Teď, když máme rok od první demonstrace a vlastně i rok od chvíle, kdy jsem se přidal k tlačení káry těchto protestů, uděláme si takovou malou bilanci:

Za uplynulý rok jsem měl možnost mluvit s ohromným množstvím lidí. Seznámil jsem se s novináři, aktivisty, influencery, politiky, podnikateli, milionáři i miliardáři. Můj dům hostil bývalé vojáky i vojáky ve službě. Hostil bývalé policisty, vyšetřovatele, i policisty ve službě. Naléval jsem víno členům aktivních záloh, úředníkům z ministerstev, i vysoce postaveným českým diplomatům. Ano, Jeníku Lipavský… z tvého rezortu se mi tady dveře netrhnou.

Měl jsem celou řadu i velmi podivných setkání s lidmi, kteří důsledně tajili svou identitu i přede mnou. I přes veškerou mou snahu, seděl jsem u jednoho stolu i s regulérními blázny a podivíny. Na mém dvorku bylo možné slyšet smělé i šílené vize a neuvěřitelné množství drbů. O všech a na všechny. Kdybych měl jednou pocit, že o moje blogování už není zájem, mohl bych se začít živit bulvárem. O většině politiků vím o to, co o sobě nevědí oni sami…

Setkal jsem se s řadou mých příznivců, kteří mě čtou od začátku, kdy jsem psal ještě u Vlka na Kose. Zažil jsem si útoky odpůrců i lecjaké podpásovky. Mám celou řadu podporovatelů, kteří pro mě dělají strašně moc. Seděl jsem u stolu s mocnými i bohatými. Všechny jsem hostil, všem jsem nabídl dobré jídlo a dobré víno. Všechny jsem zkoušel, jestli mluví stejně za střízliva i v podroušení.

Ne, dneska to nepíšu, abych všem poděkoval, i když by si to zasloužili.

Víte, celý ten rok jsem si dělal čárky, kdykoliv ke mě přišel někdo, kdo mi nabídl násilné služby. Kdykoliv přišel někdo, kdo mi nabídl, že pro mě někoho zbije, kdykoliv přišel někdo, kdo mi řekl, že je bývalý zpravodajec a nabídl, že je schopen zajistit jisté delikátní věci, kdybych potřeboval… kdykoliv přišel někdo, kdo měřil dva metry a řekl, že kvůli mě nabrousí vidle, či s beranidlem vyrazí vchodové dveře od Strakovky, udělal jsem si čárku.

Ani jeden, přátelé!

A to je moje odpověď na všechny diskusní příspěvky o tom, že bez násilí to nepůjde. Že dokud budou demonstrace poklidné, nikdy se nic nezmění. Že dokud nevytáhneme vidle a nebudou hořet ulice, vláda se nezalekne. To je moje odpověď na všechny apely gaučových válečníků, kteří z pohodlí domova radí, aby se přitvrdilo.

Dostal jsem během tohoto roku spousty rad. Dobrých i špatných. Dostal jsem spoustu nabídek pomoci. Dozvěděl jsem se spoustu užitečných i jalových informací. Získal jsem spoustu vynikajících přátel a prožívám velmi ryzí vztahy. Ale NIKDO, a zdůrazňuji znovu NIKDO nikdy nepřišel, že je ochoten spáchat ve jménu nového směřování naší země jakékoliv násilí. Ani ve chvílích těžkého opojení mým portským se nikdo nevychloubal, že by ve jménu protestů použil pěsti, natož pistoli.

Koneckonců i u toho muzea museli bitku začít policajti na rozkaz…

U nás má PreVítek Rakušan strach z pravdy, nikoliv z násilí. Ano, tak je to na prezidentské standartě. Pravda vítězí. U nás se žádný Chvilkař nikdy nemusel bát, že by proti němu Babiš nechal střílet. Žádný kandidát TOP09 se nikdy nemusel bát, že by mu nějaký SPďák rozkopal předvolební stánek. Žádný Schwarzenberg ani Drahoš nikdy nepotřebovali řešit pískot Zemanových příznivců a nikdy se od svých odpůrců nedočkali hozeného vajíčka.

A tak to také zůstane.

Naštvanost lidí roste. Životní úroveň se propadá. Vláda cenzuruje a utahuje šrouby. Mluvil jsem se spoustou lidí a setkal se i s velkými radikály. Ale neviděl jsem nikoho, kdo by svoje řeči o vyhození vlády do Vltavy myslel jinak, než v nadsázce.

Však se také podívejte, proti čemu vláda bojuje… proti dezinformacím přece. Toho se bojí. Bojí se argumentace, bojí se pravdy. Bojí se myšlenkové konfrontace. Proti násilí vládě stačí bojovat jalovými výzvami o nepřípustnosti kolektivní viny. Nic víc nemusí. Vykulenec nemá na stole stížnosti policajtů na násilí proti nim. Policajti nechodí z patrol dolámaní a oházení od kamenů. Na tohle se peníze vydávat rozhodně nemusejí.

Ale… chtěli vydat 150 milionů na boj s dezinfromacemi, měli na to obchodníka s deštěm Vrábela a jeho sémantické vize, měli na to zmocněnce Klímu, naše BISka s Koudelkou ve svých zprávách nemluví o ničem jiném. Oni se bojí pravdy. Bojí se informací. Bojí se pohledů z druhé strany. Oni se bojí, že budou usvědčení ze lži, že budou usvědčeni z neschopnosti, že před celým národem budou za hlupáky… ale nikdo z nich se nebojí, že by se našel nějaký radikální myslivec, který by vzal svojí flintu na kamzíky, našel si místo někde na střeše a ustřelil jim hlavu. Máme tu mraky držitelů zbraní, ale nikdo z nich na Bartoše nikdy nebude střílet.

U nás nebude žádná násilná revoluce. Na to je tento národ příliš zkušený. U nás je ve větší vážnosti Hus či Komenský, než Valdštejn nebo Žižka. Karla Čapka zná každý, ale kdo si pamatuje jméno nějakého legionářského generála? Pokud se bouříme, tak kvůli pravdě. My nekřičíme, že je nám třeba krve, abychom uhasili žízeň po pomstě. My nezpíváme o tom, že s radostí otrávíme a postřílíme naše nepřátele. Naše hymna není o slavných vítězných bitvách, ale o tom, že je tady krásně.

Ne, neznám nikoho, kdo by doopravdy chtěl vyházet poslance oknem. To se říká v hospodě či teple domova. Pochybuju, že by u nás existovala jediná skupina, která by plánovala nějaký atentát… To dělali naposled Mašínové. Míváme tu živé pochodně, ale i kdyby byl Péťa ještě desetkrát arogantnější a neschopnější, jeho služební limuzínu nikdy nezasáhne jediná kulka.

U nás se bojuje za pravdu a proti pravdě. A to se dělá slovy. Nikoliv samopalem. Nemá smysl argumentovat násilím. Není tu nikdo, kdo by to doopravdy chtěl.

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí a podpořit vlastní národní občanskou společnost, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý kdo pošle dar alespoň 350,- Kč, může si na oplátku vyžádat knihu (nebo knihy) z nabídky.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.

Prečítajte si tiež:

• Společná řeč není zadarmo
• O post-minimálním státu