich pěšáky v poli najednou přicházejí stejné bouře, jaké oni chystali ostatním.

A na závěr jedna kvízová otázka… proč je v dnešním nadpisu zmínka po Danielu Defoeovi?

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz